Paprsek světla v temnotě

Zdroj obrázku
 

Chodila do školy v Rakousku, ovšem do té doby, než se psychicky zhroutila, po smrti své spolubydlící a spolužačky, do které byla tajně zamilovaná. Nikdy neměla odvahu se ji svěřit co k ní cítí a teď už nikdy nebude mít příležitost. Jmenovala se Stefanie Wagner.

Už je to tři čtvrtě roku, od její smrti, ale není ji o moc lépe, její rodina neví důvod proč odešla ze střední školy v Rakousku, jen to že tam někdo zemřel, ale nikdy jim neřekla kdo ani co k ní cítila a stále cítí.

Pouze její rodina ví, že je lesba, v pubertě jim to řekla, potom co ji máma načapala s jednou holkou, jak se spolu líbají, tudíž usoudila, že by jim to měla konečně říct.

Sice nemají nic proti homosexuálům, ale když se to týká jejich dcery, berou to trochu jinak, avšak ne že by ji za to vyloženě odsoudili, vnímají to zvláštně. Asi by se dalo říct, že v soukromí je jim to jedno, ale na veřejnosti s tím mají trochu problém.

Jenže ona se za to nestydí. Ona to neřeší. Vlastně ani její starší sestra ne, hned po ni se přiznala že je bisexuál. 

Od

__

Jmenuje se Eva Horáková, ale používá přezdívku Menhera Enma a teď jí je skoro dvacet let. Za skoro dva měsíce ji bude dvacet.

Baví ji psaní lesbických příběhů, čtení, kreslení, divadlo, cosplay, má ráda anime, J-Fashon, kawaii věci, asijské jídlo, přírodu, zvířata, atd. 

Její starší sestra se jmenuje Eliška, ale říká se ji Eli. Je ji dvacet pět let, za necelých pět měsíců ji bude dvacet šest. 

Má modré dlouhé vlasy.

Ta má ráda psaní celkově, cosplay, anime, gothic a metal, zvířata, tanec a zpěv, má svou vlastní kapelu kde zpívá. Povahově je spíš kluk, taková ta drsná holka metalistka, avšak zároveň je i měkká.... Miluje tvrdou hudbu, ale zároveň má úchylku na kawaii věci.

__

Pochází z Mikulova, u hranic s Rakouskem, takže se vrátila zpět do rodného města. 

Školu ukončila sama, už ji bylo osmnáct, takže mohla odejít sama, což pro ni v této situaci bylo nejspíš dobře, jelikož to psychicky nedala. 

Avšak má v plánu tu školu dokončit, doufá že se ji časem udělá lépe, aby byla schopná si dokončit poslední dva roky na té škole. Chce být designérka. 

Žije se svou starší sestrou.

Nastěhovala se k ní, protože žít u rodičů nechce, takže když se její starší sestra dozvěděla od rodičů, že odešla ze školy a je psychicky v prdeli, tak se ji bez debat ujala, aby žila u ní v domě po dědovi, který zemřel když byla v Rakousku ještě. 

Její mladší sestra vždycky o prázdninách jezdila domů.

__

Sice Eva netrpí žádnou psychickou nemocí, respektive ne od narození, ale tohle ji srazilo na kolena, ale koho by ne? 

Životní trauma může potkat kohokoliv, úplně nečekaně.

Člověk nemusí být od narození psychicky nemocný, aby ho nějaká životní událost položila na kolena a na dno. Ovšem je pak dost těžké se z toho dna dostat ven. Ne každý to zvládne a dokáže. To je smutný, ale holý fakt.

Už skoro rok nemá na nic náladu a nic ji nebaví, od její smrti padla do deprese, to se může stát každému. 

To je pravda. Bohužel, člověk se nemusí s tou nemocí narodit, aby ji mohl začít trpět a začal být nemocný. Což ona začala. Chtěla spáchat sebevraždu, ale nakonec ty myšlenky zůstaly jen v její mysly, takže se o ní nepokusila, snaží se to vydržet, ale jde to těžce. Tak nějak nechce skončit v psychiatrické léčebně, kdyby ten pokus třeba nevyšel. Nechce to riskovat, i když ty myšlenky jsou čím dál horší, cítí se čím dál víc hůř. Jsou věci, které nikdy nepřestanou bolet, jsou rány co jsou příliš hluboké. 

Předtím chodila ve světlých kawaii stylech, jenže potom začala chodit převážně v černé barvě, tmavých kawaii stylech. Je stále úchyl do kawaii věcí, tohle to v ní nezabilo. Pořád chodí v J-Fashon, pouze teď spíš v temné. 

____

Sledují anime Sakura Trick, jejich oblíbené anime. Sakura Trick už má skoro dokoukané. 

Zrovna tohle vidí už počtvrté. 

Nejradši mají yuri, yaoi a horory.

Přemýšlí co bude dělat potom. 

Nic ji nenapadá. Nemá náladu dělat cokoliv. 

____

O víkendu má být otaku sraz v Brně, má v plánu na něj po dlouhé době jít. Respektive ji tam delší dobu tahá její sestra Eli a konečně se ji to povedlo.

Avšak půjde, když se ji neudělá psychicky ještě hůř, teď je ji trochu líp i když ne o moc.

____O pět dní později____

Chystají se na otaku sraz do Brna. 

Ovšem nejdřív si zapálí cigaretu a udělají si další kávu. Snídani už měli a na oběd půjdou někam v Brně. 

Mezitím si připravují věci, ve kterých půjdou, už si našli i autobusy a vlaky, tam a zpátky. 

Když si vypijí kávu, jdou se konečně připravit. 

Černovláska přemýšlí v jakém stylu půjde. Už ji něco napadlo. Půjde v černém Yami Kawaii stylu. 

Vezme si na sebe černý tričko s růžovým potiskem do Yami Kawaii, černou sukni s potiskem náplastí, žiletek a injekčních stříkaček, k tomu růžový podkolenky s pilulkami a injekčními stříkačkami.

Má dlouhé černé vlasy, které si učeše do dvou culíků, do kterých si dá sponky s růžovými žiletkami, pak různé sponky s náplastmi a pilulkami. Kolem krku si dá chocker v červené barvě a pilulkami a uprostřed černou žiletkou. Do uší si nasadí náušnice se sesterskými čepičkami a červeným srdcem. 

Poté se jde nalíčit. Udělá si rychle základ světlý pudr. Kolem očí si udělá růžový stíny s červenou, aby působili nemocně, černá řasenka a lehce černou tužku kolem očí. Rty si udělá mrtvolně světlé. 

Celkově už je se svým modelem spokojená.

Do své Yami Kawaii kabelky si dá mobil, sluchátka, peněženku, cigarety a zapalovač, pro jistotu i růžovou mikinu s černým nápisem Nurse.

__

Modrovláska má už jasno. Půjde klasicky v černé barvě. 

Vezme si na sebe černé tričko s fialovou kostrou, černé kraťasy pod ně modré síťované punčochy, černé glády a černou vestu s modrými hroty. 

Do svých modrých vlasů si dá černo modré neko ouška, na krk modrý chocker s černou rolničkou, na ruce černo modré packy a na kraťasy si dá modrý neko ocásek. 

Sice je to tvrdá gothic metalistka, ale má slabost pro neko a kawaii věci, i když v kawaii módě nijak extra nechodí.

Dá si světlejší make up, na oči modré a černé stíny s černou tužkou na oči, modrou řasenku a na rty černou rtěnku. 

Do modrého batohu si dá peněženku, klíče, mobil a sluchátka, cigarety a zapalovač.

A už jsou obě dvě připraveny odejít. 

____O dvě hodiny později____

Už jsou na srazu v Brně. 

_

Ale není ji moc do řeči, takže jen tak sedí a pozoruje lidi kolem sebe, zatímco Eli už se baví se svými přáteli, jelikož ona studuje a pracuje v Česku, tudíž zde má přátele, natož ona studovala v Rakousku, takže tu nemá moc přátel, žádné tváře tu nepoznává, docela se za tu dobu co zde nebyla vyměnili lidi. 

_

Po nějaké době si k ni sedne nějaká holka s dlouhými růžovými vlasy, vypadá kawaii. 

Růžové vlasy má rozpuštěné, v nich má růžovobílé neko ouška a černé mašličky, kolem krku má černý chocker s rolničkou, růžový ocásek a růžovobílé packy. K tomu má růžové tričko s My Melody a k tomu růžovou sukni. Je nalíčená decentně kawaii.

Už jen tím že má očividně ráda Sanrio tak ji zaujala. 

“Copak tu sedíš tak sama?” promluví. “Už nějakou dobu tě pozoruji. Jinak já jsem Marie Pokorná, ale ostatní mi říkají Suriko.” usměje se na ni.

“Ehhh, no já jsem Eva Horáková, ale ostatní mě znají jako Menhera Enma. Jinak tam je moje starší sestra Eli, která mě vykopala ven mezi lidi.” úsměv ji oplatí a ukáže směrem ke své sestře. “Možná ji znáš ze srazů.” dodá k tomu.

“Těší mě. A co máš ráda? Jinak máš luxusní styl. Yami Kawaii se mi líbí.” řekne Marie, tím že zná tento styl ji zaujme, je v Česku málo lidí co se vyznají v J-Fashon víc podrobně.

“Děkuji. Tobě to taky moc sluší, jsi kawaii.” odpoví Eva. “Jinak baví mě psaní lesbických příběhů, čtení, kreslení, divadlo, cosplay, mám ráda přírodu, zvířata, atd. A ty? Kolik je ti?” dodá.

“Taky děkuji.” zaculí se a zčervenají ji tváře. “Tak to je pěkný. Já miluju taky psaní píšu yaoi i yuri, čtení a kreslení mě taky baví, na cosplay nemám peníze, a přírodu a zvířata miluju, zvířata jsou lepší než lidi. Jinak mám ráda tanec, ale moc mi to nejde. Jinak mě je sedmnáct a tobě? ” dodá.

“Tak to je super a ano máš pravdu zvířata jsou lepší než lidi. Příští měsíc mi bude dvacet.” odpoví.

“Hustý mě příští měsíc bude osmnáct. A jakou máš ráda hudbu? A tvé nejoblíbenější anime?” zajímá ji dál.

“J-Rock a K-Pop asi nejvíc. A nejoblíbenější anime? To je těžký hlavně yuri a yaoi, ale asi Monster a Jigoku Shoujo no pak asi Aquarion Evol.” odpoví zamyšleně černovláska.

“J-Rock a K-Pop miluju!” zajásá. “A oblíbené kapely a skupiny? A z těch anime znám pouze Jigoku Shoujo.” zajímá se růžovovláska.

“Z J-Rocku jich mám mnoho, ale například Moi Dix Mois, Jiluka, Royz, the GazettE, Kiryu no je jich hrozně moc a z K-Popu jen pár, ale nejradši mám Stray Kids, hlavně HyunLix.... Ale i Ateez, Oneus, Onewe....” odpoví opět zamyšleně. 

“Jo to jsou dost dobrý kapely a skupiny. Taky jich poslouchám poměrně dost.” pronese.

“A ty jsi odtud z Brna?” zajímá se.

Zapálí si cigaretu. 

“Ano jsem a ty?” odpovídá ji.

“Já jsem z Mikulova, ale náš otec pochází z Rakouska a taky tam pracuje. Moje starší sestra zdědila dům po našem dědovi, v tom spolu žijeme.” usměje se a potáhne si z cigarety. 

“A co škola?” narazila na kámen úrazu.

V tu chvíli ji začnou téct slzy z očí. 

Aniž by ji vnímali Eli už nějakou dobu stojí poblíž a poslouchá je, tak letmo, ale nechce je rušit, jelikož je ráda, že se její mladší sestra začala alespoň s někým bavit, doufala že se tu s někým seznámí a vůbec se s někým bude bavit, i když tomu nijak extra nevěřila. 

Má nutkání hned jít za ní, ale řekne si, že když bude poslouchat dál, že se možná konečně dozví co se její mladší sestře v té škole vlastně stalo, sice má tušení, ale ani ji to neřekla, usoudila že se ji svěří až na to sama bude připravena.

“Co se děje?” nechápe co se najednou stalo.

“Ale nic... Chodila jsem do školy v Rakousku.... A a... Ona zemřela....” vykoktá ze sebe.

“Ehhh kdo?” teď už nechápe vůbec.

“Spol-ubydlící kterou jsem tajně mi-milovala.... Po její smrti jsem odešla ze školy....” klepe se. 

Ona je první komu to dokázala říct.... Sama to nechápe... Znají se teprve tak dvě hodiny a ona ji to jen tak řekne? Asi už to v sobě nedokáže déle držet a dusit.... Ale nechápe proč to neřekla ani své starší sestře, asi ji nechtěla obtěžovat....

“Ou, tak to mě vážně mrzí....” řekne zaraženě, tak tohle fakt nečekala, alespoň díky tomu ví že je na ženy což je ráda, ale mrzí ji že po tom co se ji stalo u ni ani tak nebude mít šanci, respektive spíš se teď bojí aby ji omylem neublížila, teď má strach udělat další krok, nechce ji vyplašit a není si jistá jestli má na to ji udělat šťastnou nebo ne.

“Jsi první komu jsem to dokázala říct....” hlesne.

Teď vůbec neví co má říkat, tudíž ji pouze obejme a začne ji hladit po vlasech. Začne ji utírat slzy.

“Od teď máš mě pokud chceš.” špitne aniž by si uvědomila jak to vyznělo. 

Najednou se ozve hrom, rána jak z děla, až obě dvě vyskočí leknutím. Ani si nevšimly jak se zatáhla obloha, že je úplně černá. Objeví se blesk přes celou oblohu. Hned na to další silný hrom. Je polovina srpna.

“Asi bychom se měli někde schovat.” pronese růžovovláska a černovláska odpoví mlčky kývnutím hlavy. 

Až teď si všimnou že polovina srazu už dávno zmizela. 

Konečně zaregistrují Eli stojící opodál opřenou o strom. Až teď jde za nima.  

“Čím jedete domu? Řekla bych že autobusem.” dodá.

“Ano.” přidá se do hovoru Eli. “Jinak zdravím já jsem Eliška, ale říká se mi Eli, ovšem to už ti asi má mladší sestra řekla.” usměje se na ně. “No my pojedeme nejspíš domu, tohle se asi jen tak nevybouří.” dodá hledící na temnou oblohu.

“Dobře já tě doprovodím Evo.” řekne Marie.

“Jen se jdi schovat domu.” pronese Eva.

Marie jen zavrtí hlavou na nesouhlas.

“Opravdu by jsi měla jít domů. Sice bych byla ráda kdyby jsi šla s mou mladší sestrou, ale je to nebezpečný.” mrkne na ně Eli. 

Marie pouze opět zavrtí hlavou.

“Ty budeš docela tvrdohlavá co?” dojde jim že to nemá smysl ji to vymlouvat.

“To prý jsem.” zahihňá se roztomilým smíchem. “Navíc prostě chci.”

Tak se tedy rozejdou směrem na autobusové nádraží. Po zhruba dvaceti minutách jsou na zastávce autobusu. Schovají se pod střechou, jelikož než došli na zastávku začalo dost silně pršet.

“Super jede nám to za pět minut.” řekne si spíše sama pro sebe mladší ze sester.

“Dáš mi na sebe prosím kontakt? Tedy pokud se chceš někdy sejít.” doufá růžovovláska.

“Ano ráda.” dá ji svůj Facebook a rovnou si spolu udělají pár fotek než přijede autobus, respektive jim udělá pár fotek Eli.

“A už jede. Tak ahoj, ráda jsem tě poznala.” rozloučí se. 

“To já tebe taky.” dá ji rychle letmý polibek na ústa a zrudne. 

____O tři hodiny později____

Domu dorazili v pořádku, bouřka byla i po cestě.

“Půjdu do vany.” oznámí Eva.

“Dobře, tak já půjdu po tobě tedy.” odpoví ji.
__
Teď leží ve vaně, aby se trochu ohřála po dešti a zrelaxovala se. 

Má puštěnou hudbu z různých anime, Eli to nevadí, často to dělá taky.
Sice chtěla jít taky do vany, ale její mladší sestra byla rychlejší, tak půjde později.
Mezitím jde převléct do suchého oblečení, černé tepláky s králíčky a modré tričko s černými hvězdami a měsíci, pak si osuší dlouhý modrý vlasy.
__
Zavře oči a myslí na tu zvláštní holku, tak nějak ji nemůže dostat z hlavy. Hlavou se ji začnou toulat různé myšlenky.

Přejede si prsty po svých rtech a ucítí znovu její polibek.
Je to zvláštní pocit, sama nechápe co se to s ní děje, ale s Marií ji bylo líp, než ovšem zmínila téma školy, ale do té doby vnímala převážně jen ji a nic jiného. Bylo to jako by se zastavil čas. Opravdu moc se ji líbí a dost ji přitahuje, ale neví jestli někdy dokáže přestat milovat svou spolubydlící Stefanie, co zemřela, cítí se sama, ale neví jestli je vůbec připravena na vážný vztah, rozhodně by ji nechtěla ublížit ani žádné jiné.
Ale zároveň nechce zůstat navždy sama. 
Ale rozhodně ji dost zaujala a má v plánu ji víc poznat, byť pouze jako kamarádku.
Uvidí co ukáže čas....

____O čtrnáct dní později____

Eva byla pozvána na rande od Marie a přijala to. Dneska spolu mají jít na rande. 
Není hloupá, takže poznala, že není tak bohatá.
__
“Je dobře, že jdeš s někým ven. A mrzí mě co se ti stalo. Tohle nikdy nepřebolí, ale nikdo neřekl, že se nemůžeš zamilovat do jiné. Přeji hodně štěstí sestřičko. Tohle vypadá nadějně.” promluví její starší sestra, už vyšla s pravdou ven, že o tom už ví.

“Jak o tom víš? Ty jsi nás poslouchala?” trochu vyjede, ale spíš překvapením.

“Trochu. To víš musím chránit svou mladší sestřičku, aby ti nikdo neublížil.” a pohladí ji po černých vlasech. “Ale omlouvám se.” dodá.

“V pohodě, čekala jsem to, že na mě budeš dávat pozor z povzdálí. Děláš to už od dětství. Alespoň už je to venku a nemusím ti to říkat já do očí. Nevěděla jsem jak ti to říct, stále to moc bolí, nebyla jsem připravená o tom mluvit. A ani nevím jak se to stalo, že to ze mě najednou vypadlo. A stále o tom nejsem připravená úplně mluvit....” odpoví ji.

“Jsem ráda, že se na mě nezlobíš.” usměje se na ni.

“Jak bych mohla? Jsi přeci moje milovaná starší sestra. Od dětství jsem měla hlavně tebe.” úsměv ji oplatí.

“Ale teď by jsi měla upalovat na rande.” šibalsky se usměje, ještě chybí ocas a rohy.
__
Už ví v čem půjde. V Kuromicore stylu. 

Vezme si na sebe černý tričko s potiskem Kuromi, černorůžovou kostkovanou sukni, černý podkolenky s Kuromi, a do vlasů čelenku Kuromi. Nalíčí se do stylu Kuromi, nalepí si umělé nehty černé s Kuromi. 

A už je hotová, může vyrazit. Do svého černého Kuromi batohu si dá peněženku, mobil a sluchátka, raději opět i mikinu i když ji naposledy nepoužila, cigarety a zapalovač, klíče. Mají čtyři klíče, dvoje náhradní.
Po cestě na zastávku kouří cigaretu a ve sluchátkách ji hraje Stray Kids song Scars.

____O dvě hodiny později____

Už ji vyzvedla na autobusovém nádraží. Sotva vyleze z autobusu zapálí si cigaretu a rovnou dá jednu i Marii.

“Ahoj. Těší mě, že jsi přijala mé pozvání. Moc ti to sluší. Jsi vážně krásná.” usměje se růžovovláska a začervená se, opravdu ji hodně přitahuje.

Je tak kawaii, pomyslí si v duchu, hlavně když se červená v obličeji. Přišla v Melodycore stylu, ale chudším, vypadá to že nemá tolik peněz jako ona, tudíž se rozhodne, že ona bude zvát ji, k tomu ji hlavně tahala ven, což se ji po několika dnech podařilo.

“Proč by ne, přijdeš mi fajn.” odpoví. “Kam chceš jít? Zvu tě.” dodá.

“Ehh, já nemám tolik peněz.” stydí se.

“Já vím, poznala jsem to, proto tě zvu já, to je v pohodě, jen si udělej něčím radost. Takže si řekni kam chceš jít.” usměje se na ni černovláska a mrkne na ni. 

“Tak na sushi a do čajovny?” pronese.

“To zní dobře.” usměje se na ni, a dostala nápad jak ji překvapit.

____O půl hodiny později____

Právě sedí v restauraci a vybírají si z točícího se pultu různé sushi a jídlo, k tomu mají limonádu.

“A ty máš nějaký sourozence?” zajímá černovlásku.

“Ano mám dva bratry, jednoho mladšího než jsem já, druhého staršího.” odpoví ji růžovovláska.

“To já mám pouze starší sestru, kterou jsi už viděla.” usměje se na ni, s Marií se skutečně cítí lépe.

“Je vidět, že si spolu rozumíte, to je dobře. A pověz mi víc o sobě, vážně mě dost zajímáš.” pronese.

“Je toho víc. Co přesně tě zajímá?” nenapadá ji momentálně nic, co by o sobě řekla.

“Tak třeba jaké je Rakousko, já tam nikdy nebyla. Jakou školu jsi dělala, co od života chceš, tvoje sny a cíle...” odpoví.

“Rakousko je nádherné, hlavně ta příroda. Je to tam úplně jiné, než tady. Některá místa působí, jako z pohádky. Jinak chci být designérka, jednou tu školu chci dokončit, ale nevím jestli se cítím na to se tam někdy vrátit.... Sice už je to skoro rok, ale stále to hrozně bolí.... Ani nevím proč jsem zrovna s tebou schopna o tom vůbec mluvit.... Sama to nechápu, ale s tebou je mi o trochu líp. I když nevím jestli ji vůbec někdy dokážu přestat milovat, ale bála jsem se ji to říct a teď už nikdy nebudu mít šanci. Nevím přesně co od života chci a moje sny a cíle? No co se nestane....” hlas se ji při tom chvěje a tělo třese.

“To chápu, musí to být hodně těžký se s něčím takovým vyrovnat, opravdu si nedokážu ani představit jaké to je. A co se ji vlastně stalo? Pokud se smím zeptat. Pochopím, když o tom nebudeš chtít mluvit, ale možná ti to alespoň trochu pomůže, když to ze sebe dostaneš ven, pocity, emoce a myšlenky. Kéž bych ti dokázala pomoct a být ti oporou. Ale jsem ráda, že je ti právě semnou o něco líp, alespoň k něčemu jsem dobrá. Přála bych si, abych tě dokázala udělat šťastnou a zmírnit tvou bolest. Ovšem i tak, jsem tu pro tebe, takže když budeš cokoliv potřebovat tak se mi neboj napsat, ano?” odpoví trochu smutně.

“Spáchala sebevraždu, já ji našla.” začnou ji téct slzy z očí.

“Ou.... To muselo být strašný.” neví co říct, tak ji začne utírat slzy. “Jsem tady pro tebe, ano?” snaží se ji dát najevo, že na to není úplně sama. 

____O rok později____

Od doby co Eva poznala Marii, začala se cítit postupně líp, stala se pro ni oporou. Zjistila, že toho mají mnoho společného a rozumí si spolu. Sice asi nikdy nepřestane milovat Stefanie, ale po nějaké době se zamilovala do Marie. Nakonec našla své štěstí. Zrovna se k nim bude stěhovat a bude žít se dvěma sestrami.

Zdroj obrázku