Polibek před poslední válkou

Z aplikace Gemini (vytvořila umělá inteligence)

Sedím ve svém pokoji Ticha a hledím ven do chladné jarní noci. 

Ve vzduchu je cítit vůně trávy, stromů, květin, ale zároveň zvýšená temnota, něco se blíží, duše jsou neklidné. Blíží se bouře, která se nedá zastavit. Není jisté jak ani kde to začne, ale cítí to všichni přicházet.

Povzdechnu si a položím šálek čaje na stůl. 

Další tichá noc, kdy nemůžu spát.

Myslím na Wei Yinga, co asi právě teď dělá on.... Je mi po něm smutno, ale musel odejít z Oblačného zákoutí z Gusu zpět do svého klanu Jiang do Yunmengu. Ale jak ho znám určitě se někde toulá, nevydrží dlouho stát na jednom místě. 

Za tu dobu co se známe jsme se dost sblížili. 

Sám tomu nevěřím. 

Je zvláštní, ale postupně jsem zjistil že i když má divokou povahu a porušuje všechny pravidla co může, tak má dobré srdce, svědomí a čest, chrání slabé, pomůže když může, také má zodpovědnost, jen doufám že se jednoho dne nevydá špatnou cestou, protože pak nevím jestli ho dokážu ochránit.

Zvednu šálek čaje a napiji se, položím ho a z konvice ho naliji do prázdného šálku.

Na klíně mi leží moje citera Wangji Qin na kterou právě teď hraji, po nocích kdy nemůžu spát se snažím uklidnit duše a zastavit zvýšenou temnotu kolem Oblačného zákoutí a Gusu.

Tiché tóny citery tančí do noci a stíny stromů mi tančí po pokoji kolem okna. 

Chladný vánek si hraje s mými dlouhými černými vlasy. 

“Wangji...” vyruší mě můj starší bratr Lan Xichen. “Zase nemůžeš spát?” zeptá se.

“Bratře...” zvednu k němu zrak od citery a přestanu hrát. “Ano, nemůžu spát.” odpovím tiše.

“Bojíš se o něj, viď? Vidím to na tobě. Neboj se on se o sebe postará. Ale pokud budeš klidnější, co za pár dní vyrazit do Yunmengu? Chtěl jsem tam jít za klanovým vůdcem Jiang Fengmian. Mohu tě vzít sebou, pokud chceš Wangji.” navrhne mi.

“Dobře. To bych byl rád, bratře.” nakonec přiznám. “Ale co strýček...” dodám.

“To neřeš.” usměje se na mě lehce šibalsky. 

“Dobře, bratře.” odpovím.

Začnu hrát na citeru a bratr se ke mě přidá na svou flétnu Liebing.

Společně uklidňujeme rozzlobené duše. 

Už jen mlčky hrajeme do noci skladby a melodie z knihy Bái Guāng (Bílé světlo) například skladby jako Jìng Hún (Klid duší), Pò Tiān Yīn (Zvuk prořezávající oblohu), Qīng Hún (Čistá duše), Ān Xī (Odpočívej v pokoji), Ān Qù (Odejdi v pokoji), Fēi Tiān Zhī Hún (Duše letící k nebi).

Temnota a zlý duchové kolem Oblačného zákoutí a Gusu je trochu klidnější. 

“Bratře.... Vím, že jsi neklidný a znepokojený ohledně této situace. Co mám udělat abych ti pomohl více nést tvé břímě?” pronesu poté co dohrajeme melodii Jìng Hún (Klid duší). 

“Obávám se, že mi nemůžeš pomoci, Wangji.” odpoví a podívá se do dálky.

“Bratře....”

“Wangji....”

Podíváme si navzájem do očí a beze slov se chápeme. Pak beze slov odejde z mého pokoje a já se jdu pokusit usnout.

Cítím trochu klid na duši, když mě za pár dní starší bratr vezme do Lotusového pilíře do Yunmengu, za ním...

“Wei Yingu....” zašeptám do noci jeho jméno. 

Zavřu oči a nakonec po chvíli dokážu usnout.

Je příjemná noc, chladný vánek si hraje se záclonou.

Ráno se probudím. 

Ranní mlha se líně vine Oblačným zákoutím, je chladno a prší. 

Vůně trávy, stromů a květin a k tomu má oblíbená vůně deště.

Možná přijde první jarní bouřka. Miluji bouřky. 

Vztanu z postele, protáhnu se a jdu si udělat čerstvý čaj. 

Kručí mi v žaludku, zamračím se.

Prsty začnu nervózně klepat do stolu a jen hledím ven ze svého pokoje. 

Po chvíli vezmu nádobí do rukou a jdu do kuchyně. 

Vyjdu ven a chvilku jen tiše stojím v dešti a dívám se do nebe. 

Nechávám po sobě klidně téct kapky deště.

Povzdychnu si. 

“Wei Yingu... Snad jsi v pořádku...” řeknu si sám pro sebe nahlas.

Po několika minutách jsem už v kuchyni, kde se zrovna vaří voda, tak mezitím opláchnu nádobí a připravím si čerstvé čajové listy do porcelánové konvice. 

Mezitím si dám trochu rýže a koření do misky, ze včera, posadím se a začnu jíst. 

“Ach, Wangji, tady jsi.” ozve se za mnou hlas mého bratra. “Hledal Jsem tě.”

Otočím se “Ano, bratře, co se děje?” odpovím klidně rozespale, snažím se potlačit zývnutí. 

Ale ještě dřív než mi stihne odpovědět, ozve se sova klanu Wen. Oba dva se automaticky podíváme směrem ven k obloze. 

“Co ta tu opět dělá?” pronesu lehce podrážděně, spíš sám pro sebe. 

“To nevím.” odpoví, ale jeho výraz mluví sám za sebe, neříká mi všechno co ví, nakonec jsem musel uznat že Wei Ying měl pravdu, než musel odejít. 

“Bratře, co o tom víš?” zeptám se ho napřímo.

Na chvíli ztuhne, pak se na mě podívá “Wangji...”

“Bratře!” stojím si za svým.

Najednou nebem problikne blesk, ale bez hromu, tudíž bouřka je buď daleko nebo vysoko v atmosféře. Přestože prší, je špatný tlak, trošku se mi zamotá hlava, ale můj bratr mě stačí chytit dřív než spadnu.

Použiji své zlaté jádro a srovnám si tlak. 

“Ach, Wangji...  Jdi se dnes podívat do vesnice, přišla zpráva od vesničanů, že se ztrácí lidé z vesnice i cestovatelé. Potřebuji aby jsi se šel podívat na situaci a podal mi zprávu. Dokonce se ztratila rybářská loď, která se včera nevrátila. A z okolí Gusu se šíří zprávy o divných událostech.” opět mi neodpověděl na otázku.

“Bratře!”

“Wangji, budeme zatím sledovat situaci. Ano?” řekne ustaraným hlasem a jeho typický pohled, mluví za vše, prostě se na nic neptej, protože ti to stejně neřeknu.

Protočím očima “Dobře. Už zase to děláš, bratře...” řeknu chladně.

“Ale nejprve ti udělám snídani.” vezme mi misku se starou rýží a položí ji bokem. 

Mezitím zalije čerstvý čaj, na který jsem stihl zapomenout.

Zatnu pěst vzteky, aniž by si toho bratr všiml. Uvnitř mě to vře.

Po snídani se zvednu “Wangji, dávej na sebe pozor.” řekne když jsem na odchodu.

“Vždycky dávám. Odchazím.” oznámím a odejdu. 

Dřív než odejdu z Oblačného zákoutí, dojdu si pro meč Bichen a rozhodnu se si radši vzít i svou citeru Wangji Qin.

Když to mám, tak odejdu pryč z Oblačného zákoutí a zamířím do vesnice. 

Sice na to nemám náladu, ale možná dostanu nějaké odpovědi, když bratr nechce nic říct. 

Možná budu pátrat na vlastní pěst. Nejde vyloženě o zvědavost, ale chci vědět na co se mám připravit, abych lépe věděl jak chránit své blízké. No možná v tom bude i špetka zvědavosti, ale především nenávidím lži, když někdo není upřímný, navíc je to jedno z pravidel mého klanu Lan, co nás od dětství učí učitel a můj strýc Lan Qiren, je velmi přísný, od smrti našich rodičů, když jsme byli s bratrem dětmi, se nás ujal a začal učit. 

Jelikož je Lan Xichen starší než já, tak se stal vůdce klanu Lan on a jsem za to rád, já nechci být klanový vůdce, neláká mě to, navíc bych musel komunikovat s lidmi, děkuji nechci. 

Mám bratra rád, ale občas mě i on štve a strýc je kapitola sama o sobě, ale i jeho mám rád svým způsobem. 

Po pár minutách jsem dole ve vesnici, letěl jsem na Bichen, to je rychlejší, navíc tak často cestují i kultivující z mého klanu.

Jako první se rozhodnu, že se půjdu po vesnici ptát vesničanů a zjistit co mi k tomu řeknou oni. 

“Lan Zhan!” uslyším tak známý hlas, chytne mě za ruku a přitáhne si mě blíž k sobě. 

Pomalu se na něj otočím “Wei Yingu.. Co tu děláš? Proč jsi v Gusu?” pronesu tiše, nemám z toho tentokrát úplně dobrý pocit. 

“Tady ne.” odpoví tiše a pustí mou ruku.

“Já tu mám úkol, bratr mě sem poslal. Před chvílí jsem dorazil.” odpovím, mám sto chutí nejprve mluvit s ním, ale jako první musím udělat, o co mě požádal bratr. 

“Chápu. Ty nejsi nikdy na místě bez důvodu.” odpovídá mi, přikývnu hlavou na souhlas. 

“Jdi do hostince a zaplať nám pokoj.” řeknu nakonec a dám mu nějaké peníze, jak ho znám bude bez peněz. 

“Dobře.” souhlasí.

“Počkej tam na mě. Přijdu co nejdřív budu moci. Musím něco zařídit.” odpovím a jdu víc do vesnice a Wei Ying jde do hostince. 

Zamračím se. 

Jak tak procházím vesnicí nikde ani noha. Ještě víc se zamračím.

Rozhodnu se zaklepat na první dveře, které uvidím. 

Po chvíli se otevřou a objeví se starý muž o holi, ukloní se přede mnou a já před nim “Hanguang Jun” pronese tiše a sleduje okolí, jako by měl strach. 

“Posílá mě klanový vůdce Lan Xichen, abych zjistil podrobnosti toho co se zde děje. Dnes jsme dostali zprávu do Oblačného zákoutí. Můžete mi prosím říct všechno co víte?” zvednu obočí zamyšleně.

“Už několik vesničanů se ztratilo v okolí vesnice, když šli na dřevo, houby, sbírat bylinky nebo lovit zvěř v okolních lesích. Zmizeli beze stopy. Odešli a už se nevrátili.” odpoví mi.

“Děkuji” zamumlám a ukloním se, pak jdu k dalšímu domu.

Tentokrát mi otevře mladá žena, ukloní se a já taky.

“Hanguang Jun” pozdraví mě. “Jste zde kvůli tomu co se tu děje?” zeptá se. 

“Ano. Můžete mi říct co víte?” zeptám se.

“Můj manžel odešel s rybáři na jezero, ale nevrátil se. Už je to týden. Zmizeli všichni i lodě, jako by je jezero snědlo.” odpoví mi.

“To mě mrzí. A viděl to někdo přímo, co se stalo?” zajímá mě.

Žena se na chvíli zamyslí, pak odpoví “Vlastně jsem si teď vzpomněla, že se jeden rybář vrátil, ale přestal mluvit, jako by ani nebyl přítomen.”

“Můžu ho vidět?” zeptám se.

Žena ukáže směrem na okraj vesnice “Ten malý dům u jezera. Stále sedí na okraji jezera a hledí prázdně směrem na něj. Nikdo neví jestli nás vůbec vnímá.” pokrčí rameny.

“Dobře. Děkuji vám.” ukloním se a odejdu směrem, kterým mi ukázala.

Mlha je hustá, jak se blížím k jezeru. 

Než tam dojdu, uslyším někde nad sebou zase tu sovu klanu Wen. Co ta tu dělá?! Ale snažím se soustředit na úkol od mého bratra, takže jdu dál. 

Po pár minutách najdu ten dům, vidím staršího muže, jak sedí na malém molu a hledí do dálky.

Jak jdu mokré dřevo pod mýma nohama vrže.

“Pane” promluvím.

Nereaguje. Najednou se prudce otočí a vstane, vrhne se směrem ke mě, má úplně bílé oči a na kůži se mu začínají objevovat černé a fialové žíly. Automaticky sáhnu po Bichen a začnu couvat. Po chvilce do někoho narazím. Chytne mě zezadu. Ten dotek okamžitě poznám, je to Wei Ying. Nikdy neposlouchá, ale momentálně není čas na to ho seřvat.

Vytáhne svůj meč Suibian, ale já ho chytnu za ruku a zavrtím hlavou “Počkej, není mrtvý. Cítím to. Jen ztratil část duše ” a vyskočím do vzduchu a mávnutím ruky vyndám svou citeru Wangji Qin, použiji na něj tajnou techniku Qín Yǔ mého klanu.

“Kdo jsi?”

“Yong Hao.” odpoví mi.

“Kdo tě zabil?”

“Nevím.” odpoví mi.

“Co se stalo na jezeře?”

“Nevím.” odpovídá mi.

“Co si pamatuješ, jako poslední?”

“Tma, jezero, zvuk flétny. Pak už jen tma.” odpovídá mi.

Nakonec usoudím, že z něj nic pořádně nedostanu, tudíž ukončím Qín Yǔ a schovám citeru Wangji Qin.

Poté letím zpátky na zem.

“Změna plánu.” otočím se na Wei Yinga. “Odvedu ho do Oblačného zákoutí.” podívám se směrem k muži a mávnutím ruky ho svážu.

“Pojď se mnou.” otočím se zpátky na Wei Yinga, který se zrovna napil Císařova úsměvu, své milované pálenky z Gusu, vzpomenu si jak mě kdysi v Oblačném zákoutí opil a lehce se usměji.

“Dobře” odpoví mi a vypije celý džbánek.

“Jdeme” řeknu přísně a popadnu ho za ruku. 

Starého muže táhnu za sebou na provaze a Wei Yinga za ruku směrem k hostinci. 

“Máš něco v hostinci?” zeptám se ho.

“Ne... Ale už nemám Císařův úsměv.” zakňučí a otočí prázdný džbánek.

“Zapomeň” zavrčím trochu.

“Ale no tak! Lan Zhan! Nebuď takový morous!” stěžuje si. 

Kdybych měl prázdné ruce, tak bych ho asi praštil Bichen.

Tentokrát nemůžu letět na Bichen, tudíž je musím táhnout pěšky.

Wei Ying celou cestu brblá o tom jak je klan Lan nudný a otravný, hlavně kvůli tomu že v mém klanu je zákaz pití alkoholu, který on tolik miluje.

Avšak já si na něj dávno zvykl a kdybych neměl práci, tak mu ten Císařův úsměv koupím sám, jenže momentálně mám důležitější věci na starosti. 

Když konečně dorazíme k bráně do Oblačného zákoutí, stráže se podívají za mě s výrazem, jako by právě viděli ducha, až poté co si všimnou mého přísného pohledu, okamžitě ustoupí.

“Mladý mistře Lane” okamžitě se ukloní.

Vejdeme dovnitř Oblačného zákoutí. 

Už je odpoledne a přestalo pršet. Dokonce se skrz mlhu objevily paprsky slunce.

“Wangji... Už jsi zpátky. A vidím, že si vedeš hosta.” promluví bratr, který stojí na dvoře hned vedle strýce, který má vražedný pohled na Wei Yinga.

“Mladý mistře Wei, vítejte” navzájem se ukloní.

“Klanový vůdce Lan” řekne zdvořile Wei Ying.

“Bratře. Tohle je rybář, který přišel o část duše na jezeře ” promluvím.

“Odveďte ho do pokoje Podsvětí” odpoví bratr. “Poté přijďte do hlavní síně ” dodá.

“Ano, bratře ” odpovím.

Pustím Wei Yinga a společně odvedeme rybáře do pokoje Podsvětí.

Potom jdeme za bratrem a strýcem.

Vejdeme do hlavní síně.

Bratr a strýc sedí vzadu u stolu.

“Wangji, mladý mistře Wei, pojďte” řekne nám bratr.

“Bratře, strýčku” ukloním se.

“Posaďte se” poslechneme.

“Ve vesnici zmizelo několik vesničanů a několik rybářů i s loděmi. Ten rybář, kterého jsme přivedli, je jediný kdo se vrátil a přežil z rybářů, přišel o část duše, zaútočil na mě. Použil jsem na něj Qín Yǔ, jeho jméno je Yong Hao a poslední co si pamatuje je tma, zvuk flétny, víc neví. Tak jsem se rozhodl vzít ho do Oblačného zákoutí. A ve vesnici jsem potkal Wei Yinga, ale zatím jsem se nedozvěděl proč tam byl on, nechtěl mi to říct venku. A taky tam kroužila sova klanu Wen.” řeknu všechno co se mi podařilo zjistit. 

Sotva skončím bratr a strýc se na sebe znepokojeně podívají.

“Mladý mistře Wei.” vyzve ho můj bratr.

“Lotusový pilíř byl vyvražděn....” oči se mu zalesknou slzami.

“Cože?! Wei Ying!” vyletí ze mě v šoku, automaticky ho chytnu za ruku.

“Strýček, klanový vůdce Jiang Fengmian mi dal tohle.... Řekl, že to mám přinést do Oblačného zákoutí, že klan Lan bude vědět co s tím....” hlas se mu zlomí a vytáhne něco v látce a podá to mému bratrovi, který zbledne a okamžitě to nechá ve vzduchu aniž by se toho dotkl a rozbalí to.

“Kov Yin. Tušil jsem to.” vydechne a rychle to schová zpátky.

“Zmrazíme to v Ledové jeskyni, pak uvidíme co dál.” rozhodne strýc.

“Co se stalo v Lotusovém pilíři?” otočím se na Wei Yinga.

“Klan Wen.... Prostě vtrhl do Lotusového pilíře... Něco hledali a zabili všechny, který jim přišli do cesty a mé sourozence Jiang Yanli a Jiang Chenga unesli... Wen Chao....” zatne pěsti vzteky. “Zaplatí svým životem.” zaskřípe zuby.

“Bratře, strýčku.... Co se děje? Co je Kov Yin? Odpovězte. Vy jste to věděli?” vyhrknu přísně a chladně.

“Wangji... Pochop, já ti to nemohl říct. Je to tajemství starého světa, o kterém po generace ví pouze klanový vůdci. Je to přísně tajné, aby nedošlo k další katastrofě.” promluví bratr.

Přidá se strýc s přísným výrazem “Kov Yin je prastarý spirituální artefakt, napojený na yin energii světa (stín, smrt, ticho, rozklad),

není „kov“ v běžném smyslu,

je to zhuštěná spirituální substance

nebyl vrozeně „zlý“, ale je extrémně citlivý na lidské emoce a smrt. Prvotní stav byl stabilní, pasivní, fungoval jako energetický rezervoár,

rovnovážný prvek yin části světa

nebyl spojený s zášťí mrtvých, v této fázi byl neutrální přírodní fenomén. Kov Yin byl objeven starými kultivátory, pochopen jako nebezpečný, ale cenný zdroj energie, proto nebyl zničen (nešlo to), byl rozdělen na fragmenty

zapečetěn, vznikl systém 4 fragmentů, 4 různých pečetí, 4 různých lokalit. Wen Mao zakladatel klanu Wen, v jeho době Kov

Yin už existoval jako legendární zapečetěný objekt. Tady se vše mění. Wen Ruohan, nejmocnější Wen vůdce, posedlý starými artefakty a absolutní mocí. Wen Ruohan,

začal hledat fragmenty Kovu Yin

prováděl lidské oběti, testování zášťi mrtvých, násilné „aktivování“ artefaktu, Kov Yin se poprvé propojil se záští mrtvých. Transformace Kovu Yin neutrální yin energie se stala nestabilní zášťí mrtvých a vznikl z něj destruktivní artefakt. Rozdělení do 4 fragmentů (znovu zpečetěno), protože byl příliš nestabilní, byl znovu rozdělen, zapečetěn. Klan Wen i ostatní klany ho začali hlídat. V době Kovu Yin, Yiling ještě nebyl pohřebiště mrtvých.” vysvětlí nám můj strýc a učitel Lan Qiren. 

“Takže vy jste celou dobu věděli, že to souvisí s Kovem Yin?” zamračím se. 

“Nebyli jsme si jistý. Wen Ruohan a klan Wen se už dlouho chová divně. Vypadá to, že klan Wen hledá fragmenty Kovu Yin, že dělá experimenty.” pronese můj bratr.

“A v Oblačném zákoutí je Ledová jeskyně?” vzpomenu si.

“Ano, Wangji ” povzdechne si bratr. “Pod Ledovým Jezírkem je Ledová jeskyně, kterou před sto lety vytvořila jediná vůdkyně klanu Lan, Lan Yi. Kdysi se pokusila očistit Kov Yin, i přes varování Bao Shan Sanren,  sejmula pečeť, ale nepodařilo se ji Kov Yin očistit, skoro ji to zabilo, tak se z posledních sil uzavřela v Ledové jeskyni, vytvořila Vražedný akord a bariéru, aby hlídala Kov Yin. Ale poslední dobou bariéra slábne.” odpoví.

“Bao Shan Sanren? Učitelka Bao Shan Sanren?” vydechne Wei Ying, sotva promluví, překvapeně se na něj podívám.

“Ty ji znáš?” vydechnu překvapeně.

“Ano, když jsem byl malý, byla moje učitelka.” odpoví.

Všimnu si, že se můj bratr lehce usměje.

“Takže ta sova klanu Wen, musí vědět že je Kov Yin v Oblačném zákoutí, jen neví kde.” dojde mi.

“Pravděpodobně ano.” souhlasí strýc. 

“Co budeme dělat? Bratře, strýčku....” zajímá mě. “Asi nebude dlouho trvat než sem dorazí klan Wen.” dodám.

“Jděte si odpočinout. Budeme potřebovat síly, na to co se blíží. A Wangji, mladý mistře Wei, tento rozhovor je přísně tajný. Nikdo o tom nesmí vědět. Rozumíš?” řekne nakonec bratr.

“Ale-”

“Wangji”

“Ano, bratře” rezignuji a vstanu a Wei Ying také.

Odejdeme z hlavní síně, mlčky. 

Jsem v šoku z toho všeho, ale nejvíc je mi líto Wei Yinga, nevím co mám dělat, jak ho utěšit, ale na něco takového neexistuje lék, jediné co momentálně můžu udělat, je pomoci mu zachránit alespoň jeho sourozence.

Teď se hlavně bojím, aby neudělal nějakou blbost, s jeho divokou povahou. 

Bojím se, že ho nedokáži ochránit. 

Tiše ho chytnu za ruku a za rohem si ho přitáhnu blíž k sobě, přirazím ho ke zdi do vášnivého polibku a on se přidá.

“Lan Zhan-”

“Wei Ying-” - “Miluji tě-”

“Taky tě miluji, Lan Zhan-” přitáhne si mě k sobě do dalšího polibku.

Chytnu ho za ruku “Pojď-” 

Po chvíli už jsme v mém pokoji Ticha. Zavřu dveře a vrhnu se na něj.

Začneme se navzájem svlékat z oblečení, které létá všude po pokoji. Vezmu ho za ruku a vedu ho do postele, kde ho povalím pod sebe, svážu mu ruce svou bílou stuhou klanu Lan k sobě. Začnu si jazykem hrát s jeho ušním lalůčkem, začne mi vzrušeně vrnět do ucha, olíznu si rty a začnu mu prsty kroutit bradavku na jeho krásné sexy svalnaté hrudi. Jazykem postupně pomalu postupuji z ušního lalůčku na jeho krk, do kterého ho lehce kousnu, škubne sebou a trochu zasyčí bolestí. 

Líbí se mi to, když je v mých rukou a můžu si s nim dělat co chci. 

Když ho několikrát kousnu do krku, postupuji níže k jeho druhé bradavce, kolem které kroužím jazykem a nečekaně ho do ni trošku kousnu, lehce se zachvěje bolestí i vzrušením.

Začne kňučet a prohýbat se svým rozkrokem ke mě, čím mi dává znamení, že chce abych na něj nasedl, ale já mám chuť si ho chvilku potrápit. 

Prsty si začnu hrát s jeho dlouhými černými vlasy, hladit a občas trochu zatáhnu. Je tak sladký, hlavně když se škubne bolestí i vzrušením dohromady. Užívám si každý dotek na jeho teplé svalnaté tělo. Je rozkošný.

Postupně se jazykem a polibky s občasným kousnutím blížím k jeho tvrdému penisu, který celou dobu stojí jako svíčka. 

Najednou mu dvěma prsty opatrně zajedu do jeho sexy zadku, z jeho úst vyjde lehce syknutí, ale hned na to se začne kroutit vzrušením a slastně vrnět, opatrně kroutím svými prsty uvnitř a hýbu s nima hluboko dovnitř a skoro ven.

Pár minut tohle dělám, než se z toho udělá, ale jeho penis stále stojí v pozoru, vytáhnu prsty z jeho mokrého zadku vzrušením a nasednu si na něj svým zadkem, ozve se slastný vzdech.

Nejprve se na něm opatrně vrtím, abych si zvykl na jeho velikost, trošku mě to bolí. Po chvilce se začnu hýbat nahoru a dolů, nejdřív pomaleji a postupně zrychluji. Snažím se k němu dostat do polibku, nakonec se mi to podaří. 

Po několika minutách se dvakrát po sobě udělá dovnitř mého zadku, slastně zavzdychá do mých úst.  Cítím, že jeho penis uvnitř mě má dost, tudíž z něj slezu a rozvážu mu ruce.

Hned na to ho prudce otočím a vrazím mu opatrně naráz můj tvrdý penis dovnitř jeho sexy zadku. Klečí na čtyřech. Prudce ho zatáhnu za vlasy a přirazím úplně, ozve se syknutí bolestí. Chvilku čekám než se začnu hýbat a tvrdě ho šukat do mokrého zadku. Je krásně mokrý uvnitř až je slyšet šplouchání po pokoji a jak mu moje plný koule pleskají o zadek. Jsem příliš vzrušený, tudíž netrvá dlouho a několikrát po sobě se do něj udělám. Políbím ho na mokrý krk od potu a vylezu z něj. 

Pak padnu vedle něj na postel, on se otočí na záda a oba dva rychle vydechujeme.

“Ty se vážně nezdáš, ty zvíře” začíná mě škádlit.

Já se jen podívám na moje značky zubů na jeho sexy svalnatém těle a sám pro sebe se usměji.

“Odteď jsi jen můj” pronesu lehce chladně a hlavně majetnicky.

“Navždy tvůj, moje zvíře” lehce se zasměje.

Tohle jsem chtěl udělat už dávno, ale nevím proč jsem to neudělal dřív, možná jsem si to nechtěl přiznat ve svém nitru, přestože v srdci to vím dávno.

Ale jsem rád, že jsem se k tomu konečně odhodlal.

“Miluji tě už dlouho, Wei Yingu” přiznám mu nakonec.

“Já tebe taky, Lan Zhane” usměje se svým sladkým úsměvem. 

Ani jsme si nevšimli, že je skoro tma. 

Jsme tak vyčerpaný, že netrvá dlouho a usneme v objetí, ani nevíme jak. 

Ráno nás oba dva probudí klepání na dveře mého pokoje Ticha, ve kterém včera rozhodně ticho nebylo. 

Protočím oči, achjo kdo to je, řeknu si v duchu. Sednu si na postel a Wei Ying mě chytne za ruku “Lan Zhane” ale já nakonec vstanu z postele a hodím si kolem pasu část mého roucha a jdu otevřít dveře.

“Hanguang Jun-” za dveřmi stojí jeden z žáků a jeho výraz stojí za to.

“Ano?” řeknu chladně a trochu podrážděně.

“V-vaše čelenka-” zakoktá.

“Co potřebuješ-” ignoruji poznámku. 

“Klanový vůdce, váš bratr Lan a učitel Lan, máte přijít do hlavní síně. Oba dva. I mladý mistr Wei.” oznámí nakonec a zvědavě se ohýbá a dívá se do mého pokoje.

“Ehm.” zamručím a žák se okamžitě narovná do pozoru “Za chvíli tam přijdeme. Teď odejdi.” pronesu chladně a vážně.

Žák se rychle ukloní “Hanguang Jun-” a rychle zmizí pryč. 

Zavřu dveře. Jdu k mému partnerovi, něžně ho pohladím po vlasech a políbím na tvář.

“No tak, vstávej. Můj bratr a strýc nás volají. Musíme jít.” pronesu přísně i jemně.

Wei Ying si povzdychne a zavrčí, ale nakonec taktéž vstane z postele.

Po několika minutách jsme oblečený a relativně upravený po naší divoké noci, nejlépe jak to za tu chvíli šlo. Wei Ying mi uváže čelenku klanu Lan na čelo, nejlépe jak momentálně dokáže.

“Jak já bych si dal Císařův úsměv” zamumlá.

Dorazíme za bratrem a strýčkem, kteří sedí v zadní místnosti u čaje a o něčem mluví, ale zatím není slyšet o čem.

“Wangji, mladý mistře Wei. Posaďte se.” sedneme si a nalije nám čaj.

“Bratře-” promluvím.

“Podařilo se nám zjistit, že Jiang Yanli i Jiang Cheng jsou naživu. Wen Ning je zachránil a odvedl je ke své sestře Wen Qing.” oznámí můj bratr. “Ale-” nedokončí větu.

“Bratře.” zatnu pěsti.

“Ale přišli o své zlaté jádro.” dokončí to můj strýc. “A taky klan Wen zaútočil na klan Nie a vyvraždil půlku klanu a teď se klan Wen blíží k Gusu, do Oblačného zákoutí.” dodá.

“Začala poslední válka.” promluví můj starší bratr.