
Vůbec nechápu reakci Sasukeho. Ale opravdu jsem byl vděčný. Ne jen Sasukemu, ale především i Itachimu, protože souhlasil, že mohu žít s nimi. Už je i ze mě sirotek. Jsem tak šťastný, že se semnou začal nečekaně bavit Sasuke. Vážení tak tohle je moc silný kafe i na mě! Jasně, že jsem úplně v prdeli ze smrti svých rodičů, ale z druhé strany cítím velkou radost a štěstí, protože osoba u, které jsem si přál nejvíce aby byla po mém boku a u, které by mě ani ve smrti - a to teď doslova - byť bohužel, nenapadlo, že mě kdy osloví natož aby se semenou měla vůbec zájem bavit, baví vážení. A ne jen to. Za prvé mě ta osoba nazvala - jediným kamarádem a jediným se kterým má vůbec zájem se bavit, no a za druhé s danou osobou ještě začít bydlet. O tomhle jsem snil pánové a dámy ani nevím jak dlouho, ale dost dlouho. Ale o tomto podivném citu a touze? Nikdo naštěstí neví. A doufám, že nějakou dobu nedozví. Bože. O tomhle jsem snil, ale vážně by mě nenapadlo , že se to vše tak elegantně posere až se vlastně stane to co jsem si přál celou dobu. Ale to aby moji milování rodiče zemřeli jsem si fakt nepřál! Kurva a zase je mi do breku.