sobota 18. července 2020

Ve vzduchu je cítit zlo- první díl


Vítr se zvedl a ochladilo se. Začalo pršet. Bylo tak pět hodin odpoledne. Už se bude stmívat. Řekla si zahleděna směrem k lesu. Z dáli se ozvalo vytí vlků. Psy začali štěkat. Je pravda, že poslední tak dva měsíce jsou celkově zvířata dost neklidní. Co to s nimi je? Ano i lidé začínají býti neklidní. Uvědomila si když se nad tím tak zamyslela.

Vlci vyli čím dál více. Stála u vlakových kolejí. Opuštěný úsek trati v údolí mezi skalami. Chodívala na toto místo do ruiny rozpadlého baráku. Kdysi sem chodívala hrát s přítelem airsoft. Ale už dávno spolu nejsou. Několik kilometrů cesty na kopci přes skáli byl malý hřbitov. Tam byl pohřbený on. Její láska. Viděla ho všude. V ruce krabičák skoro prázdný. Čekala u kolejí na vlak až tudy bude projíždět. Chtěla pryč od té bolesti.

Objevili se světla vlaku. Ty světla na, které čekala. Vlci stále vyli. Blížil se úplněk. Už padla tma. Jak se vlak blížil popošla do prostřed kolejí před ním. Vlak jel rychle. Její tělo se rozprostřelo všude do okolí. Střeva se nalepila řidiči na přední sklo a veškeré kusy masa a kostí s proudy krve se uvelebila všude.

idič vlaku v té rychlosti vykolejil v blízké zatáčce. Napálil to do nejbližší skály. Vyletěl skrze sklo a roztříštil se o skálu. Skála se potřísnila rudou boží tekutinou. Blahodárná tekutina života. Roztříštil si lebku na kaši a z těla mu trčeli kosti. Zlomil si vaz. Veškeří cestující po smrti. Vlak měl tak sedmdesát vagonů a zhruba tři sta pasažerů. Všude stříkala krev proudem. Vodotrisk. Spíše krvetrisk.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.