Ve vzduchu je cítit zlo- šestý díl- (DOKONČENO)

Konečně se probrala k vědomí a začala vnímat. Zmateně se rozhlížela kolem sebe. A s vyděšeným výrazem se zahleděla na muže před sebou. "Už vnímáte?" ptal se jí ten neznámý muž. "Kdo jste?" optala se znovu. Vůbec nechápala co se právě děje a stalo. "Já jsem Inkake a jsem šaman. Jsem indián. Zdálo se mi o vás a měl jsem i o vás vize. Vám se též zdáli ty pro vás divné sny, že?" představil se a rovnou se vyptával. Teď už vůbec nechápala. Jak ví o těch snech? Zamyslela se. "Jak víte o těch snech?" ptala se udiveně. "Jak říkám jsem indiánský šaman a vy medium." pronesl. "Co je to?" nechápala. "Pojďte. Teď není čas na vysvětlování" odvětil. Co? Nějaký šílený indián mi bude poroučet? Bručela v duchu. Ale něco ji táhlo dolů mezi skáli. Na to, že byl začátek dnu byla ponurá tma jako v hrobě. Především zde mezi stromy lesa. Rudočerná obloha s šedavou hustou mrazivou mlhou. Cesta se ztrácela. Nebylo viděti na krok. Mezi stromy v mlze se něco blýskalo a hýbalo. Vypadalo to jako miliony svítících rudých a zelených nelidských očí. I když byl velice mrazivý den tak se potila hrůzou.

Ve vzduchu je cítit zlo- pátý díl

Když se oblékla vyrazila tedy ven do toho mrazu. Blížili se vánoce. Svátek, který nenáviděla. Tak se vydala směrem ke skalám. A přemýšlela nad těmi divnými sny. Prošla kolem domů sídliště až k zastávce. A tam divný pocit zesílil. Něco jako by ji dusilo zevnitř. Padla na ni divná tíha. Zamotala se ji hlava. Ku*va co to má být? Zaklela. Temná až hmatatelná energie všude ve vzduchu. Zavál vítr. Studený až ledový. Ale ten jinak ledový závan. Pocítila strach. Něco jako by ji vzalo za ruku a táhlo ji to do skal. Nešlo tomu odporovat i kdyby chtěla. Ta neviditelná síla jako by ji drtila ruku. Sáhla si na to místo, ale nic hmatatelného neucítila. Pak měla pocit jako by ji někdo chytl pod krkem. Šla a šla pryč ze sídliště k cestě. Naštěstí tu není moc lidí. Říkala si v duchu. Cítila se jako šílená. Vůbec netušila co se to s ní děje. Kdyby tu bylo více lidí určitě by někdo zavolal blázinec. Hlavou se ji honili myšlenky. Nebe najednou zčernalo.

Ve vzduchu je cítit zlo- čtvrtý díl

Poslední dobou měla hodně divné sny. Až noční můry. Černý prostor. Běžela divným temným lesem? Prostor a něco jako les. Běžela po tom černém prostoru. Míjela stromy. Vše bylo rozmazané. Vytí. Vlků? Ano znělo to jako vlci jen hlasitější a děsivější. Kde to jsem? Krev a nějaká těla. Vnitřnosti. Probudila se. Několik nocí temné noční můry.

Ve vzduchu je cítit zlo- třetí díl

Snažila se zabít už zde v rámci nemožných možností. Několikrát se pokusila o útěk. Bez vísledku. Obvinili ji a odsoudili. Její jediní přátelé Mark,John a Elissa tušili, že tu něco nehrálo. Jak ji znali byla to hodná milá holka jen občas agresivní, ale až tak že by někoho zabila? Blbost. Svou agresi uměla ovládat. Sice občas někoho napadla, ale to ji ostatní schválně vyprovokovali. Pár lidí poslala na áro když ji záměrně provokovali. Když ji někdo přepl tak měla velikou sílu. Na to, že byla žena ztřískala a zmlátila dost mužů. Rádi ji provokovali. Tak ji přepli a ona je zmlátila tak, že se nemohli hýbat jak je bolelo celé tělo.

Ve vzduchu je cítit zlo- druhý díl

Jelikož na toto místo moc nikdo nechodil tak i když to bylo pod sídlištěm nikdo o tomto krve prolití nevěděl. Všude krve jako z vola. Začínalo svítat. Kosti a kusy těl zhruba tří set lidí se válely v okolí. Vlci vyli z lesů. Skály začínali zalévat první chladné paprsky ranního slunce. Vítr si hrál s vlasy těch mraky mrtvol. Pomalu, ale jistě začínal být cítit pach krve,moči,sraček...hniloby počátku zatuchání mrtvých těl. Bílé světlo zalilo tuto pohromu.

Ve vzduchu je cítit zlo- první díl

Obrázek 1, Obrázek 2, Obrázek 3

Vítr se zvedl a ochladilo se. Začalo pršet. Bylo tak pět hodin odpoledne. Už se bude stmívat. Řekla si zahleděna směrem k lesu. Z dáli se ozvalo vytí vlků. Psy začali štěkat. Je pravda, že poslední tak dva měsíce jsou celkově zvířata dost neklidní. Co to s nimi je? Ano i lidé začínají býti neklidní. Uvědomila si když se nad tím tak zamyslela.