Tvé doteky 2 - Spojení bolesti

Když jsem došel domů tak se v domě nesvítilo a ani jsem nenašel auto rodičů. Což je divný. Normálně už bývají dávno doma. Vešel jsem do domu " Mami , tati? Jste tady? Kde jste?" začal jsem je volat. Ale nikdo se neozval na odpověď. Sakra co je s nimi ? Proč cítím takový divný pocit? Ne ... Snad jsou v pořádku. Na hrudi jsem ucítil svíravý divný pocit. Myslel jsem, že omdlím. Když jsem se podíval na hodiny bylo něco po deváté hodině večerní. Dostal jsem hlad tak jsem šel do lednice. Vytáhl jsem sýr, salám a máslo, mléko. Ze skříně jsem vyndal chleba a do sklenice nalil mléko. Když jsem se najedl a vypil mléko krabici od mléka jsem vyhodil do koše. Začal jsem být unavený. A tak jsem se převlékl do modrého pyžama a lehl si do postele. Ale musel jsem myslet na své rodiče. Bylo to prostě divný. Ale nakonec jsem se ponořil do spánku. Vytuhl jsem kolem desáté večer. Celou noc jsem měl divný sny. Vzbudil jsem se kolem jedenácté dopoledne. Hledal jsem své rodiče, ale nikde jsem je nenašel. Což už je mega divný kurva ! Kde kurva jsou ? No na to jsem měl očividně hned na to dostat odpověď. Ze vzteku , strachu a bůh ví čeho mě vytrhl zběsilý zvonek. Až jsem se lekl. Ze strachu o rodiče jsem úplně zapomněl na Sasukeho. Což je už fakt divný! Kurva ! Když je něco kvůli čemu zapomenu zrovna na Sasukeho!
Šel jsem ke dveřím a otevřel je. Ve dveřích stál udýchaný a rozhozený Sasuke. Bez jediného slova vletěl do domu aniž bych to stihl postřehnout už byl uvnitř. Co se tak stalo ? Z čeho může až tak rozhozený ? Vůbec jsem nechápal ten jeho vpád ke mě domů. " Kuu rva ! Bože...!" vyhrkl udýchaně. Tohle mě začíná dědit kurva ! Uchiho takhle mě do prdele neděs!
" Co se děje? Sasuke ?!" vyhrkl jsem se zdyženým obočím a zmateným výrazem ve tváři. Sasuke se na mě bolestně a lítostně usmál. Tedy působilo to spíše jako pokus o úsměv. Skoro jako by se měl rozbrečet a vrhl se mi kolem krku. " Kurva Sasuke co se děje!" teď jsem byl už podrážděný! " K kdy jsi vi dděl své rodi če naposledy ?" vykoktal otázku, která mě už vážně vyděsila!
" Co? Kurva víš o nich něco?" a odhodil jsem ho od sebe! On se na mě jen vyděšeně podíval a začal se celý klepat. " K kdy jsi je viděl naposledy?" vylezla z něj ta samá otázka a já začínal pěnit vzteky a strachem!

Já toho Uchihu zabiju asi ! " No včera proč se ptáš? Večer nepřišli domů! A proč kurva?! " zuřil jsem. " Takže je to pravda!" a Sasukemu začali téct slzy po tvářích. " Co má být pravda?!!!" snažil jsem se mluvit klidně, ale moc to nešlo, to vám tedy povím !
" Jsou mrtvý" řekl tiše Sasuke a hleděl do země. " Počkat. Cože? Jak to víš?" zhrozil jsem se! Ale podle Sasukeho stavu a výrazu v jeho očích jsem poznal , že srandu si opravdu nedělá!
" Jak ses to dozvěděl?" vyhrkl jsem. Ale z rozhovoru nás vytrhl zvonek. Tak jsem šel úplně zmatený otevřít. A k mému překvapení ve dveřích stál Itachi Uchiha . Co ten tu chce? Můj výraz ve tváři musel tedy vypadat. Asi jako by mi právě někdo strčil něco opravdu ostrého do prdele! " Itachi Uchiha!" vydechl jsem překvapivě.
" Zdravím Naruto. Je tu Sasuke?" ptal se mě jeho starší bratr. " Ano je... " odpověděl jsem mu zmateně.

Sasuke se opíral o zeď a byl úplně mimo. " No vypadá to, že jelikož je tu Sasuke tak si slyšel o svých rodičích." vypadal zamyšleně Itachi." Sasuke tvrdí, že zemřeli" odpověděl jsem Itachimu. A Itachi jen kývl hlavou na souhlas. " Je mi to líto Naruto, ale je to tak. Měli autonehodu. Narazil do nich náklaďák a nepřežili. Vlastně já to náhodou viděl když jsem odjížděl z města." řekl smutně a chápavě Itachi.
Já se hned na to zhroutil k zemi. Po tvářích mi tekli slzy jako hrachy. " Sotva jsem to dnes řekl Sasukemu tak za tebou hned utekl. Včera říkal, že se dnes máte vidět." dodal. A to už mě Sasuke chápavě a silně, zároveň něžně objímal. Chvíli na to se přidal Itachi. Oba mě objímali a snažili utěšit i když oba sami věděli, že to není tak jednoduché a téměř nereálné. Kór když je to tak čerstvé. Bylo to až divný, ale cítil jsem se milován. Neumím ten divný pocit popsat. Ale cítil jsem se, že na to nejsem sám. " Může bydlet u nás? Může žít s námi, prosím? Jemu nezbyl vůbec nikdo! Jinak půjde do dětského domova pro sirotky a tak!" vyhrkl nečekaně Sasuke. Což mě úplně překvapilo. Tohle jsem od Sasukeho nečekal vůbec! Ale mile překvapilo.

Itachi se zamyslel. Jeho mladší bratr Sasuke má naprostou pravdu. Bohužel Narutovi teď nezbyl skutečně nikdo! " Prosíííím Itachi! Bráško !" naléhal a prosil Sasuke svého staršího bratra Itachiho. Itachi přemýšlel, ale když viděl pohled mladšího bratra... " Je to můj jediný kamarád! Nikoho tak jako Naruta neberu! S nikým jiným se nechci bavit! Prosííím Itachi!!!" vtrhl do přemýšlení Itachiho Sasuke. Já? Jeho jediný kamarád? Jediný se kterým se chce bavit? Nikoho jiného takto nebere? Chce abych bydlel s nimi ? Tohle můj mozek už fakt nepobírá! Ale mlčel jsem...
" No tak. Itachi!" zavrčel Sasuke.
Itachi nakonec kývl hlavou na souhlas.
Sasuke mu šťastně skočil kolem krku " Díky bratře!" a černé temné oči teď vůbec nepůsobili tak temně a chladně jako před ostatními, ale zářili jako hvězdy štěstím a radostí...
No a tak jsem vážení skončil v domě u Uchihů...