Tvé doteky 1 - Pouto smrti

Zrovna jsem seděl na zahradě a přemýšlel co budu dělat. Zrovna je sobota a já nikoho nemám. Nemám žádné přátele až na mou jedinou kamarádku od dětství Hinatu. Ale ta dnes nemá čas musí s rodiči do města na nákup. Tak jsem jen tak seděl a pozoroval mraky na modré obloze. Pak se mi opět v hlavě zrodila myšlenka na Sasukeho. Ach jo proč na něj musím stále myslet? Jo už od úplného dětství ho nenápadně sleduji a pozoruji. A navíc... Nedávno mu zemřeli rodiče matka Mikoto a otec Fugaku při nehodě když letěli z dovolené. Spadlo s nimi letadlo. Avšak on má mnoho přátel.. No spíše davy lidí co ho uhánějí. A především dívky, ale je pravda , že on nejeví o žádnou zájem což je u něj zvláštní. Když on si může vybírat. Zrovna on jo. Ale je pravda , že chlapy ho nesnášejí tvrdí, že je to arogantní idiot . No nejspíše to bude tím , že na něj žárlí, protože o něj mají zájem skoro všechny holky a o ně nezavadí okem. Musel jsem se té představě zasmát i z důvodu, že ani já ho nemůžu dostat několik let z hlavy. Něco k němu táhne i mne . Ale někdo jako je Sasuke Uchiha by si zrovna o mě neopřel ani kolo. Povzdych jsem si. Je na něm prostě něco zvláštního, ale neumím to popsat.
Je mi Sasukeho líto. V tak mladém věku přijít o rodiče. O to víc jsem se s ním chtěl bavit a být mu oporou. Ale asi by na mě neměl ani náladu. Chodíme spolu na základní školu. A tak nějak i do stejné třídy. Ale nejvíce o něj soupeří Sakura s Ino. Ty se kolem něj motají pořád. I když je posílá do prdele jako všechny. Z nudy jsem se rozhodl se jít projít kamsi. Kam mě nohy dovedou. Nic lepšího mě nenapadlo. A tak jsem se zvedl a šel se převléct do jiného oblečení. Vzal jsem si modré triko a černé džíny. A vyrazil jsem ven. Procházel jsem ulicí a na to, že je sobota venku nikdo není. To je divný, ale aspoň mi nikdo nebude nadávat a šikanovat mě jako je to pořád. Opět jsem si povzdychl. Bylo mi tak nějak divně. Smutno či ani pořádně nevím. Ale jo asi jo . Asi to byl smutek a osamělost. Ale naštěstí jsem měl rodiče Minato je můj skvělý otec a matka je Kushina. Oba své rodiče miluji a oni mi dávají lásku a péči. Aspoň někoho mám když už nikoho tak aspoň milující rodiče. A Sasukemu zbyl už jen Itachi jeho starší bratr. A ehmm také davy lidí, které ho uhánějí a nedají mu pokoj.

Takhle jsem se toulal městem zadumaný ve svých myšlenkách. Když jsem došel k potoku . Šel jsem po cestě kolem potuku když jsem tam zahlédl sedět na kamani Sasukeho. Když jsem ho spatřil zrudl jsem ve tváří. Jako bych se začal stydět. Ale i když jsem ho chtěl pozdravit a bavit se s ním řekl jsem si, že chce být asi sám. A navíc zrovna Sasuke a bavit se zrovna semnou? Haha musel bych se smát sám sobě. Když jsem se otočil a chtěl jít jiným směrem ozvalo se za mnou " Naaaaruto! Sedni si tu ke mě, prosím!" já se zarazil. A zrudl ještě víc. Cože? Sasuke Uchiha mě prosí abych si sedl k němu? Vůbec jsem to nedokázal pochopit. Srdce mi začalo šíleně bít jako o závod a hruď se divně stáhla. " Je mi smutno . Sedni si ke mě..." zněl smutně a částečně zklamaně, protože jsem stál bez pohnutí jako přimražený. Nakonec jsem se otočil zpět a šel směrem k němu. Tohle jsem si vždy přál. Je jen o rok starší než já. Mě je devět a jemu deset. Sasuke se pousmál a rukou poklepal vedle sebe. Bez jediného slova jsem se posadil vedle něj. Srdce jako by mi mělo vyskočit z hrudi. " Děkuji, že jsi si ke mě sedl." prolomil hrobové ticho Sasuke. Už zase mi děkuje? Vůbec nechápu , že se chce bavit zrovna s mou osobou. Ale byl jsem rád ani nevíte jak.

" Nemáš zač Sasuke" vypadlo ze mě. " Je mi líto tvých rodičů. Upřímnou soustrast." vylezlo ze mě ani nevím jak a proč. Hned na to jsem měl sto chuti si dát si normálně facku. Zrovna tohle asi připomínat nechce! Bože já jsem vůl! " No to mě taky. Ale věřím, že jsou už na lepším místě než je tento posraný svět. Nenávidím sebe i svůj blbej život!" vypadlo z něj. Víte i když někteří v něm viděli jen arogantního spratka tak já ho viděl nějak jinak. Já v něm viděl citlivého chlapce, který jen před světem skrývá sebe. Skrývá své city a pocity a svou kamennou masku jen nosí, ale uvnitř, že je citlivý a zranitelný. " Za ani ne týden mají pohřeb." dodal a bylo slyšet, že začal plakat. A já ho z ničeho nic objal . Na chvíli sebou škubl pryč z vyděšeným výrazem, ale potom si položil hlavu na mou hruď. Bylo to tak příjemné. Vycházelo z něj příjemné teplo a krásná vůně. O tomto jsem snil ve svých myšlenkách ani nevím proč. V jeho temných černých očích jsem se mohl utopit.

" Mám tě rád Sasuke. Už nějakou dobu. Ale nikdy jsem nevěřil tomu , že zrovna ty Sasuke Uchiha promluvíš zrovna na mě. Nějak mi hlava nebere , že když máš tolik zájemkyň a lidí kolem sebe se , kterými se můžeš bavit a oni se hlavně chtějí bavit s tebou, že jsi ze všech oslovil zrovna mě" prolomil jsem hrobové ticho svou zvědavostí. " Možná je to protože ty jediný nedolejzáš a neotravuješ mě na každém kroku či rohu no prostě všude kam vlezu mě každý otravuje. Je to vlezlé a hrozně otravné" podotkl. Vypadá to, že ještě budu rád za to , že jsem to vydržel a nešel za ním jako všichni. No já za ním nešel i z důvodu, že je dost uzavřený a nechce se s nikým bavit. Tak jsem ho nechtěl otravovat. Moji rodiče zrovna nejsou doma. Jeli do města na nákup a bůh ví co. Oni tam jezdí často. Skoro každý den. Jeho dotek je tak příjemný. Ach, miluji tvé doteky. Cože??! Na co to právě myslím??! Zděsil jsem se svých myšlenek. Ale už začalo zapadat slunce a tak jsme každý vyrazil domů. Když jsme došli na křižovatku " Tak zítra? Ty bydlíš v tom žlutém domě na konci ulice , že?" ptal se mě Sasuke. " Ehhhm jo. A ty v tom modrém domě v tamtý ulici, že?" a ukazoval jsem před sebe. " Jo. Ten modrý dům. Takže zítra? Přijdu pro tebe." řekl s úsměvem Sasuke a jeho oči září štěstím. " Jo zítra. Těším se" odpověděl jsem a oba jsme si zamávali na rozloučenou a rozešli jsme se každý k sobě domů.