Paprsek světla v temnotě

Zdroj obrázku
 

Chodila do školy v Rakousku, ovšem do té doby, než se psychicky zhroutila, po smrti své spolubydlící a spolužačky, do které byla tajně zamilovaná. Nikdy neměla odvahu se ji svěřit co k ní cítí a teď už nikdy nebude mít příležitost. Jmenovala se Stefanie Wagner.

Už je to tři čtvrtě roku, od její smrti, ale není ji o moc lépe, její rodina neví důvod proč odešla ze střední školy v Rakousku, jen to že tam někdo zemřel, ale nikdy jim neřekla kdo ani co k ní cítila a stále cítí.

Pouze její rodina ví, že je lesba, v pubertě jim to řekla, potom co ji máma načapala s jednou holkou, jak se spolu líbají, tudíž usoudila, že by jim to měla konečně říct.

Sice nemají nic proti homosexuálům, ale když se to týká jejich dcery, berou to trochu jinak, avšak ne že by ji za to vyloženě odsoudili, vnímají to zvláštně. Asi by se dalo říct, že v soukromí je jim to jedno, ale na veřejnosti s tím mají trochu problém.

Jenže ona se za to nestydí. Ona to neřeší. Vlastně ani její starší sestra ne, hned po ni se přiznala že je bisexuál. 

Polibek pod sakurou

Zdroj obrázku
 

Už je to skoro rok, co jsem se odstěhovala z Číny do Japonska, když jsem zde kdysi byla na dovolené, potkala jsem krásnou ženu, do které jsem se zamilovala. 

Náš první polibek byl pod rozkvetlou sakurou, byla to úžasná dovolená, plná vášně a rozkoše. 

Zůstali jsme spolu v kontaktu, což jsem byla ráda.

Několikrát jsem za ní přiletěla na návštěvu, tehdy jsme se dali dohromady a začal náš komplikovaný vztah na dálku. 

Mě je dvacet osm let a mojí partnerce je dvacet šest, jinak mé jméno je Yi Fang a její San Mei.

Pomohla mi s občanstvím a důležitými věcmi, to jsem měla štěstí.

Koupila nám tady dům v příjemné lokaci, nejsme přímo ve městě, je tu klid a pod okny máme sakury, které jsou podél cesty, chodníku kolem domů, je to zde krásné a romantické. 

Osamělost

Zdroj obrázku
 

Jsem bi, ale mám raději ženy, jsem skoro čistá lesba, ale najít si ženu, která se ke mě hodí, je dost těžký, k tomu nechci vztah bez lásky, takže maximálně si najít milenku... 

Mám docela problém se do někoho zamilovat. A vztahy bez citů už dávno nevedu, navíc už nedokáži pomalu nikomu věřit, po tom co vše mi lidi udělali a dělají. 

Do toho se semnou před pár měsíci rozešla partnerka po necelém roku, do které jsem se dokázala skutečně zamilovat, stále ji miluji. Ach, ano moje Sofie... Která už bohužel není moje, ani nevím jestli si našla jinou po tom co mě poslala do prdele, náš rozchod byl ve zlém... Přála bych si, aby se mi vrátila zpátky, ale to ona nechce...

Mám mladšího bratra Wilhelm a já jsem Sylwia Kawasaki. 

Jsme si podobní, život máme dost těžký, jen já už mám za sebou několik pokusů o sebevraždu, zatímco on ne. 

On má nějak čtyři roky partnera, ano i on je bi, taky je spíš na stejné pohlaví, tak jako já.

Ovšem o našem vztahu už nikdo neví, svého partnera bere ve skutečnosti spíš jako svého milence...

Ano přesně tak, já a můj bratr jsme tajní partneři a milenci.

Oba dva máme rádi J-Fashon, taky že v ní chodíme, k tomu gothic a metal, ale to mám já raději než můj bratr.

Řeč duše a srdce...

Zdroj obrázku
 

Život je hra a já prohrávám. 

Jak já se už chci vrátit domu, tam kam patřím...

Při životě už mě drží jen dva sny, avšak kdyby nevyšel ten druhý, tak by mi to nevadilo až tak moc, kdyby vyšel můj hlavní a největší první sen. Ano mám už pouze jeden cíl, za kterým jdu i přes mrtvoly, když budu muset. 

Ano, už mi záleží pouze na tom aby to vyšlo, taky že pro to dělám co můžu, jenže už tak rok to stále nevychází, už jsem z toho všeho tak unavená, unavená životem, vlastní existencí, vším a všemi. Spáchat sebevraždu je málo, ano tak to cítím, že už ani ta sebevražda nestačí...

A jelikož se to akorát furt sere, tak nevím jestli to do té doby vydržím, už přestávám věřit tomu, že to vůbec někdy vyjde. 

Vážně si připadám, že jsem vážně blázen, který žije jen ve své iluzi, že to není skutečný, i když v hloubi mé duši vím, že to pravda je, jo vím že to zní divně, ale je mi to jedno, myslete si o mě co chcete, já toto už dávno neřeším, co si o mě kdo myslí. 

Tajemné propojení

Zdroj obrázku
 

Zajímá tě co pro mě znamenáš? Jak moc tě miluju? 

Tak se ti to pokusím vysvětlit.

Je toho tolik co ti chci říct, už tak dlouho a konečně mám příležitost... 

Chci ti říct příběh, ačkoliv neuvěřitelný, ano i pro mě... zamotaný a chaotický, jelikož obsahuje mnoho lidí a událostí, avšak nebudu říkat všechno... 

Něco si nechám pro sebe, nebo si to nepamatuji... Stalo se toho příliš a většina je až moc bolestivá i po těch všech letech... Takže povím, jen základ... 

Popravdě ani nevím, jak vlastně začít, čím začít, kde začít, ale pokusím se ti to sdělit co nejméně chaoticky...

Žena z knihkupectví

Zdroj obrázku

Sedí zrovna za pokladnou v knihkupectví, kde pracuje, když se opět objeví ta krásná žena, která si sem chodí pravidelně kupovat hororové a detektivní knihy.

Zkousne si spodní ret, když prochází kolem ní, všimne si jejího pohledu a úsměvu. 

___

Už ji sleduje delší dobu, takže ví co si kupuje, ale více o ní neví. Zajímá se o ní, delší dobu se odhodlává ji pozvat na rande, je to lesbička, a do této tajemné neznámé ženy je zakoukaná. Bojí se, že se před ní ztrapní, což nechce, ale zase ví, že když to alespoň nezkusí, tak nemá vůbec žádnou šanci, než když to zkusí. Má v plánu to dnes konečně zkusit, jinak se k tomu nejspíš nikdy neodhodlá, buď teď nebo nikdy.

 

Ona žena má delší černé vlasy, a v ofině bílí melír, chodí převážně v černé barvě, občas to kombinuje s jinými barvami. Je sexy a přitahuje ji, jako magnet.

Nejraději by ji vojela hned na místě, jenže to nejde.

Dar z moře

Zdroj obrázku

Věnováno mému Wei Yingovi, kterého miluji. 

__
Je léto a venku svítí ta odporná žlutá koule. 

Naštěstí se blíží západ slunce, žiji se svým dvojčetem a jeho partnerem na odlehlém ostrově, na útesu nad mořem, v části lesa, avšak máme stále výhled na daleké moře. Stromy nás chrání před prudkým sluncem, naštěstí máme dům na relativně dobré straně, takže nejsme v totální výhni.
Oba dva s mým dvojčetem jsme bisexuální, ovšem na opačné pohlaví téměř vůbec, avšak toto není zdaleka jediná věc, ve které se lišíme od ostatních. 
Ano, hádáte správně, lidé nás nemají rádi, jenže to my je ještě víc, vůbec nám nevadí, že se ostatním nelíbíme, jsme do gothic stylu, takže to je druhá věc, proč nás nemají rádi, to jak vypadáme, jsme úplně sami sebou a hlavně máme vlastní názory, umíme používat mozek, což je pro ně další problém, navíc tvrdí že jsme šílení, ano to mají pravdu, no a co? A taktéž oba dva máme alergii na slunce, proto na něj nechodíme, ale rádi se chodíme koupat do moře, při západu slunce, a při svitu měsíce, je to krása pozorovat hvězdy a měsíc nad širým mořem, má to překrásnou romantickou atmosféru, milujeme to.
Prostě jsme jací jsme, a žíly nám to vážně netrhá, což je sere snad nejvíce, že je nám to jedno, dáváme jim dost najevo, že jsou nám naprosto u prdele, neřešíme jejich kecy, a ještě se jim vždy smějeme přímo do xichtu. 
Avšak naše skutečné tajemství zná jen partner mého mladšího bratra. 
Dost lidí se nám vyhýbá, ale jsou zde i tací, kteří nás obdivují a které fascinujeme, tací kteří jsou podobní, jako my, až na ono naše tajemství, v tom jsme naprosto odlišní i od partnera, mého brášky.
Díky našemu tajemství se musíme často stěhovat všude možně. Tentokrát jsme skončili na tomto ostrově. 

Rakev

Zdroj obrázku

Bolest, které konce není, utrpení existence. Slzy stékají po tvářích, pocit opuštěnosti, samoty... Prázdnoty, beznaděje, zoufalství, strachu, stresu...
Když se něco sere, tak vždy pořádně...
Je mi příšerně...

Už vážně nevím co mám dělat, naprosté zoufalství...
Co jsem komu udělala? Proč já?
Teror žití.
Umírat každým dnem, prosit o milost vesmír.
___
Každý den si představovat, různé verze smrti, představovat si, že jsem mrtvá, představovat si mou smrt, můj vlastní pohřeb.
Každý den myslet na sebevraždu, že jsem chyba, že by beze mě bylo ostatním lépe, že jsem jen přítěž, že jsem neschopná nula. A já sama si tak připadám, celý život.
Alespoň ostatní se ke mě tak chovají, jako k věci bez citů, emocí, pocitů, a někteří zase to dělají schválně, jelikož ví že jsem citlivá, nemocná, tak toho využívají, aby mě zlomili a zničili, což se jim dávno povedlo. Jsem zlomená, zničená, jenže to jim nestačí protože v tom pokračují, schválně mi ubližují. 
Neskutečná, nesnesitelná bolest uvnitř mě, že z toho všeho opět šílím, ta bolest se nedá vydržet, bolí mě na hrudi a nemohu se nadechnout, jak se mi svírá hruď, jsem tak moc unavená životem, světem, lidmi, společností, existencí. 

Duše oceánu

Zdroj obrázku

Stát na útesu a hledět do vln oceánu, slzy stékají po tvářích, hruď se svírá bolestí.

Kapky deště dopadají na mou bledou kůži, a vítr si hraje s mými havraními vlasy.
Rozevřít svá křídla a odletět, tam kde je lépe. Vrhnout se z útesu dolů a ukončit to trápení tohoto světa.
Půjdeš se mnou?
Poslouchat šum vln a vlastního umírajícího srdce.
Utrpení a bolest žití.
Kdy to skončí?

_
Oceán mé duše, ve kterém se topím, hluboký a temný, klidný a bouřlivý, chladný a krásný, daleký a rozlehlý, vzdálený i blízko, mírný a nebezpečný, uklidňující i smrtící, milující i nenávistný, náladový, věčný...  Nevyspitatelný, nepředvídatelný, chaotický...

Není vidět na dno, ale co když žádné nemá? Či co kdyby najednou přestal mít dno? Co by se stalo? Či co když propast nad ním nemá dno? 
Je tak bezstarostný, jaké to je být oceánem? Být oceánem musí být krásné, nemá starosti, nemá city ani emoce, nemusí vůbec nic, dělá si co chce, je volný... Nespoutaný.

Síla pravé lásky

Zdroj obrázku

Existují místa vašim očím neviditelná, existují vzdálená místa, na která se nemůžete dostat, skrytá v nekonečnosti času a prostoru, a právě z jednoho takového já pocházím.
Mé jméno je Victoria von Lune a mého mladšího bratra Darkbale von Lune, jsme dvojčata.

Ale v žádném případě, to neznamená že nikdo z nás ve vašem světě nikdy nebyl, právě že byl a mnohokrát, některé bytosti stále žijí mezi vámi, aniž by jste o tom vůbec věděli, což je ta krásná ironie, do toho většina z vás už na nás ani nevěří, pak se akorát divíte že skutečně existuje více bytostí, než jen vy, o to větší je to potom zábava...

Podívám se do temné oblohy, na krvavě rudý měsíc v úplňku, na hvězdy nad hlavou, stojím na pláži u moře, opět se ponořím do mých myšlenek...
_
Z místa, tak vzdáleného od toho, kde žijete vy lidé, z místa, skrytého daleko v galaxii. Mé říši se přezdívá Sanguinem Stellam, neboli krvácející hvězda, podle toho, jak má planeta vypadá, a taktéž podle toho, který druh na ni žije - upíři. Já této 'planetě' vládnu, jsem královna tohoto místa, mého druhu - královnou upírů. Přezdívá se mi Sanguis Reginae, neboli Krvavá královna. Jsem postrachem ve vesmíru, nikdo nechce zažít můj hněv, mám moc zničit existenci čehokoliv, už jsem zničila nejen mnoho bytostí, ale i celých dimenzí. Mnoho bytostí se mě bojí, ale přesto na mě stále někdo útočí, či na mé blízké, dokonce už byli i tací šílenci, kteří si dovolili sáhnout na mou jedinou rodinu, taková drzost, na mého mladšího brášku.

Ten starý dům se rozpadá

Zdroj obrázku
 

(Další pokus o horor, heh, vážně jsem je dlouho nepsal. Snad se vám to bude líbit a neunudíte se k smrti. Vzniklo z toho něco, jako gothic depresivní horor.)

Toto se stalo před několika lety, lépe řečeno, pěti lety. Je pouze na vás, jestli mi budete věřit, či nikoliv. Bylo to léto 2015, na tyto události snad nikdy nezapomenu.

To co se stalo, bylo to jako z hororu, jenže toto je realita, příběh co se skutečně stal, jsem jediný kdo přežil, vlastně ani sám nevím, jak se mi podařilo to peklo přežít, abych pravdu řekl, ale vše hezky od začátku, pokusím se aby to nebylo řečeno chaoticky, protože z toho mám dodnes trauma.  Stále z toho mám noční můry, křičím ze spaní.

*

Je spousta lidí, které taková místa, přitahují jako magnet, jsou tajemná, kouzelná a krásná, mají v sobě duši, navíc staré domy vypadají rozhodně lépe, než ty moderní zrůdy, které jsou ohyzné, stará architektura je nádherná, ještě když je opuštěná, bohužel se tyto krásy bourají, a místo nich vznikají ty obludy. 

Místa, kde je vidět postup času, jsou nejkrásnější, ze všech, jen je o hubu do nich chodit, jelikož pomalu na každé je zákaz vstupu, soukromý majetek, takže vás mohou chytit policajti, a když nejste dostatečně opatrní, můžete se v nich zranit, v horším případě zabít. A ten adrenalin mnoho lidí také láká, tak to prostě je.

Pro ty, kteří neví o co jde. Alespoň, tak jsem to tehdy viděl, ale ty události změnili, snad vše. Od té doby, se takovým místům vyhýbám obloukem, a mám z nich hrůzu a děs. 

Antikrist

Zdroj obrázku

(Snad se vám to bude líbit, jelikož horory jsem psal bůh ví kdy, jelikož zhruba dva roky nepíšu pomalu na nic jiného, než The Untamed, MDZS a YiZhan.)

Říká se, že na halloween chodí po světě Antikrist, a hledá duše, které se k němu přidají. Ale to nikdo neví přesně, jestli je to pravda či nikoliv. Halloween bude zítra. V ten den se možná dozvíte pravdu, nebo taky ne. Kdo ví. Legendy nebo pravda? Taktéž se říká, že má nastat konec světa, někdo málo tomu opět věří, avšak většina z toho má akorát srandu. Mnohokrát to někdo pronesl, ale skutek utekl, že? Takže, jak to bude tentokrát?

Karneval

Zdroj obrázku

[Halloween speciál 3]

Listí padá ze stromů, ve všech různých odstínech, a začíná být postupně chladno, avšak tentokrát je poměrně teplý podzim. Kouzelné a magické období. Zrovna jsou vidět hvězdy, je obloha s málo mraky. 

Leží v posteli, ale nemůže klasicky usnout, takže se zvedne a jde na balkón, zapálí si cigaretu. Její havraní vlasy vlají ve větru. 

*

V hlavě má naprostý chaos a bordel, jedna myšlenka přes druhou, ale to už delší dobu. Zase má toto období. Trpí mnoha psychickými nemocemi, ale má i mnoho zdravotních problémů. Život je peklo, alespoň pro ni. Cítí se velmi osaměle, lidé jsou falešný, mnoho ji ublížili, zlomili, zničili. Je jí hrozně, minulost ji pronásleduje na každém kroku, je jedno kde zrovna je, nejde od toho utéct, nikam. Život ji dávno omrzel, dost pokusů o sebevraždu, ale bez úspěchu. Vždy ji v tom zabránil, nějaký přízrak, přijde ji velmi povědomí, ale netuší odkud. Je to žena, a má černá křídla, černé vlasy, černé dlouhé šaty, v rukou má housle, slyší i jejich tóny. Nerozumí tomu. 

Hodina stínů 18+

Zdroj obrázku

[Halloween speciál 2]

Je nádherná noc, a je krásný úplněk. Stromy dělají strašidelné stíny. Optimální čas na lov, smrt která číhá ve stínech noci. 

Není vidět, ale ona vidí vás, čeká na vhodný okamžik, než zaútočí. Je překrásná, nebezpečně sexy. Může ji vidět, jen ten komu se chce ukázat. Svůdná a hladová. Miluje hřbitovy, prochází se po nich velmi často. 

Právě zahlédne někoho, takže okamžitě zaútočí, hladově se mu zakousne do krční tepny, a začne pít jeho lahodnou krev. Až dopije jeho krev, tak jeho bezvládné tělo odhodí někam za sebe. Pak si jde najít další jídlo. Má vskutku velký hlad. Dokáže zabít mnoho lidí, a baví ji to, nenávidí lidstvo, za to co lidé udělali jejímu druhu, ale i za to, jakou mají povahu, ona je hrdý tvor, čestný, nenávidí neupřímnost, faleš, aroganci, prostě lidé v sobě nemají hrdost ani čest. Kolikrát zabíjí, jen pro zábavu, než z nutnosti. Ráda si hraje, ne jen sexuálně, baví ji děsit vás lidi. Jelikož není vidět, tak se ji bojí, a tím se baví na cestě věčnosti. Najednou se objeví její sestra.

“Mohu se přidat?” usměje se.

“Proč by ne?” mrkne na ni. 

Netrvá dlouho a objeví skupinu lidí, takže je během chvilky zabíjí, zbaví je veškeré jejich krve. Ten řev a pocit strachu si velmi užívají, pokaždé když jdou na lov.  

Poté co zabijí a roztrhají ještě několik skupin lidí, rozhodnou se odejít do sídla, kde žijí.  

Ziuwe jde do svého pokoje a Darrie odejde na zahradu.

Mají bratra, který je mladší, než ony dvě, zrovna sedí na hřbitově a pozoruje černou oblohu, pije krev ze svého poháru. Jsou trojčata, dvou vaječné, sestry vypadají stejně, jejich bratr jasně že jinak. 

Jejich rodiče jsou královna a král upírů. Ano jsou z čisté upíří a královské krve. 

Hvězdy chtějí patřit tobě

Zdroj obrázku

[Halloween speciál 1]

Žiji ve svém sídle, s mým dvojčetem, mým králem, také s námi žije můj partner, taktéž partner mého bratra. My čtyři jsme upíři z čisté královské krve, původní krev, můj partner je démon, partner mého bratra je člověk, ale musel se vzdát svého lidského těla, a především života, ve světě, ze kterého pochází, jinak by nemohl vstoupit do našeho světa, musel se vzdát svého hmotného těla, tím pádem je lidskou duší. Mé jméno je Antoanietta, mého bratra Antoan, krále Rive, mého partnera Weni, a partnera mého bratra Tomie. Ale my s bratrem se oslovujeme sestřička a bratříček. Celkově je moc neoslovuji jmény. 

A, ano mám dva partnery, mého manžela Riveho, i démonického Weni. Dohromady miluji tři muže nadevše. Ano, já jsem královna upírů, chápete správně. 

Také s námi žijí naši sluhové. A upíří rada, má svůj dům na nádvoří sídla. 

*

Hledím na hvězdy, na temné obloze noci. Myslím na všechny, kteří mi zemřeli, vždy si představuji, že hvězdy jsou duše mých mrtvých. Milovala jsem je, jen někteří o tom ani nevěděli, a ostatní mě odmítli. Tedy, až na jednu ženu, která spáchala sebevraždu, když mi byli tak čtyři roky, zhruba, jo vlastně, ještě teta mé poslední partnerky, tu jsem také nemilovala, a 'rodinu' nepočítám.

Hledám jejich duše, v mém světě, avšak astrální říše, je velmi rozlehlá, je mnoho dimenzí, mnoho různých bytostí, každý druh žije, ve své říši, existují i bytosti, které si neuvědomují vlastní existenci, prostě jen existují...

Tím myslím lidi, když jsem ještě žila v lidském světě, jako 'člověk' za trest, a můj bratr, byl taktéž vyhozen, no a král nevím proč skončil v lidském světě. Žili jsme jako úplně cizí lidé, v jiných rodinách, bez Svých vzpomínek, na to kdo skutečně jsme, avšak postupem času jsme se nakonec našli, opět shledali ve světě lidí, a procitli, vzpomínky se nám vrátili, vzpomněli jsme si, na to kdo skutečně jsme. A můj partner, utekl tehdy do lidského světa, ukradl tělo nějakému člověku. 

Ale to už je minulost...

Melancholie jedné duše

Zdroj obrázku

Už zase se prochází po hřbitově, utopena ve svých myšlenkách, nevnímá pomalu své okolí. Sluchátka v uších a slzy v očích. Do uší ji hraje Psychonaut 4 album Dipsomania. Tuto kapelu miluje.

Vítr si hraje s jejími dlouhými modrými vlasy a černými šaty.
Zapálí si cigaretu, je ji jedno, že se zde nemůže kouřit, ale už dávno si tady našla jedno své místo, kde kouří.
Zahledí se do dáli nad město. Je odtud pěkný výhled.
Miluje tento hřbitov, je její nejoblíbenější ze všech, na kterých kdy byla. Je stejný, jako ona. Navíc z magického hlediska, je velmi zajímavý.

Sourozenecké pouto

Zdroj obrázku

“Tebe si najdu kdekoliv bratře.” promluví WuShen.

“A já tebe, starší sestro.” odpoví YuShi.

 “Miluji tě bratříčku můj a navždy budu.” políbí ho na ústa. 

“Já tebe taky sestřičko moje a navždy budu.” polibek ji opětuje. 

***

Silná pravá láska dvou sourozenců. Milují se tak jako nemilují nikoho. Nejsou lidské bytosti. Jsou ze šlechtické čisté upíří krve. Upíří démoni. Žijí ve svém světě, v Paláci z kostí. Jsou zde fontány plné čerstvé krve, krvavě rudá obloha, ale občas bývá černá a to když je noc. Jsou zde i hřbitovy pro "mrtvé" svého druhu, smrt má mnoho podob. 

WuShen je královna upírů. Platí zde své zákony, které vymysleli jejich rodiče, ale po jejich smrti je WuShen upravila podle sebe, jako "nová" královna na to má plné právo. 

Kdysi chodili po planetě lidí, ale tam je lidé postupem času vyhubili a tak se ocitli zpět ve své říši nemrtvých.

Temné tajemství

Věnováno Arisu snad se ti bude líbit. 

Zdroj obrázku

Sedí na hřbitově a pláče. Je v depresi a opět myslí na smrt. Už zase si představuje, že navěky spí mezi nimi. Chce ukončit tu bolest a utrpení života. Už neví jak dál. Vše se jen sere. Celý její život je peklo. Mnoho lidí ji ublížilo a zlomilo. Navíc ji mnoho lidí zemřelo. Lidi, které milovala, jen většina o tom ani nevěděla. Hlavně její dva nejlepší kamarádi. Je ztracená sama v sobě. Ta z temných stínů..

********

Horší je, že nemůže úplně zemřít. Respektive její tělo může zemřít, ale šla by do svého světa a svou bolest by si vzala sebou, takže by si stejně moc nepomohla. Což je vážně smůla. Své hluboké bolesti by se stejně nezbavila. Je totiž upírka. A k tomu je šlechtična. Tak trochu může na slunce, aniž by ji zabilo. Tajemná, chladná, vášnivá, nádherná a hlavně mimo čas i prostor. Na první pohled působí jako člověk, ale není. V lidském světě žije přes tři tisíce let. Zažila toho dost. Ovšem je to její temné tajemství. Pomalu nikdo o tom neví, jen pár lidí, kteří přepli její pravou podstatu. Momentálně žije v Japonsku. Její dlouhé černé vlasy ji spadají do obličeje. Má na sobě černé lolita šaty. Je gothic lolita styl. Ale miluje i visual kei. No je prostě svá. Miluje více věcí a stylů. Je sama sebou. 

Letní bouře

Příběh věnován Arisu snad se ti bude líbit.

Zdroj obrázku

Shitaru a Nanami jsou nejlepší kamarádky už pár let, avšak Shitaru je tajně zamilovaná do své nejlepší kamarádky. Pochází z Japonska, ale nedávno začali žít v České republice, což se jim moc nevyplatilo, ale už si zde nějak zvykli. Možná sem odešli, protože se zde lépe dívá na lgbt komunitu. Obě dvě do ní patří. Jsou téměř čisté lesby, ale pořád bisexuální, přestože muži je nijak extra nepřitahují. Avšak přitažlivost je mezi nima velká. Párkrát spolu i spali. Vášnivé noci i dny. Tak to je. A proč nejsou pár? To nejspíše ani oni sami neví. Možná nechtějí přátelství ničit láskou. Třeba je to pouhý strach, o to že by je to rozdělilo a to vážně nechtějí. Mají velmi silné pouto. Rozumí si, mají stejné názory, zájmy a koníčky. Jsou od sebe o osm let. Shitaru je osmnáct let a je vyšší, Nanami dvacet šest. Žijí spolu v bytě v Ostravě, což už vůbec není žádná sláva. Přemýšlí, že se odstěhují jinam, ale netuší kam. Přeci jen i v Japonsku jsou různá města se špatnými čtvrtěmi. Navíc Česká republika je o dost menší než zrovna Japonsko. Měli už několik partnerek, ale i pár mužů v Japonsku i tady v České republice. Jenže jim to nikdy moc dlouho nevydrželo, nerozuměli jim nijak extra. Přeci jen je hodně znát, že pocházejí z úplně jiné země a mají naprosto jiné povahy a především zvyky. Prostě naprosto jiná kultura. Jejich rodiče ví o jejich sexuální orientaci a nakonec to dokázali přijmout, k tomu se o ně báli, takže se nedávno také přestěhovali do České republiky, aby věděli že jsou v pořádku. Ovšem získání občanství bylo těžké pro ně všechny, ale po nějaké době se jim to povedlo. Přeci jen jsou poměrně dost mladé. 

Otrokyně upíří královny 18+

Zdroj obrázku

Přes oči černá páska, v ústech černý roubík. Její nahé tělo bezvládné na posteli. Nohy připoutány pouty ke kovovým ozdobným okrajům postele, tak jako její ruce. Černá temnota a očekávání co přijde. Její dlouhé blond vlasy smáčí kapičky krve z jejího ramene, kde pocítila ostré tesáky své Paní.

Sladká krev pro její Paní ta blahodárná rudá tekutina dávající život.
Královna upírů si ji vybrala, jako svou otrokyni.

Pocítila další ostrou bolest, když tesáky projeli ňadrem a ten tlak, jak z něj pila tu chutnou krev. Po chvíli se ostré nehty spojili s kůží na té krásné nahé hrudi, až se tělo pod ní pokusilo pohnout.

V temné místnosti hořel plamen rudých a černých svíček. Na zdi rudou krví namalován převrácený pentagram.
Ostré nehty nepřestávali hladit tu živou kůži.

Po chvíli ty bílé mrtvolné ruce vzali svíčku a horký vosk kapal na prsa otrokyně. Když ňadra byla zbarvena rudým voskem, přišel černý vosk. Ozval se tichý sten skrze roubík.