Zlaté koruny stromů 12. Halloween párty 2/3

Práce nám jde dobře a celkem rychle. Už máme dost věcí hotových. 

Chtělo by to začít dělat oběd a zbytek udělat potom. 

“Co bude vlastně k obědu?” zajímá mě. 

“To zatím nevím.” odpoví Jonas a pokrčí rameny. 

“Co brambory a kuře?” navrhne má sestra. 

“To zní dobře, proč ne. Já to pak udělám.” odpoví ji Jonas. 

“Dobře miláčku.” odpoví mu a políbí ho na ústa. 

Trochu žárlím, takže jdu k ní a políbím ji na ústa. 

Sestřička si zapálí cigaretu a jde nám udělat kávu a teplý čaj.

Netrvá dlouho a položí kávu a čaj na stůl, kde je trochu místo. 

Pak zapálí vonné tyčinky v obýváku.

Už začíná být docela zima. Stromy jsou skoro bez listů, je cítit ve vzduchu, že se blíží zima. 

Od

“Tak já jdu dělat oběd.” prohlásí po chvíli Jonas.

“Super, už začínám mít hlad.” ozve se můj partner. 

“Tak my jdeme dělat mezitím výzdobu.” usměje se má sestra tím svým kouzelným úsměvem, který tak miluji. 

“Já se k vám po obědě přidám, baví mě to.” pronese Jonas. 

“To já vím miláčku.” odpoví má sestra a políbí ho, já na něj vrhnu vražedný pohled, blbá žárlivost. 

“Tak pojď bráško.” chytne mě za ruku a políbí mě na ústa. 

Zapálí si ještě cigaretu, když jdeme do skříně, kde máme různé věci na akce a svátky. Je to v obýváku.

Máme tu i staré věci na Halloween, ale jasně že jsme objednali nové, tak jako každý rok.

Vytáhneme kostry, lebky, kosti, vrány, netopýry, náhrobní kameny, pavučiny, lucerny, podzimní listy, světýlka ve tvaru lebek, draky, hororové medvídky, černé růže, démony a upíry, hady, různé hlavy panenek a různých monster, oční bulvy, hororové nálepky. 

“Asi začneme těmi nálepkami, ne?” navrhne má sestra.

“Proč ne, klidně.” souhlasím. 

Takže zvedneme ze země nálepky. 

Už slyším hororovou hudbu, kterou pro atmosféru asi pustil Jonas, řekl bych, protože zná mou sestru a chce ji dělat radost, což tohle ji určitě potěšilo, podle jejího úsměvu. Miluje atmosféru Halloweenu, tak jako já, my oba dva. 

Sice žárlím, že ten úsměv není kvůli mě, ale z druhé strany mě těší, když ji vidím se usmívat a šťastnou, to je jediné na čem záleží, aby byla šťastná. 

“A kde začneme?” zajímá mě. 

“Řekla bych, že asi tady.” odpoví mi. 

“Taky si říkám.” odpovím. 

Tudíž začneme lepit nálepky, všude kde nás napadne. Hlavně na okna, když máme hotový obývací pokoj, tak jdeme do kuchyně, kde jich taky pár dáme. 

“Náš pokoj chci ozdobit s tebou lásko.” ozve se Jonas. 

“Dobře miláčku, to mi došlo.” odpoví mu. 

“A já s tebou miláčku.” ozve se můj partner. 

Sice bych to nejradši dělal celé sám, pouze s mou sestrou, ale chápu je. 

“Tak fajn.” řeknu lehce podrážděně. 

Takže všichni tři jdeme nahoru, kde jsou pokoje. 

Já s mým partnerem vejdeme do našeho pokoje a má sestra do pokoje pro hosty. 

S mým partnerem začneme lepit nálepky na okna a skříň. Poté převlečeme postel do Halloween povlečení, ano máme i to. 

Když to je hotové, přitáhne si mě blíž k sobě do polibku.

“Moc tě miluju Yibo.” promluví.

“Však já tebe taky.” řeknu a políbím ho. 

“Já vím, i když ne nejvíc ze všech.” odpoví mi trochu smutně. “Ty jsi pro mě nejdůležitější ze všech, totiž. Nikdy jsem nikoho nemiloval tak jako miluju právě tebe.” sklopí zrak k zemi. 

“Však já to vím miláčku, ale nemohu za to. Je to, tak jak to je. Ty jsi pro mě druhý nejdůležitější ze všech, na to nezapomínej. To, že miluji mou sestru nejvíc ze všech, ještě neznamená že tebe nemiluji vůbec.” políbím ho na ústa a pohladím ho po tváři. 

“Jo já vím. Citům prostě neporučíš, ale jsem rád, že někoho takového máš, máš to co nemá mnoho lidí, ani bytostí. Možná žárlím i protože, já nikoho takového nemám. Sám nevím.” odpoví mi. 

“Vážně jsem nečekal, že od tebe něco takového někdy uslyším.” odpovím překvapeně. 

Teď se na mě podívá docela spokojeně a šibalsky.

Celý on.

“Pojďme dolu pro další věci.” řekne jen. 

“Ok.” odpovím. 

Tak odejdeme dolu do obýváku, pro další výzdobu. 

Vezmeme si pavučiny, černo-červeného draka, černo-fialového hororového medvídka, nějaké hlavy panenek a lebku v červené barvě, pak kostlivce, nějaké kosti. 

Poté co jdeme zpátky nahoru do našeho pokoje, vidím mou sestru, jak se líbá s Jonasem v kuchyni a jak se k sobě tulí, projde mnou pocit totální žárlivosti, mám pocit, že uvnitř puknu, i když vím že mě miluje nejvíc ze všech a vskutku ji přeji štěstí, jen bych nejradši byl jejím štěstím pouze já sám, ale vím že to není reálné, krutá realita. Vážně bych si přál, být pro ten jediný, nevím proč, ale ten pocit mě dohání k šílenství.

Uvědomuji si, že je to divné, ale pro nás dva je to úplně normální a názory jiných nám jsou u prdele, tak nějak. 

Všimne si mého výrazu a pronese jen.

“Já se taky tak cítím.” a ušklíbne se. 

“Jo já vím, je to dost hnusný a nepříjemný pocit.” odseknu na jeho poznámku nepříjemně. 

Je na něm vidět, že z toho má radost, což mě fakt sere, ale nedivím se mu, na jeho místě bych z toho asi taky měl radost, ale nevím jestli skutečně měl nebo ne.

Ale je pravda, že umím být dost zákeřný, pomstichtivý a zlý, pokud mě někdo nasere, takže bych byl spíš mnohem horší. 

Jsme v našem pokoji a začínáme ho zdobit. 

Draka dám nad naší postel, on kostlivce pověsí vedle skříně, medvídka dám na skříň a okolo něj kosti, můj partner zase hlavy panenek na stůl a pavučinu spolu pověsíme na okno a ke skříni v červené a fialové barvě, lebku dám na stůl. 

Už to zde začíná vypadat dobře, tak akorát na Halloween, začíná se mi to líbit, ale ještě něco by to chtělo, jen nevím přesně co. Přemýšlím nad tím.

“Vypadá to skvěle.” usměje se na mě.

“To bych neřekl, ještě tomu něco chybí, ale nevím co.” odpovím mu celkem zamyšleně.  

“Hmm, a co jedno z těch monster.” nadhodí.

“Jo to by asi šlo, jenže které a kam. Jsou větší.” pronesu zadumaně.

“No tak to už nevím.” odpoví mi.

Klasika u něj, prostě něco plácne a pořádně nepřemýšlí, co vlastně plácá. 

“Jak jinak.” podívám se na něj, on sklopí zrak k zemi. “Už možná vím co.” pronesu spíš sám pro sebe do vzduchu, než k němu. 

“A co?” zajímá ho.

V tu chvíli nás vyruší má starší sestra. 

“Oběd už je hotový. Tak se pojďte najíst.” řekne a políbí mě na ústa.

“Vypadá to zajímavě, ale ještě něco tomu chybí.” dodá.

“No jo, zase dvojčata.” řekne otráveně můj partner a odejde z našeho pokoje.

My se na sebe pouze podíváme beze slov a víme, nemusíme spolu mluvit slovy, stačí pohled.

Políbíme se na ústa a taktéž jdeme dolu na teplý oběd.