Dar z moře

Zdroj obrázku

Věnováno mému Wei Yingovi, kterého miluji. 

__
Je léto a venku svítí ta odporná žlutá koule. 

Naštěstí se blíží západ slunce, žiji se svým dvojčetem a jeho partnerem na odlehlém ostrově, na útesu nad mořem, v části lesa, avšak máme stále výhled na daleké moře. Stromy nás chrání před prudkým sluncem, naštěstí máme dům na relativně dobré straně, takže nejsme v totální výhni.
Oba dva s mým dvojčetem jsme bisexuální, ovšem na opačné pohlaví téměř vůbec, avšak toto není zdaleka jediná věc, ve které se lišíme od ostatních. 
Ano, hádáte správně, lidé nás nemají rádi, jenže to my je ještě víc, vůbec nám nevadí, že se ostatním nelíbíme, jsme do gothic stylu, takže to je druhá věc, proč nás nemají rádi, to jak vypadáme, jsme úplně sami sebou a hlavně máme vlastní názory, umíme používat mozek, což je pro ně další problém, navíc tvrdí že jsme šílení, ano to mají pravdu, no a co? A taktéž oba dva máme alergii na slunce, proto na něj nechodíme, ale rádi se chodíme koupat do moře, při západu slunce, a při svitu měsíce, je to krása pozorovat hvězdy a měsíc nad širým mořem, má to překrásnou romantickou atmosféru, milujeme to.
Prostě jsme jací jsme, a žíly nám to vážně netrhá, což je sere snad nejvíce, že je nám to jedno, dáváme jim dost najevo, že jsou nám naprosto u prdele, neřešíme jejich kecy, a ještě se jim vždy smějeme přímo do xichtu. 
Avšak naše skutečné tajemství zná jen partner mého mladšího bratra. 
Dost lidí se nám vyhýbá, ale jsou zde i tací, kteří nás obdivují a které fascinujeme, tací kteří jsou podobní, jako my, až na ono naše tajemství, v tom jsme naprosto odlišní i od partnera, mého brášky.
Díky našemu tajemství se musíme často stěhovat všude možně. Tentokrát jsme skončili na tomto ostrově. 

Od

Naštěstí můžeme jíst i lidské jídlo, i když ho nijak extra nejíme, ale není nám z něj úplně dobře, a můžeme i pít lidské pití, takže když je opravdu nejhůře, dokážeme nějakou dobu přežívat na lidské stravě, i když nám nedělá úplně nejlépe a nijak extra nám nechutná, ale dokážeme na ni přežít.

Ale jeden druhého milujeme nejvíce ve vesmíru, jeden pro toho druhého je ze všech nejdůležitější, nemůžeme jeden bez druhého vydržet, ale ani existovat, naše láska je velmi hluboká, pravá, upřímná, rodina je pro nás úplně vším, pro rodinu uděláme naprosto cokoliv, nikdo nám nemůže dát, to co si dokážeme a můžeme dát jen mezi sebou, naše pouto a lásku, nikdo nedokáže ani nemůže plně pochopit, nejsme obyčejná dvojčata, ano spíme spolu, naše láska je opravdu velmi hluboká, jeden pro druhého uděláme cokoliv, a pro ochranu toho druhého uděláme úplně cokoliv, jdeme přes mrtvoly, aby jeden ochránil toho druhého, v našem rodě je toto naprosto normální vztah.

I když trochu žárlím na partnera mého mladšího bratra, přestože vím že jsem pro něj nejdůležitější já. 

Ovšem to neznamená, že nejsem ráda, přeji mu jen to nejlepší, lásku a hlavně štěstí, jelikož je pro mě úplně vším, motivace vůbec pokračovat dál, vůbec se snažit ještě bojovat, kdo jiný než já, by se o něj pak staral a chránil ho?

Mé jméno je Morgan a mého bratra Monlun, jeho partnera Louis. S mým dvojčetem máme dlouhé černé vlasy, a Louis hnědé vlasy po ramena. 

___

Zrovna jdeme k moři, začíná být tak akorát doba, kdy už slunce není, až tak silné, tudíž nám už tolik nevadí. 

Zdroj obrázku

Navíc se obloha začíná postupně zatahovat, takže sluneční paprsky pohlcují mraky na obzoru. Vypadá to, že se blíží bouře, ale zatím je několik hustých mraků daleko nad obzorem, tak i tak nám bouře nevadí, jen partnerovi mého brášky, ale jemu jen v tom, že by pád stromu, nebo úder blesku nepřežil, jinak taktéž bouřky miluje, jako my.

Během pár minut jsme dole na pláži, rychle se svlékneme do naha a rozběhnem se do vln moře.

Je to, tak příjemné, chladná voda na naší bledé kůži.

Všichni tři blbneme ve vlnách, užíváme si života, smějeme se a děláme společně kraviny. 

Vylezu ven z moře, a jdu si zapálit cigaretu, sleduji je jak se baví a smějí se, je to krásný pohled, přeji jim to. 

Když dokouřím, jdu zase za nimi do vln moře. Začneme si s bráškou dávat závod v plavání. Opět plaveme kolem útesu, tentokrát vede bráška.

__
Nám vysoké vlny nevadí, ale jeho partnerovi trochu ano, bojí se o něj, jelikož pro lidi to může být lehce nebezpečné, tudíž mu nedovoluje s námi soutěžit. Jde mu o jeho bezpečí. Já to chápu, a jeho partner to po nějaké době nakonec také pochopil, že je to jen kvůli jeho bezpečí.

Avšak nedá se říci, že by jeho partner na mě vůbec nežárlil, žárlí ale už se smířil s tím jak to prostě je, bylo a bude. Ovšem já se mu úplně nedivím, navíc pro člověka musí být těžké pochopit náš vztah, jelikož mezi lidmi je incest zakázaný, jenže my mezi ně nepatříme. Takže pro nás je to běžný a normální vztah. Ale i tak se s partnerem mého brášky, bereme jako rodina, zvykli jsme si na sebe, a jak jinak spím s oběma, jen s ním míň než s bratrem, protože na ženy až tak moc není. 

Když máme s bratrem několik koleček za sebou, tak zase začneme dělat kraviny s jeho partnerem. 

Zase si jdu vzít cigaretu. Sleduji jejich polibky a blbnutí, jo přála bych si mít nějakou ženu, sice mám lásku svého bratra, ale kolikrát když je vidím, je mi smutno, chtělo by to najít si partnerku. Ale to mi nejde.  

Zdroj obrázku

Zapálím si cigaretu a pozoruji nebe, je víc hustých mraků, o dost se přiblížili.
Z myšlenek mě vtrhne zvuk hromu z dálky. Nad mořem se začínají objevovat blesky.
V tu chvíli bratr okamžitě přinese svého partnera ke mě, rychle se začneme oblékat do oblečení.
Velký záblesk od blesku, který uhodil do mořské hladiny. Naštěstí už nebyli ve vodě.

“Je čas jít.” pronese bratr, když se podívá na moře, já jen přikývnu hlavou. 

Tak se rozejdeme směrem domů, snad to stihneme než bouře bude už tady. Začíná pršet, naštěstí už jsme skoro doma, zhruba za patnáct minut budeme konečně doma. Blesky a hromy jsou blízko. Netrvá dlouho a začne velká průtrž a déšť jako svině, že není pomalu vidět na cestu, zbývá nám ještě pár metrů, než už jsme schovaní před deštěm a bouří pod střechou domova. 

Zamknu dveře, jdeme se převléct do suchého oblečení a mokré dáme do pračky. 

“Nádherná bouře, i když jsme slušně zmokli jako psi.” ozve se Louis, my na něj hodíme vražedné pohledy, rád nás provokuje. 

“Už mlčím.” a začne se smát. 

My se na sebe podíváme a začneme se před ním vášnivě líbat, takovým způsobem jak se líbáme jen spolu a s nikým jiným. 

Teď zase hází vražedný pohled on na nás. 

“Pojď do vany bratříčku.” pobídnu ho. 

“Dobře sestřičko.” odpoví mi. 

Jde za ním obejme ho a políbí. 

“Miluji tě.” řekne mu.

“Jo, ale ji víc.” podívá se na mě. 

“Ale to neznamená, že tebe nemiluji vůbec. Vy dva jste pro mě nejdůležitější, ostatní mě nezajímají. Ty jsi pro mě taky velmi důležitý...” vím co k němu bratr cítí, no já se rozhodnu jít do koupelny, připravit koupel i kdyby alespoň pro mě, občas si připadám na obtíž, nebo jak to říct, jako bych byla navíc, nejspíše i jsem. 

Koupel je připravena, tak se začnu svlékat z oblečení a sednu si do vody. Po chvíli se objeví můj bráška Monlun. Myslela jsem si, že bude něco dělat s tím svým, ale potěšilo mě to. Udělám mu místo ve vaně, ležím na jeho svalnaté hrudi on položí ruce na má ňadra. 

“Miluji tě nejvíce ve vesmíru sestřičko. Jsi jen moje.” řekne mi. 

“Já tebe taky bráško.” uvelebím se na jeho nahé hrudi. 

_O tři dny později_

Byla další bouřka, bratr si teď všímá toho svého, takže se rozhodnu jít sama ven, ano už jsem řekla že i já žárlím, navíc se doma sama nudím, když si mě nikdo nevšímá. Pak se cítím ještě víc sama a navíc. 

Takže se obleču a jdu k moři na pláž. Vypadá to, že bude další bouřka. Posledních pár dní je tu jedna za druhou, což mě těší, já je miluji. 

Když dorazím na pláž, nikdo tu není. Takže se svléknu a jdu plavat sama. Tentokrát si chci dát větší trasu, než je kolem jednoho útesu, obeplavu celý ostrov.

Vím, že by mi to bráška nedovolil, sice jsme to co jsme, ale je dost starostlivý, hlavně co se mé osoby týče, ale to já zase starostlivá co se týče jeho. 

Vlezu do moře, a začnu plavat kolem ostrova, pro lidi by voda byla asi dost ledová, ale mě nevadí, je příjemná alespoň pro mě. 

Když doplavu k polovině ostrova, ucítím zvláštní energii, která není lidská, také vůni krve. Někdo tu musí být zraněný. Dlouho jsem neměla krev, takže ta vůně je neodolatelná, plavu přímo za nosem, doslova. 

Nakonec onu tajemnou osobu najdu, ale nečekala jsem že to bude tak krásná žena. Má dlouhé černé vlasy s modrými melíry. 

Vypadá to, že je v bezvědomí, musela tu někde ztroskotat loď, v těch bouřích bych se tomu vůbec nedivila. 

Leží z části na kameni útesu, teče ji dost krve, nedá mi to a začnu pít její krev. Podle energie a chuti její krve je démon a anděl dohromady. 

Hodně se mi líbí, takže se rozhodnu vzít ji domu, zachránit ji život. Je okouzlující. 

_O hodinu a půl později_

Konečně se mi její bezvládné tělo podaří dostat domu, kde ji položím na gauč v černé barvě. 

Chvíli na to se objeví můj bratr.

“Kde jsi byla zlato? A kdo je to?” zajímá ho.

“Nechtěla jsem tu být 'sama' opět, tak jsem šla k moři a našla ji v moři u útesu, líbí se mi a chci ji zachránit.” odpovím mu. 

“Chápu. Pomohu ti.” odpoví mi.

“Děkuji.” políbím ho. 

“Neděkuj mi, jsi pro mě nejdůležitější osoba ve vesmíru, pro tebe vše co je v mých silách lásko.” políbí mě. 

“Tak já ji najdu nějaké oblečení, a připravím koupel.” usměji se. 

“Já ji ošetřím rány.” dodá. 

Tak se o ni začneme společně starat. Umyjeme ji, oblékneme a ošetříme rány, poté ji připravíme gauč na spánek. 

Vážně nádherná sexy žena. Doufám že bude žít, a časem i po mém boku. 

_O rok později_

Zrovna ležíme vedle sebe s Yaki, onou ženou kterou se mi podařilo pracně zachránit, ale hlavní je že se to vůbec povedlo, jelikož téměř zemřela. 

“Víš... Miluji tě Morgan.. Ehhh.” pronese náhle a nečekaně Yaki. 

“To já tebe taky, snad od první chvíle co jsem tě náhodou našla u útesu.” odpovím ji upřímně. 

Začneme se vášnivě líbat na ústa, občas ji kousnu do rtu a napiji se její vynikající krve. Postupně oblečení letá všude po pokoji. Vášnivými polibky přes její ňadra, se dostávám k její kundičce, která je úplně mokrá, podle pocitu na mých prstech, kterými si hraji s jejím klitorisem, líbí se mi jak sténá a celá se chvěje vzrušením. Brzy k prstům přidám i svůj vlhký jazyk. Poté co se udělá, si nasadím umělý penis a začnu ji šukat do zadku, ach to její slastné sténání, je hudba pro mé uši. Jednou rukou se držím jejího boku a druhou ruku používám na klitoris. Teď se znovu udělá. Po chvíli ležím pod ní, ona si vezme na sebe onen umělý penis, a strčí mi ho do kundičky, hned na to mě začne šukat, jako šílená, avšak není to jako s mým dvojčetem, který má k tomu pravý penis, ale rozhodně jsem hodně vzrušená, jelikož je to žena, mezitím se vášnivě líbáme, já si hraji dlaněmi s jejími velkými prsy, má tvrdé bradavky. Je to úžasný pocit. Rozkoš a euforie. Po několika minutách se udělám, ale pokračuje dál, takto mě tak půl hodiny šuká, než si ho sundá a zapojí svůj vlhký jazyk na můj klitoris, i s prsty. Obě dvě se chvějeme rozkoší a slastí. Já vytáhnu tři jehly, co mám vždy někde po ruce, takže ji najednou překulím pod sebe, kundičkou ji zasednu pusu, a bodnu ji do každé bradavky jednu fialovou jehlu, do klitorisu modrou. Škubne sebou, cítím že by chtěla vyjeknout, ale přes mou kundičku nemůže, pak je prudce vytáhnu. Po tak minutě, se vrátí k lízání mého klitorisu, než se znovu udělám.