Prokleté duše 6 - Posmrtná láska? (DOKONČENO)

Slova: Prázdnota, les, pohled, vítr, emoce, vrána, brána

Cítím různé emoce, je to depresivní pohled. 

Najednou mě zničehonic políbí na má ústa. Překvapí mě to, nečekala jsem to od ní. Přidám se, začneme se divoce líbat. Je to úžasný pocit.

“Miluji tě Ai Enmo.” řekne tiše, poprvé mě osloví mým jménem.

“Pojďme odtud, pohřbím vaše ostatky.” odpovím ji. 

“Dobře.” znovu začne plakat. 

“Prosím neplač lásko moje.” začnu ji utírat slzy, které ji stékají po tvářích.

Prázdnota v mém srdci zmizela. Vyvedu ji ven z domu, pak jim přikáži aby vykopali hrob, pro ostatky. 

Vejdu zpět a vezmu jejich ostatky do rukou, vyjdu ven a položím to co z nich zbylo na zem, pak přinesu zbytek, mezitím vyhrabali díru do hlíny, já postupně vložím kosti do malého hrobu, pak je zahrabu. 

Všimnu si pár sakur, jdu k nim a utrhnu pár větviček s květy, a položím je beze slova na místo, kde jsou pohřbené.

“Omlouvám se, vám všem že jsem vám nevěřila.” špitne skrze slzy.

Prokleté duše 5 - Něco jiného, než prázdnota?

Slova: Podpora, nemoc, příběh, pláč, obětí, východ slunce

Yuzuki Mikage mě sleduje hluboce a zaskočeně, očividně ji překvapili ony slova. Nejspíše si vážně myslí, že nedokáži k nikomu nic cítit, nevím proč to bolí.

“A co když ano?!” vyletí ze mě, ani nevím jak, bezmyšlenkovitě, automaticky, hned na to se zarazím, nad slovy které ze mě právě vyšli.

“A do koho?” vydechne Ren. 

“Od kdy se mladá paní chová divně? Od chvíle co se objevila ta zvláštní holka Yuzuki Mikage, takže... Soudím podle toho, že pravděpodobně do ní.” dedukce Hone Onna, je správná.

Všichni teď upřou své pohledy na ni, místo mě, avšak tato situace mi není ani náhodou příjemná, to vyzvídání, pohledy, rýpání do mých citů... Čím víc do toho rýpou, o to víc mě bolí na hrudi. 

“Ano, je to ona! A dejte mi pokoj!” zvýším hlas, snažím se tuto debatu konečně ukončit, leze mi to na nervy.
 

Tichý pláč, který se před nimi snažím skrýt, ale asi mi to moc nejde. Příběh, ani jednoho z nás zde, není nijak šťastný, můj ani jejich, zajímá mě její příběh, který je nám zatím neznámý. Mé srdce místo věčné prázdnoty, naplnila láska, i když bolestivá.

Prokleté duše 4 - Zraněné city?

Slova: Nespokojenost, smutek, samota, naděje, dětství

“To zní dobře, ale zatím nevím, stále mi přijde špatné, to co děláš, a děláte. Avšak mrzí mě, co se ti stalo, je mi tě líto. Já vlastně ani nevím, jak jsem se sem dostala, ani proč mám ty vize, o pekelné poště, a tobě, nevím jak tě mohu cítit, ani proč, máš pravdu, že mě to taktéž zajímá. Nechápu to.” odpoví mi zmateně.

“Je to zvláštní, spolu na to můžeme přijít.” nabídnu ji upřímně.

“To je. Dobře, a děkuji ti.” řekne poměrně smutně.

Jdu k ní, přivinu ji na svou nahou hruď, pak ji políbím. Nevím co je to za pocity a emoce, ale chci být po jejím boku, a chránit ji. Možná je tu nějaká ta naděje? Ale v čem? Sama nevím, jsem z toho zmatená, netuším, co se semnou děje. Vidím její odraz na hladině vody. Moje dětství nebylo vůbec šťastné, její pravděpodobně taky ne.

Vyjdeme ven z jezírka. Oblékneme se do oblečení, já si sednu na okraj jezírka, avšak místo mého odrazu vidím její odraz. Jak to? Můj odraz je její. Co se to děje? Podívám se na její odraz, a vidím sebe. Co to je? Jakoby se naše odrazy na hladině prohodily, jen nevím co to znamená. Bylo to jen na pár vteřin, ale bylo... Divné, zvláštní...

Prokleté duše 3 - Sběratelka zbloudilých duší?

Slova: Jezero, myšlenky, sakura, láska

Snaží se tomu bránit, a odstrčit mě od sebe, ale nedaří se jí to. 

“Jsi, tak roztomilá a krásná.” řeknu ji tiše do ouška, znova ji políbím.

“C-co to sakra děláš?” vypadne z ní, když se na chvíli odlepím od jejích rtů.

“Líbám tě.” šibalsky se usměji.

“A-ale proč?!” vyhrkne. 

“Protože chci. A přitahuješ mě.” odpovím.

“T-ty máš city a emoce?” diví se.

“Díky tomu, jsem dopadla takto, toto je můj trest. Nechci to dělat, ani si to neužívám. Za ta staletí se mi začalo dařit, splnění další části trestu, zapomenout na mou vlastní pomstu, začít být bez citů a emocí, ovšem do doby než jsi se objevila ty, díky tobě začínám opět něco cítit, už dávno jsem zapomněla jaký to je pocit, myslela jsem si, že už to ani nedokáži, jenže očividně ano...” řeknu se smutkem v hlase. “Avšak není, to tak že bych neměla vůbec žádné city a emoce, kolikrát je mi líto lidí, kteří do pekla nepatří, ale máme zakázané, jakkoliv do kletby zasahovat a vměšovat do ní své vlastní city a emoce. Je to složité vysvětlit.” dodám. 

Prokleté duše 2 - Osobní peklo?

Slova: Něha, stydlivost, drink, přítelkyně, květina

Češu si mé dlouhé černé vlasy, v jezírku. A přemýšlím, nad různými věcmi, přítomností i minulostí.

_

Jsem zvědavá, jestli ta dívka semnou uzavře smlouvu, nebo ne. Zatím to vypadá, že ano.

Někteří lidé, jsou opravdu zlí a patří do pekla, ale kam patřím já sama?

To nevím, často myslím na mou vlastní pomstu, která mě dostala do tohoto trestu. Udělala jsem dobře? To už nezměním, nemá cenu nad tím vůbec přemýšlet, teď už je to jedno, nebo ne?

Pomsta, rodí pomstu. Je to nekonečný koloběh. Zlo, rodí další zlo. Nenávist, rodí další nenávist.  Nekonečný koloběh života. 

Změní se to někdy? Bude to někdy lepší? Změní se tento šílený koloběh života? Existence? 

Vše má svůj řád, svůj směr, svou cestu. 

Každá akce, má svou reakci.

Prokleté duše 1 - Ty mě vidíš?

Slova: Hněv, štěstí, vražda, nenávist, moc, světlo

Stalo se to už velmi dávno, má smrt, má pomsta, ale i můj trest. Má vražda, za kterou jsem se jim pomstila, zabili mě, povstala jsem a celou vesnici vyvraždila a vypálila, za mou smrt, od té doby jsem prokletá, stala jsem se démonem.

Po věčnost musím být nástroj něčí pomsty, přes kletbu odvádět duše do pekla, do doby než já sama budu mít dovoleno odejít do pekla. Když někdo napíše na pekelnou poštu, musím jít za tou osobou, říct jak to funguje, poté té osobě dám slaměnou panenku, když ta osoba rozváže červenou šňůrku na panence, uzavře semnou smlouvu, rozhodnutí je na každém, ale každá kletba má i stinou stránku, já odvezu osobu s napsaným jménem do pekla, ale osoba která proklela jinou půjde po své smrti taktéž do pekla. Ať se každý rozhodne sám.

Říká se mi Dívka z pekla, či Pekelná dívka. 

A hlavně nesmím do ničeho zasahovat, někteří lidé jsou posláni do pekla neprávem, nepatří tam, ale kletba... Přesto je musím odevzdat peklu, toto je můj úděl, nemám na výběr, je to prostě můj trest, avšak nedělám to ráda, občas je mi některých lidí líto, ale bohužel.

Několikrát se mi stalo, že jsem měla tendenci, neposlechnout, a kletbu nevykonat, ale zatím jsem to neporušila. 

Nechce se mi toto dělat, avšak musím. Chvílemi to na mě padá, a mám z toho depresi. 

Prokleté duše úvod

Obrázek 1
Obrázek 2

Mé jméno jest Ai Enma, mé prokletí a trest je, že jsem Dívka z pekla. Trest za mou vlastní pomstu, za, mou vraždu, jsem se kdysi dávno pomstila. Myslela jsem si, že už nedokáži cítit lásku, ale to jsem se mýlila, jelikož se jednoho dne objevila zvláštní dívka, která mi převrátila život naruby. Malá roztomilá dívka s hnědými vlasy. Netušila jsem, že se dokáži ještě někdy zamilovat, ale stalo se tak.