A tak jsme začali plánovat naši svatbu. Hned co mě požádal Naruto o ruku jsme to šli oznámit mým sourozencům. My z Narutem žijeme spolu od mých sourozenců téměř od doby co ve svých osmnácti letech Naruto utekl z Konohy za mnou do Suny. Chvíli jsme s Narutem žili s Temari a Kankurem. Asi dva měsíce jsme s nimi žili než jsme si sehnali něco vlastního.
Oba sourozenci žijí spolu a tak jsme zaklepali na dveře od jejich domu. Dveře nám otevřel Kankuro. " Co vy dva tu děláte? Od doby co jste se odstěhovali do vlastního jako by se po vás zem slehla! No tak pojďte dovnitř!" pozdravil nás můj starší bratr Kankuro a my vešli. " Běžte se posadit do obýváku . A co si dáte?" ptal se. " Dva rámeny Kankuro." řekl jsem a oba jsme si sedli na pohovku . " Dobře. Ach , Gaaro , Gaaro , tebe ten Naruto vážně těmi rámeny nakazil" zasmál se Kankuro. " No jo no brácho to není to jediný čím mě Naruto nakazil" a zasmál jsem se. " A kolik těch rámenů prosím vás jako chcete?" a smál se. " Sedm " ozval se Naruto hned a já se usmál. " Jako bych se ani nemusel ptát , že jo Naruto . A u tebe počítám Gaaro stejně" a zase se ozval smích. " Co se to tu děje Kankuro ?" ozval se známý hlas Temari. " Ale po sto letech se Gaara s Narutem probrali z mrtvých Temari." Kankuro se zasmál ještě víc. Temari vešla do obýváku a upřela na nás svůj pohled. " Vážně se umí probrat z mrtvých ! " teď se ozval smích Temari. Temari došla k nám a my se zvedli . " Zdravím tě brácha" a objala mě a pohladila v rudých vlasech " To je doba Naruto" a objala Naruta na přivítání. " Tak jaký je důvod vaší návštěvy chlapci?" zeptala se nás když si sedla do křesla. " Máme novinu . Ale to řekneme až tu budeme všichni" odpověděl jsem ji a usmál se. " A co vlastně ty a Hinata , Temari?" zeptal jsem se. Ano Temari a Hinata jsou spolu od stejného dne jako já s Narutem. " Vše v pořádku. Jen ta dálka no. Vídáme se skoro jen na misích. Ale Hinata vždy jen září když mě vidí. Jsem ráda za to , že se mi povedlo učinit Hinatu snad šťastnou" posmutněla , ale bylo na ní vidět , že je šťastná. Za to jsem upřímně rád.






