Zlaté koruny stromů 11. Halloween párty 1/2

“Uděláme letos zase Halloween párty.” pronese má sestra po cestě domů. 

“To je dobrý nápad.” souhlasím s ní. 

“Já už pozvala pár lidí, ty jako vždycky.” oznámí mi. 

Čekal jsem to, bylo mi to jasný. Znám ji ze všech nejlíp. 

“To jsem čekal.” odpovím ji. 

“A Rive u nás bude zase spát, jako vždycky.” dodá. 

“Dobře.” trochu žárlím. 

Už jsme konečně doma. Seskočíme z koní na zem a odvedeme je do stáje. 

“Au, mě bolí zas zadek.” lehce zaskučím bolestí.

“Jo to nejsi sám, mě taky. Sedla jsou tvrdá no.” pronese a pokrčí rameny. 

Usměji se. Když jsou koně opět volný ve stáji, jdeme domu. 

Od

“To už jste konečně doma?” ozve otrávený hlas mého partnera. 

Ne, prostě nemůže říct 'Ahoj miláčku, vítej doma.' třeba s polibkem na přivítání, místo toho hned musí být protivný.

Už mě s tím fakt sere. Ten dokáže zkazit náladu, jen co je pravda. 

Naštvaně zavrčím.

Však i Jonas umí s láskou přivítat sestru doma, jako právě teď.

Objal ji a políbil. “Konečně jsi doma lásko. Těšil jsem se na tebe.”

Alespoň jeden z nich dvou se dokáže chovat normálně a hezky, přeju jí to, ona si někoho takového zaslouží, přestože ji to lehce závidím. 

I když se pošťuchujeme s Jonasem, tak si jeden druhého dokáže vážit, i když to zní divně. Ovšem je to pravda. 

“Jak vidíš, tak jsme.” odseknu. “A pokud chceš být nepříjemný, tak mi dej rovnou pokoj.” dodám a jdu se do pokoje převléct do oblečení na doma, rovnou to oblečení vezmu do pračky, je od chlupů z koní. 

Když jsem dole zaslechnu jak se Jonas ptá mé sestry. “Bude zítra opět Halloween párty?”

Ona na to. “Jasně, že bude miláčku a bude tu spát Rive.” 

“Toho jsem nějakou dobu neviděl.” pronese. 

“Já taky. Chybí mi.” odpoví. 

“Já vím. Však je to jeden z tvých manželů.” usměje se na ni.

“Heh, to je no.” taky se usměje. 

“On vždycky někam bez jediného slova zmizí a pak se nečekaně objeví.” má zamyšlený výraz. 

“Na to už jsem si zvykla. Ale i tak, když to udělá, mám o něj strach, protože to znamená že má problémy.” řekne trochu smutně. 

“Můžeme si všichni čtyři zahrát Člověče nezlob se.” napadne mě. 

“To není špatný nápad. Přeci jen nemusíme stále koukat do obrazovky.” odpoví mi Jonas. 

“Přesně tak.” souhlasí sestra. 

A můj partner působí, že se mu moc nechce, on když už něco hraje, tak buď na mobilu nebo počítači. To já sice taky, ale občas je dobré nebýt furt jen na mobilu nebo počítači. Navíc je pravda, že pocházíme z dost vyspělé země, oproti Česku, alespoň co se týče techniky a elektronických přístrojů, je to psycho. 

Takže my jsme na to celkem zvyklí, ale jsou u nás i místa, kde ani neví že existuje něco jako mobil či počítač, jelikož jsou to příliš chudé, odlehlé části. 

____Další den____

Dneska je Halloween, takže budeme zdobit náš dům, čekat na pár přátel. Sestra ráda dělá na Halloween různé dobroty na párty. 

Na vesnici, ani v Česku se tento svátek neslaví, ovšem najdou se tu lidé, kteří ano. 

Před chvíli jsem se vzbudil, respektive otevřel oči, Xiao ještě spí. 

Až do našeho pokoje cítím různé vůně čehosi. Jsem poměrně zvědavý co vymyslela tentokrát.

Rozhodnu se ji pomoci, takže vstanu z postele. Promnu si oči. 

Já sice nenávidím vaření, ale tohle je výjimka, takový náš rituál s mou sestrou, jeden den v roce, vaříme spolu. 

“Je už jsi vzhůru.” usměje se má sestra, když se objevím v kuchyni.

“Teď jsem se vzbudil.” odpovím.

“Tady máš kávu.” odpoví mi a položí hrnek na stůl. 

“Děkuji moc.” a sednu si ke stolu. 

Sedne si ke mě s hrnkem kávy. 

“Pak uděláme dýně.” usměje se svým sladkým úsměvem. 

“Dobře.” úsměv ji oplatím a políbím ji na její ústa. 

“Miluji tě.” políbí mě. 

“Já tebe taky. A co děláš na párty?” zajímá mě. 

“Zatím mám rozdělané koláčky ve tvaru očních bulv a uvnitř červený džem, aby to vypadalo že z toho teče krev.” odpoví.

“Tak to zní dobře. A co mám dělat já?” zajímá mě. 

“Můžeš začít dělat sušenky ve tvaru netopýrů.” odpoví mi a zapálí si cigaretu. 

“Ok, to zní dobře.” souhlasím. 

“A ty máš nějaké nápady?” ptá se mě. 

“Sušenky ve tvaru upířích zubů, pavučin, hlavy s rohy, koláčky ve tvaru dýně třeba.” zamyslím se nad tím. 

“Dobré nápady, tak jako vždy.” usměje se. 

“Ty máš taky skvělé nápady.” taky se usměji. 

Když dopijeme kávu, jdu si udělat snídani, což je chleba s máslem a salámem, mám hlad, má sestra mezitím pokračuje v tom co má rozdělané. 

“Až se najíš můžeš začít dělat své nápady.” dodá. 

“Fajn.” odpovím. “A Jonas ještě spí?” zeptám se. “Své nápady začnu dělat, až udělám ty netopýry, ano?” dodám. 

“Ne, šel se na chvíli projít.” odpoví mi. “Jo vlastně, ještě ti netopýři.” dodá. 

“Nebo je nemám dělat?” zeptám se.

“Ano, máš je dělat. Vypadlo mi to. Jsem mimo.” odpoví. 

“Jasně, v pohodě.” řeknu. 

Když mám dojedeno, tak začnu pracovat na těch netopýrech. 

Máme na to různé formy na vykrajování, jako jsou na vánoční cukroví, ale jiné tvary. 

Baví mě naše společná práce, protože to dělám s ní. 

Rádi společně připravujeme Halloween párty. Je to naše vlastní tradice a společný rituál, občas nám pomůže můj partner a nově Jonas, s výzdobou domu například. 

Halloween je původně pohanský svátek a ne mylně myšleno americký.

První část máme připravenou, tudíž jdeme dělat další část. 

Trvá nám to zase delší dobu, jelikož naše Halloween párty musí být naprosto dokonalé. Jsme takoví. 

My jsme prostě stejní, všechno musí být dokonalé, jsme puntičkáři. Musíme být s naší prací spokojení, pokud nejsme tak je to špatný. Občas se nám stane, že se nám něco nepovede, tak jak chceme a je zle, i když podle ostatních to je perfektní, ale ne v našich očích. 

Máme to v povaze, jsme zvyklí mít všechno velkolepé a dokonalé. 

Po několika hodinách máme konečně zhruba půlku jídla hotovou a připravenou. 

Poté co se můj partner probudil, se rozhodl nám s tím pomoct a přidal se i Jonas, když přišel z procházky, oni dva pracují na dýních, to baví je. 

Tohle je jedna z výjimek, kdy dokážeme dělat společně nějakou činnost bez hádek, zvláštní že?

Ovšem to je jen dobře. 

Tak nějak v tento svátek všichni chceme v klidu uctít své mrtvé a daří se nám to. V tyto dny se i chceme v klidu bavit a užít si to. 

A minimálně já a sestra jsme za to rádi, tady v Česku tento svátek můžeme normálně slavit, jasně že slavíme i naše svátky, ale Halloween jsme vždycky měli dost rádi.