Lotosový vítr a tichý guqin 1 - Odchod z klanu Lan

Jsem na cestě z Oblačného zákoutí, mám u sebe dost peněz, které mi dal můj bratr před odchodem. Svou citeru Wangji Qin mám na zádech a svůj meč Bichen u pasu. 

Je to zvláštní pocit, odejít po celém mém životě stráveném v Oblačném zákoutí do světa a nechat svůj minulý domov, ve kterém jsem vyrůstal a žil celý život, nechat za zády. Není to pouze odchod z domova, ale i z klanu Lan.

Ale už tam nešlo vydržet. Prostě jsem musel odejít. 

Nevím kam mě cesty zavedou, ani co mě čeká, po tomto rozhodnutí, ale to ukáže až čas.

Lotosový vítr a tichý guqin prolog

Z aplikace Gemini (vytvořila umělá inteligence)

“Wangji-” osloví mě můj starší bratr Lan Xichen na nádvoří. “Už delší dobu na tobě vidím, jak jsi napjatý. Nechceš mi něco říct? Víš, že mi můžeš říct všechno.” pokračuje.

“Bratře-” na chvíli se zarazím, pak pokračuji “Chci odejít z Gusu, bratře, natrvalo už mě nebaví věčné války a boje hlavních klanů o moc. Už toho všeho mám dost, bratře. Navíc Lotusový pilíř byl zničen klanem Wen a Wei Ying přišel o domov. Chci mu postavit nový domov, nový Lotusový pilíř. Chci ho najít a žít s ním v klidu, mimo hlavní klany. Jsem z toho věčného ruchu už unavený. Chci ho najít, schovat ho před světem a chránit ho.”

Polibek před poslední válkou

Z aplikace Gemini (vytvořila umělá inteligence)

Sedím ve svém pokoji Ticha a hledím ven do chladné jarní noci. 

Ve vzduchu je cítit vůně trávy, stromů, květin, ale zároveň zvýšená temnota, něco se blíží, duše jsou neklidné. Blíží se bouře, která se nedá zastavit. Není jisté jak ani kde to začne, ale cítí to všichni přicházet.

Povzdechnu si a položím šálek čaje na stůl. 

Další tichá noc, kdy nemůžu spát.

Myslím na Wei Yinga, co asi právě teď dělá on.... Je mi po něm smutno, ale musel odejít z Oblačného zákoutí z Gusu zpět do svého klanu Jiang do Yunmengu. Ale jak ho znám určitě se někde toulá, nevydrží dlouho stát na jednom místě. 

Za tu dobu co se známe jsme se dost sblížili. 

Sám tomu nevěřím. 

Je zvláštní, ale postupně jsem zjistil že i když má divokou povahu a porušuje všechny pravidla co může, tak má dobré srdce, svědomí a čest, chrání slabé, pomůže když může, také má zodpovědnost, jen doufám že se jednoho dne nevydá špatnou cestou, protože pak nevím jestli ho dokážu ochránit.

Zlaté koruny stromů 13. Halloween párty 3/3 (DOKONČENO)

“Hodily by se k tomu ty světýlka ve tvaru lebek, dát je k těm pavučinám.” usměje se na mě má sestra.

“Právě mě napadlo úplně to samé.” taky se usměji.

Oběd už je na stole v obýváku, oba dva už sedí na gauči a jedí.
My si sedneme na druhou stranu, kde máme připravené jídlo, trochu se posunou, abychom se tam všichni lépe vešli.

“Dobrou chuť.” promluví Jonas.

“Tobě taky.” opět odpovíme s mou sestrou ve stejnou chvíli dohromady.

Zlaté koruny stromů 12. Halloween párty 2/3

Práce nám jde dobře a celkem rychle. Už máme dost věcí hotových. 

Chtělo by to začít dělat oběd a zbytek udělat potom. 

“Co bude vlastně k obědu?” zajímá mě. 

“To zatím nevím.” odpoví Jonas a pokrčí rameny. 

“Co brambory a kuře?” navrhne má sestra. 

“To zní dobře, proč ne. Já to pak udělám.” odpoví ji Jonas. 

“Dobře miláčku.” odpoví mu a políbí ho na ústa. 

Trochu žárlím, takže jdu k ní a políbím ji na ústa. 

Sestřička si zapálí cigaretu a jde nám udělat kávu a teplý čaj.

Netrvá dlouho a položí kávu a čaj na stůl, kde je trochu místo. 

Pak zapálí vonné tyčinky v obýváku.

Už začíná být docela zima. Stromy jsou skoro bez listů, je cítit ve vzduchu, že se blíží zima. 

Zlaté koruny stromů 11. Halloween párty 1/3

“Uděláme letos zase Halloween párty.” pronese má sestra po cestě domů. 

“To je dobrý nápad.” souhlasím s ní. 

“Já už pozvala pár lidí, ty jako vždycky.” oznámí mi. 

Čekal jsem to, bylo mi to jasný. Znám ji ze všech nejlíp. 

“To jsem čekal.” odpovím ji. 

“A Rive u nás bude zase spát, jako vždycky.” dodá. 

“Dobře.” trochu žárlím. 

Už jsme konečně doma. Seskočíme z koní na zem a odvedeme je do stáje. 

“Au, mě bolí zas zadek.” lehce zaskučím bolestí.

“Jo to nejsi sám, mě taky. Sedla jsou tvrdá no.” pronese a pokrčí rameny. 

Usměji se. Když jsou koně opět volný ve stáji, jdeme domu. 

Zlaté koruny stromů 10. Projížďka na koních

“Je tu tak krásně.” pronese má sestra.

“Ano, to máš pravdu.” odpovím ji. 

“Miluji to zde.” odpoví mi. 

“Já taky, ale tebe víc.” usměji se na ni. 

“Já vím. Jsem šťastná, že zde mohu být s tebou a žít tu s tebou. Bez tebe bych nemohla žít.” a políbí mě. 

“Vím. Také jsem šťastný, že tady mohu žít s tebou. Však já bych bez tebe také nemohl žít. Tady máme větší volnost a nemusíme naši lásku skrývat před rodiči, to bylo peklo, stále se muset hlídat a kontrolovat.” odpovím zamyšleně.

“Tak to máš pravdu. To skrývání bylo skutečně peklo, ale podle mě něco tušili.” řekne.