Zlaté koruny stromů 13. Halloween párty 3/3 (DOKONČENO)

“Hodily by se k tomu ty světýlka ve tvaru lebek, dát je k těm pavučinám.” usměje se na mě má sestra.

“Právě mě napadlo úplně to samé.” taky se usměji.

Oběd už je na stole v obýváku, oba dva už sedí na gauči a jedí.
My si sedneme na druhou stranu, kde máme připravené jídlo, trochu se posunou, abychom se tam všichni lépe vešli.

“Dobrou chuť.” promluví Jonas.

“Tobě taky.” opět odpovíme s mou sestrou ve stejnou chvíli dohromady.

Od

Ti dva si na to už zvykli, i na mnoho dalšího, jelikož neměli na výběr, než si na to zvyknout a smířit se s tím, což s tím druhým mají problémy.
Je pravda, že jsou vystaveni neobvyklé a zvláštní situaci, není tak úplně normální láska a partnerský vztah mezi sourozenci, ani dvojčaty, my jsme prostě unikátní, ve všech směrech, řekl bych.
Jsme docela dost výstřední a úplně jiní než ostatní, ale to i oni dva, proto se k nám hodí, ale my dva k sobě nejvíc.

Oběd je opět skvělý, Jonas prostě umí vařit a hlavně mu nevadí vařit, což mě například vadí.

Po jídle se pustíme do další práce co se týče výzdoby.
Jonas ještě dá špinavé nádobí do myčky a jde s mou sestrou do jejich pokoje.
Já mezitím čekám až to budou mít hotové, pak se podívám jak si vyzdobili svůj pokoj, jsem na to zvědavý, co vymyslí. Sice bych to nejradši dělal celé s mou sestrou, ale v tomhle případě to dokážu pochopit a dát jim na chvíli prostor, jen pro ně dva.

Přestože, i když je to pro mě těžké, avšak je to správné.
To je mi jasné, to si uvědomuji a vím.
Můj partner si tím pádem užívá chvíle, kdy mě může mít jen pro sebe, což mu dělá radost na duši a v srdci, chápu ho, je to na něm vidět a poznat, nemusí nic říkat nahlas. Stačí se na něj podívat.
Hororová hudba už přestala hrát, tak začnu hledat jinou, kterou nechám hrát, tentokrát zase můžu udělat úsměv mé sestře já, tohle zase těší mě a hřeje mě na duši a v srdci.

Po zhruba čtyřiceti minutách mají svůj pokoj hotový, má sestra mě s úsměvem chytne za ruku a vede mě do jejich pokoje, ukázat mi co vymysleli, je ovšem pravda, že je z druhé strany zajímavé vidět, co udělali jiní než já, Xiao a Jonas mají jinou představivost než my dva.

Vejdeme do jejich pokoje.
Na oknech a skříňce mají různé nálepky. U postele je náhrobek, na kterém sedí černá vrána a nad kterým jsou netopýři. Na okně jsou světýlka. Vypadá to dobře a pěkně, líbí se mi to. Na skříni jsou kosti a lebka a hlavy panenek. Působí to jemně, ale o to víc děsivě.

“Nádhera, nic jiného bych od tebe nečekal. Elegantní, decentní, chladné a o to víc děsivé. Taky bych to udělal v takovém duchu, ale Xiao je jiný.” pronesu a políbím ji na její sladké rty. “Miluji tě.” zašeptám ji do ucha.

“Ano, já vím můj bráško. A já tebe taky miláčku.” odpoví mi se sladkým úsměvem.

Konečně jdeme zase pokračovat spolu. Teď vyzdobíme zbytek domu, což nám trvá okolo dvou hodin, když to je hotové, zaměříme se na venek, kde ozdobíme venkovní část domu a několik stromů. Což tohle už trvá kratší dobu.
Po tak pěti hodinách už je komplet všechno hotové, každou chvíli by měli začít přicházet naši hosté.
Už pomalu začíná padat tma.

“Tak a je hotovo.” prohodí s úsměvem Jonas, když vejdeme do obýváku, kde sedí v křesle u krbu, ve kterém už hoří oheň, jde z něj příjemné teplo našeho útulného domova.

“Ano to je. Teď už máme čas na relax a odpočinek. Řekl bych, že se nám to opět skvěle povedlo.” řeknu hrdě. 

“Podle mě taky.” odpoví.

Na stole je položený černý tác, na kterém máme připravené hrnky s teplou kávou a hrnky s teplým čajem. Sedneme si na gauč a rozplácneme se na něm, má nejmilovanější sestřička si položí hlavu do mého klína. V tomhle prostředí bych dokázal hodně rychle usnout, i v tomto ročním období.
Je to příjemná atmosféra.
Trochu mám co dělat abych udržel oči otevřené, všimnu si že má sladká dokonalá sestřička je má zavřené a působí, jako by spala, nakonec se mi nepodaří udržet oči otevřené.

Ani nevím kdy se mi podařilo usnout, ale když otevřu oči a lehce se rozkoukám, všimu si že i má sestra se probouzí, když se oba dva rozhlédneme kolem sebe po místnosti, zjistíme že všichni naši hosté už přišli.
Minimálně já se cítím trapně, že jsem spal, když už u nás všichni jsou. Ale podle výrazu mé sestry, to vidí stejně.

“Koukám, že jsme tak trochu zaspali.” pronese tiše a zývne si.

“Ehmn. Jo.” zamumlám odpověď.

“Měli bychom se jít rychle převléct do kostýmů a připojit se k nim.” řekne.

“Jo, máš pravdu.” kývnu hlavou na souhlas.

Potichu vstaneme a plížíme se pro naše kostýmy, snažíme se aby si nás nikdo nevšiml, dříve než budeme připraveni.
Kupodivu jsme relativně rychle hotový, takže se připojíme k našim partnerům a přátelům, očividně se nám to podařilo tak aby o nás nikdo nevěděl.

“Hele, kdo nám vstal z mrtvých.” zasměje se Rive, sotva si nás všimne, jde rovnou k mé sestře.
“Ahoj lásko, chyběla jsi mi.” obejme ji a políbí na ústa.
“Ty mě taky a opravdu moc. Ráda tě zase vidím Rive. Miluji tě.” polibek mu vrátí.

Nemohu se na to dívat, tudíž odejdu za ostatními.

“Jé, rád tě vidím Yibo.” ozve se můj kamarád Tom.

“Ahoj to já tebe taky.” usměji se na něj.
Když se otočím, vidím jak se Xiao baví s Anetou a oba dva se smějí.
Jonas se zase baví s Josefem a Martinem.

Jí to co jsme připravovali a pijí kávu nebo čaj, džus.... Trsají na různé hororové melodie.

“I tentokrát se vám výzdoba a občerstvení velmi podařilo. Ani letos jste nezklamali. Ty zákusky nejen dobře vypadají, ale i tak chutnají.” pochválí naši práci Emma se Sofií.

“Tak to nás těší.” ozve se hned za mnou hlas mé sestry, až se leknu.
“Mohli bychom jít všichni už sledovat nějaké horory.” dodá s úsměvem.
“Jo, dobrý nápad.” odpovím.

Tak odejdeme připravit obývací pokoj, aby měli pohodu i naši hosté. Při hororových večerech se díváme na televizi, notebook je moc malý pro větší množství lidí.

Po několika minutách už se hrnou k televizi, u které je na zemi několik DVD, aby si vybrali co chtějí jako první na řadě.

A Halloween párty pokračuje dál....