Obrázek2
Už od dětství jsem byl sám. Lidé se mě báli. Dětství plné slz. Démon. Ano uvnitř mě je démon to proto se mi lidé z vesnice straní a vyhýbají se mi. Nevím co je to bolest. Alespoň ne ta fyzická. Vždy když se mi někdo snažil ublížit můj písek mě ochránil. Ano má písečná obrana. Pokaždé když se mě někdo snažil napadnout tak přes mou písečnou obranu se nedostal a já tu osobu zabil. Lidé se mě skutečně báli. Nenávidím lidi. Jsem krutý a nelítostný. Neznám něco jako lásku. Nevím co to znamená láska. Sedával jsem na svém místě a pozoroval měsíc na obloze a hvězdy. Má matka zemřela při porodu a i můj vlastní otec mě zavrhl. Užíval jsem si ubližovat lidem. Byl jsem nebezpečný nástroj své vesnice skryté v písku. Vesnice se každou chvíli napadali navzájem a válčili mezi sebou. Když mě přestalo bavit dívat se na oblohu noci rozhodl jsem se jít domů a spát. Došel jsem do svého pokoje a lehl si do postele. Avšak nemohl jsem usnout. Ale nakonec se mi to povedlo a usl jsem. Mám staršího bratra Kankuro a starší sestru Temari. S nimi jedinými mám docela dobrý vztah. Oni jediný mě berou. Ještě že mám alespoň své sourozence když už nikoho jiného.
Ráno jsem se vzbudil a šel se najíst. Znám jen nenávist a pomstu. Prý jsem necitelný, ale pravdou je, že cítím hroznou samotu a bolest ze které vznikla má čistá nenávist vůči lidem a díky tomu jsem se začal vyžívat v utrpení ostatních. A já sám jsem jim rád onu bolest způsoboval. Bylo to jako balzám pro duši. Ale ta díra v mém srdci byla hluboká. Nějakou dobu mi trvalo než jsem začal aspoň trochu chápat co ty slova vlastně znamenají. Dlouho jsem ty slova nedokázal pochopit. Tedy až do oné chvíle kdy se mi do cesty připletl Naruto z vesnice skryté v listí. Ale zprvu jsem ani jeho slova nedokázal pochopit, ale to on mi změnil celý můj život. To jedině díky němu jsem konečně dokázal pochopit co znamená přátelství, láska... To on zaplnil tu díru v mém srdci. To on dal mému životu cíl a smysl. Zprvu jsem Naruta bral jen jako přítele, potom se z nás stali nejlepší přátelé až jsem nakonec pocítil úplně jiný pocit a cit než kdy předtím. Avšak tento pocit a cit jsem cítil jenom k Narutovi. Naruto má v sobě také zapečetěného ocasého démona jako já. On byl první a jediná osoba, která mi kdy opravdu a skutečně rozuměla.
On jediný dokázal porozumět mým pocitům. Mé samotě a bolesti. Protože on na tom byl pomalu úplně stejně jako já. Ano. Měli jsme podobné dětství. Dětství plné samoty, bolesti, utrpení, nenávisti a potoků slz v samotě v koutě. Oba dva nás v našich vesnicích nenáviděli, vyhýbali se nám, báli se nás a oba dva v sobě máme ocasého démona. Až na to, že Narutovi rodiče jsou oba po smrti. Nikdy je nepoznal. Já poznal jen svého otce i když mě úplně zavrhl a dokonce mě chtěl zabít. Takže to bylo jako bych neměl ani jednoho rodiče. Oba dva jsme vyrůstali bez rodičovské lásky, v nenávisti a bez porozumění. Ani u jednoho z nás nikdo nechápal a nevěděl jak jsme se skutečně cítili a jaké to bylo peklo. Jednou jedinkrát jsem se pokusil o to se zabít avšak písek mě ochránil i přede mnou samotným a tak jsem zjistil, že další pokusy jsou zbytečné. Písek nikomu nedovolí aby se mi něco stalo a automaticky mě chrání. Což bylo naprd, ale teď jsem za to rád. Jinak bych nikdy nepoznal Naruta.
Tehdy jsem netušil, že tomu pocitu a citu se říká láska. Ale nemyslím tím láska jako přátelská či tak, ale láska jako k partnerovi. Jednou jsem se na to zeptal svého bratra Kankuro, protože mi to nedalo spát. Neřekl jsem mu ke komu mám tyto city, ale jenom je popsal. A on mi odpověděl, že to co cítím je skutečná láska, ale jiný druh lásky než ono přátelství. Ano zjistil jsem, že mě k Narutovi něco táhne a přitahuje jako magnet. Představoval jsem si jak se dotékám jeho nahého těla, hladím ho po jeho zlatavých rozcuchaných vlasech, jak se svými ústy dotékám těch jeho... Trápilo mě to. Nedokázal jsem mu říct mé city k němu. To co skutečně k němu cítím, co bych si přál a po čem toužím.
Bál jsem se, že ke mne necítí to samé co já k němu. Po nocích jsem opět sledoval hvězdy a myslel na něj na mou lásku... A při tom mi stékali slzy po tvářích. Když jsem usl zdálo se mi o mé lásce ve snech. Proto jsem si zamiloval spánek, protože jsem mohl být s Narutem tak jak jsem toužil... Kankuro si všiml, že jsem úplně mimo a duchem nepřítomný a tak se mě jednoho dne zeptal " Do koho jsi zamilovaný? Že jsi tak utrápený. A řekl jsi to té osobě? " hned na to jsem zrudl a začal jsem být nervózní a utekl jsem. Nedokázal jsem mu odpovědět. Styděl jsem se. Takového se neznám. Ach, Naruto.... Lásko... Povzdychl jsem si...
Ze vzpomínek...
Už od dětství jsem byl sám. Lidé se mě báli. Dětství plné slz. Démon. Ano uvnitř mě je démon to proto se mi lidé z vesnice straní a vyhýbají se mi. Nevím co je to bolest. Alespoň ne ta fyzická. Vždy když se mi někdo snažil ublížit můj písek mě ochránil. Ano má písečná obrana. Pokaždé když se mě někdo snažil napadnout tak přes mou písečnou obranu se nedostal a já tu osobu zabil. Lidé se mě skutečně báli. Nenávidím lidi. Jsem krutý a nelítostný. Neznám něco jako lásku. Nevím co to znamená láska. Sedával jsem na svém místě a pozoroval měsíc na obloze a hvězdy. Má matka zemřela při porodu a i můj vlastní otec mě zavrhl. Užíval jsem si ubližovat lidem. Byl jsem nebezpečný nástroj své vesnice skryté v písku. Vesnice se každou chvíli napadali navzájem a válčili mezi sebou. Když mě přestalo bavit dívat se na oblohu noci rozhodl jsem se jít domů a spát. Došel jsem do svého pokoje a lehl si do postele. Avšak nemohl jsem usnout. Ale nakonec se mi to povedlo a usl jsem. Mám staršího bratra Kankuro a starší sestru Temari. S nimi jedinými mám docela dobrý vztah. Oni jediný mě berou. Ještě že mám alespoň své sourozence když už nikoho jiného.
Ráno jsem se vzbudil a šel se najíst. Znám jen nenávist a pomstu. Prý jsem necitelný, ale pravdou je, že cítím hroznou samotu a bolest ze které vznikla má čistá nenávist vůči lidem a díky tomu jsem se začal vyžívat v utrpení ostatních. A já sám jsem jim rád onu bolest způsoboval. Bylo to jako balzám pro duši. Ale ta díra v mém srdci byla hluboká. Nějakou dobu mi trvalo než jsem začal aspoň trochu chápat co ty slova vlastně znamenají. Dlouho jsem ty slova nedokázal pochopit. Tedy až do oné chvíle kdy se mi do cesty připletl Naruto z vesnice skryté v listí. Ale zprvu jsem ani jeho slova nedokázal pochopit, ale to on mi změnil celý můj život. To jedině díky němu jsem konečně dokázal pochopit co znamená přátelství, láska... To on zaplnil tu díru v mém srdci. To on dal mému životu cíl a smysl. Zprvu jsem Naruta bral jen jako přítele, potom se z nás stali nejlepší přátelé až jsem nakonec pocítil úplně jiný pocit a cit než kdy předtím. Avšak tento pocit a cit jsem cítil jenom k Narutovi. Naruto má v sobě také zapečetěného ocasého démona jako já. On byl první a jediná osoba, která mi kdy opravdu a skutečně rozuměla.
On jediný dokázal porozumět mým pocitům. Mé samotě a bolesti. Protože on na tom byl pomalu úplně stejně jako já. Ano. Měli jsme podobné dětství. Dětství plné samoty, bolesti, utrpení, nenávisti a potoků slz v samotě v koutě. Oba dva nás v našich vesnicích nenáviděli, vyhýbali se nám, báli se nás a oba dva v sobě máme ocasého démona. Až na to, že Narutovi rodiče jsou oba po smrti. Nikdy je nepoznal. Já poznal jen svého otce i když mě úplně zavrhl a dokonce mě chtěl zabít. Takže to bylo jako bych neměl ani jednoho rodiče. Oba dva jsme vyrůstali bez rodičovské lásky, v nenávisti a bez porozumění. Ani u jednoho z nás nikdo nechápal a nevěděl jak jsme se skutečně cítili a jaké to bylo peklo. Jednou jedinkrát jsem se pokusil o to se zabít avšak písek mě ochránil i přede mnou samotným a tak jsem zjistil, že další pokusy jsou zbytečné. Písek nikomu nedovolí aby se mi něco stalo a automaticky mě chrání. Což bylo naprd, ale teď jsem za to rád. Jinak bych nikdy nepoznal Naruta.
Tehdy jsem netušil, že tomu pocitu a citu se říká láska. Ale nemyslím tím láska jako přátelská či tak, ale láska jako k partnerovi. Jednou jsem se na to zeptal svého bratra Kankuro, protože mi to nedalo spát. Neřekl jsem mu ke komu mám tyto city, ale jenom je popsal. A on mi odpověděl, že to co cítím je skutečná láska, ale jiný druh lásky než ono přátelství. Ano zjistil jsem, že mě k Narutovi něco táhne a přitahuje jako magnet. Představoval jsem si jak se dotékám jeho nahého těla, hladím ho po jeho zlatavých rozcuchaných vlasech, jak se svými ústy dotékám těch jeho... Trápilo mě to. Nedokázal jsem mu říct mé city k němu. To co skutečně k němu cítím, co bych si přál a po čem toužím.
Bál jsem se, že ke mne necítí to samé co já k němu. Po nocích jsem opět sledoval hvězdy a myslel na něj na mou lásku... A při tom mi stékali slzy po tvářích. Když jsem usl zdálo se mi o mé lásce ve snech. Proto jsem si zamiloval spánek, protože jsem mohl být s Narutem tak jak jsem toužil... Kankuro si všiml, že jsem úplně mimo a duchem nepřítomný a tak se mě jednoho dne zeptal " Do koho jsi zamilovaný? Že jsi tak utrápený. A řekl jsi to té osobě? " hned na to jsem zrudl a začal jsem být nervózní a utekl jsem. Nedokázal jsem mu odpovědět. Styděl jsem se. Takového se neznám. Ach, Naruto.... Lásko... Povzdychl jsem si...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.