Už nejsi sám 4 (GaaNaru) - Vyznání v Konoze

Ze vzpomínek

" Shizune jdi našim hostům ukázat pokoj. " přikázala Tsunade. A tak Shizune vyšla ven na chodbu a my tři šli za ní. Temari si nechápavě prohlížela Kankura a potom hodila tázavý pohled i na mě. Já asi pochopil proč to přijal. On ví to co Temari ne . Vlastně on jediný to ví. Shizune nás dovedla do jednoho domu , který je zde pro vzácné hosty což nás tak asi Hokage bere , protože jsme spojenci Listové a jsme ze Suny z Písečné. " Zde je váš dům pro pobyt pro vážené hosty. Pokoje si můžete vybrat sami . Zde máte klíče jak od domu tak od pokojů" pronesla Shizune a podala mi klíče potom odešla pryč. Byl jsem nervózní. Už jsem chtěl konečně vidět Naruta. Když nejsem s ním tak z toho šílím. Povzdychl jsem si a odemkl dveře od domu , ve kterém je pro teď naše ubytování. Temari se na nás oba mračila. Sotva jsme vešli do domu a já zavřel dveře tak se ozvala Temari " Co to má sakra znamenat? Co tu jako děláme? Proč si řekl, že se zde zdržíme? Můžete mi to jako vysvětlit vy dva ? Jak to tak pozoruji víte něco co já ne! Co mi jako uniká?" vyprskla vzteky. A já zrudl jako rajče.
" Ano má to smysl proč jsem řekl, že zde chvíli budeme Temari. A ano něco ti uniká , ale slíbil jsem Gaarovi, že to nikomu neřeknu a přišel jsem na to úplně sám a náhodou. Ani mě o tom nic neřekl Temari" odpověděl ji Kankuro. A pak se podíval na mě a já ještě víc zrudl ve tváři. " Řekneš ji to ty nebo mám já? Teď už to asi vědět může nebo ne, Gaaro?" ptal se mě. Nevěděl jsem jestli ano či ne " Miluju Naruta!!!" vypadlo ze mě a v tu chvíli jsem práskl dveřmi a zmizel ven aniž bych si vybral pokoj či cokoliv jiného. Ani mě tohle vůbec nezajímalo. Byl jsem úplně mimo a myšlenkami u jediné osoby a to u Naruta. Jo teď mu to prostě řeknu a basta! Říkal jsem si v duchu. Chci mu to konečně říct, prostě už musím kurva! Já z toho zešílím do prdele! A ať si Temari říká co chce! Chtěla to vědět? Tak teď už to ví! Prskal jsem v duchu vzteky , ale spíše studem a strachem. Strachem , že to cítím jen já k němu - jednostranně. Povzdychl jsem si když jsem bloudil Konohou a hledal Naruta. Naruto Uzumaki. Říkal jsem si jeho jméno smutně. Měl jsem teď toho tolik na srdci až jsem se v tom začal ztrácet a bylo mi do breku. Na to , že je mi sedmnáct jsem si teď připadal jako malé pětileté dítě. Až bych se musel sám sobě smát.

Bylo něco kolem dvanácté - jedné odpoledne. Což znamená, že bude na rámenu. To už jsem stihl postřehnout. Ostatní lidé z Konohy mě sledovali svými pohledy až jsem se cítil nepříjemně. Když jsem procházel cestou uslyšel jsem známé hlasy Naruto! Ale ten druhý hlas? Sasuke? Že by Sasuke? Najednou jsem se zastavil.
" Miluji tě Naruto chápeš to? Kurva! Chci abys byl jenom můj!" prskal vzteky ,,Sasuke?,,. Až jsem mysl že se mi srdce zastaví a omdlím když jsem to uslyšel.
" Ale já tebe ne do prdele! Kolikrát ti mám opakovat , že miluju někoho jiného? Kurva ! Sasuke pochop to už sakra!" zuřil Naruto.
Srdce.. Bolelo mě na srdci. Koho miluje?
" A koho jako? Tu hromadu písku? Tss... Tomu tě nedám ! A navíc o tebe stejně nemá zájem! " prskal vzteky Sasuke.
" No a co ! A i kdyby ano tak to není tvoje věc Sasuke! A není to hromada písku , ale má jméno Gaara! Tak ho takto laskavě neoslovuj!" Naruto zuřil ještě víc.
Teď jsem myslel , že padnu k zemi a , že je po mě. Před očima se mi zatmělo , a moje srdce div nevyskočilo z hrudi.

Naruto mě miluje? Cože? Vážně? A ještě mě brání když tu nejsem? Vůbec jsem tomu nemohl uvěřit. Teď už mu to opravdu musím říct. Teď už prostě ano ! Teď to už skutečně nemohu dále odkládat. Ale to se tam mám teď zjevit? Kor po tom co jsem slyšel co právě teď řekl Sasuke? Chtěl jsem to Narutovi říct úplně jinak a soukromě , ale teď asi už nemám na výběr.
" Miluji tě Naruto!" vyprskl jsem najednou po tom co jsem tam vrazil. Oba dva se na mě zaraženě podívali. Chápu nejsem z Konohy , ale ze Suny. A dle jejich výrazů nevěděli , že tu máme misi.
A Sasuke mě probodával těmi svými temnými černými oči . Pohled stylu ,, zabiju tě,, zavrčel a pokusil se mi vrazit pěstí do obličeje , ale nepovedlo se mu to , můj písek zabránil jeho útoku.
" Fajn " odsekl " ještě se uvidíme ty hromado písku!" zavřčel znovu Sasuke s vražedným pohledem upřeným na mě a zmizel kamsi.

" Gaa...roo... Co..ttuu ... Děláš?" vykoktal ze sebe zmateně Naruto. " Měli jsme tu misi. A Hokage nám nabídla , že se tu můžeme zdržet , že jsme tu vítanými hosty. Kankuro to za nás tři přijal. Asi chtěl abych měl příležitost ti konečně říct co k tobě cítím Naruto." odpověděl jsem mu úplně rudý ve tváři jako rajče a nervózně.
" Slyšel jsi to ? To se Sasukem myslím" a sklopil zrak k zemi rudý jako rajče.
" Ano něco jsem slyšel a to co jsem řekl je pravda Naruto. Miluji tě a zemřel bych pro tebe Naruto." řekl jsem mu to. Konečně jsem to ze sebe dostal ! Byl jsem rád , že jsem mu konečně řekl své city k němu!
" Taky tě miluju Gaaro. To co jsem řekl Sasukemu je pravda. Miluji tebe Gaaro ne Sasukeho." odpověděl mi. " Takže chceš být semnou? Jako spolu.. Ehm ve vážném vztahu?" nedalo mi to a musel se ho zeptat. " Ano velmi rád Gaaro" a políbil mě. Od tohoto dne jsme spolu..