Když se oblékla vyrazila tedy ven do toho mrazu. Blížili se vánoce. Svátek, který nenáviděla. Tak se vydala směrem ke skalám. A přemýšlela nad těmi divnými sny. Prošla kolem domů sídliště až k zastávce. A tam divný pocit zesílil. Něco jako by ji dusilo zevnitř. Padla na ni divná tíha. Zamotala se ji hlava. Ku*va co to má být? Zaklela. Temná až hmatatelná energie všude ve vzduchu. Zavál vítr. Studený až ledový. Ale ten jinak ledový závan. Pocítila strach. Něco jako by ji vzalo za ruku a táhlo ji to do skal. Nešlo tomu odporovat i kdyby chtěla. Ta neviditelná síla jako by ji drtila ruku. Sáhla si na to místo, ale nic hmatatelného neucítila. Pak měla pocit jako by ji někdo chytl pod krkem. Šla a šla pryč ze sídliště k cestě. Naštěstí tu není moc lidí. Říkala si v duchu. Cítila se jako šílená. Vůbec netušila co se to s ní děje. Kdyby tu bylo více lidí určitě by někdo zavolal blázinec. Hlavou se ji honili myšlenky. Nebe najednou zčernalo.
Jako by se ze dne stala temná hrůsostrašná noc. Vítr prudce zesílil. Těch pár lidí venku rázem zmizelo. Došla k cestě. Vyšlapaná cesta v hlíně. Vedla přes les. Bylo to menší rozcestí. Tři cesty vyšlapané v půdě. Dvě vedli kolem sídliště a prostřední lesem k opuštěnému baráku mezi skalami. A hustými lesy. Něco ji nutilo jít prostřední cestou. Lesem. Na to, že bylo dopoledne bylo dost šero. Prudké světlo slunce ukryto jest v temné obloze a padá bílo rudá mlha. Kvílení větru a praskání větví stromu. Byla uprostřed cesty v hrůzostrašné atmosféře onoho zjevu. Strachem nebyla schopna se pomalu hnout. Ale tělo se hýbalo samo.
"Sandrio!" ozvalo se v kvílení větru a písklavích uširvoucích pazvukách temnoty lesa. Snažila se zastavit, ale nešlo to. Krev ji tuhla v žilách hrůzou. Klepala se strachy. Temnota lesa se prohlubovala. Ve vzduchu bylo cítit zlo. "Sandrio!" ozvalo se znovu její jméno. Zakopla o větev. Sníh studil až pálil. Bílo rudá mlha byla čím dál hustčí. Tekla ji krev z obličeje asi spadla na kámen či se odřela o větve spadlého stromu. Zvedla se. V tu chvíli se před ní zjevil ten muž! Hnědá barva kůže a černé dlouhé vlasy lemující jeho tvář. Ve vlasech čelenka s nějakým asi peřím. Zděsila se ještě více. V mlze se začali míhat černé stíny s rudými uhrančivými oči. "Sandrio! Nebojte se! Já vám neublížím!" promluvil. Zprvu mu nevěřila až do chvíle "Sandrio! Znám vás z těch snů! Též vás sem přivedli ty sny, že? Mne též. Jsem indiánský šaman! Vypadáte vážně zle. Na vemte si to." a podal ji přívěšek křištál a pentagram a nějaký kámen. Pak kolem ni vytvořil ochraný kruh.
Pak na ni vylil nějakou bylinou směs. Začínala se probírat k vědomí. Zahleděla se na něj tak plachým zděšeným výrazem až z něj šla hrůza. Už měla trochu živější zjev. Byla jako v tranzu. Její oči začínali vypadat přítomněji. Tak ji ještě polil vodou ze solí. To už sebou zmateně škubla a otřásla se. "Kdo jste?" pronesla k muži před ní jako po stoletém spánku. "Konečně začínáte vnímat" a usmál se.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.