Prokleté duše 1 - Ty mě vidíš?

Slova: Hněv, štěstí, vražda, nenávist, moc, světlo

Stalo se to už velmi dávno, má smrt, má pomsta, ale i můj trest. Má vražda, za kterou jsem se jim pomstila, zabili mě, povstala jsem a celou vesnici vyvraždila a vypálila, za mou smrt, od té doby jsem prokletá, stala jsem se démonem.

Po věčnost musím být nástroj něčí pomsty, přes kletbu odvádět duše do pekla, do doby než já sama budu mít dovoleno odejít do pekla. Když někdo napíše na pekelnou poštu, musím jít za tou osobou, říct jak to funguje, poté té osobě dám slaměnou panenku, když ta osoba rozváže červenou šňůrku na panence, uzavře semnou smlouvu, rozhodnutí je na každém, ale každá kletba má i stinou stránku, já odvezu osobu s napsaným jménem do pekla, ale osoba která proklela jinou půjde po své smrti taktéž do pekla. Ať se každý rozhodne sám.

Říká se mi Dívka z pekla, či Pekelná dívka. 

A hlavně nesmím do ničeho zasahovat, někteří lidé jsou posláni do pekla neprávem, nepatří tam, ale kletba... Přesto je musím odevzdat peklu, toto je můj úděl, nemám na výběr, je to prostě můj trest, avšak nedělám to ráda, občas je mi některých lidí líto, ale bohužel.

Několikrát se mi stalo, že jsem měla tendenci, neposlechnout, a kletbu nevykonat, ale zatím jsem to neporušila. 

Nechce se mi toto dělat, avšak musím. Chvílemi to na mě padá, a mám z toho depresi. 

_

Zrovna sedím venku, když přijde zpráva, někdo napsal na pekelnou poštu, sednu si za počítač, a zjišťuji si údaje, až vše zjistím, obléknu si své kimono. Jméno napsané v pekelné poště, je Yamato Shu. 

 

_

Aneb mé jméno jest Ai Enma. 

Mám i své pomocníky. Ren Ichimoku, bývalý meč, Wanyūdō se stal mým vozem, Hone Onna, moje pomocnice, Yamawaro, můj nejnovější pomocník, pak Oba-san, babička Ai, ale říkáme ji, jen babičko, Kikuri je nádoba pro Pána pekla, přes ní s námi komunikuje. 

Buď se změní na slaměnou panenku, na uzavření smlouvy semnou, nebo jsou posláni do lidského světa, na pozorování lidí, kteří chtějí na někoho poslat kletbu, a jejich 'oběti'. Ano, přesně tak, občas je sledujeme, jestli pošlou kletbu, nebo ne, taktéž jejich důvody, často je pozorujeme a poznáváme, ano bohužel se stává, že jsou do pekla posláni lidé, kteří mají čistou duši, nepatří tam. 

Jen Kikuri, je jinak malá holčička, která nám dělá problémy a naschvály, hodně ráda a často utíká z našeho světa, do toho lidského, je obtížné ji uhlídat, taky nám docela ztěžuje práci, jelikož ji musíme hlídat, je zlá. 

Stali se z nás démoni, kdysi jsme ovšem byli lidmi, ale to už je hodně dávno. Všichni jsme prokleté duše, které čekají až budou moci odejít do pekla, ani jeden z nás nesmí zasahovat do kletby. Našla jsem je postupně, a nabídla jim, že mohou být moji pomocníci, nakonec přijali, jsme jako rodina, slouží mi dobrovolně, jsou mi vděční za to, že nezůstali úplně sami, že jsem se jich ujala, říkají mi Paní. Každý z nás má svůj vlastní trest, prokletí, i magickou moc. 

Zdroj obrázku

 _

“Wanyūdō, jdeme. A Rene, i Hone Onna.” řeknu jim.

“Ano, paní.” odpoví mi, takže vyrážíme, za tou osobou, která chce kletbu.

Po nějaké době dorazíme na místo. Jméno osoby, která chce poslat kletbu, je Yuki Omata.

“Dívka z pekla, takže je to pravda.” vydechne překvapeně, mladá dívka s hnědými vlasy po ramena.

Je jí teprve patnáct let. Na pekelnou poštu píší i mnohem mladší, než je tato dívka. 

_

Na to, jsem už dávno zvyklá, že jsou někteří lidé překvapení, že je pekelná pošta skutečná, a já taky. Lidé v to někdy nevěří, ale já existuji, bohužel toto musím dělat já, je to víc než skutečné, po staletí to dělám, za trest za mou pomstu. 

V lidských srdcích je hněv a nenávist, i já byla kdysi člověk. 

_

Podám ji slaměnou panenku. 

“Jsem Ai Enma. Když rozvážeš červenou šňůrku, uzavřeš semnou smlouvu. Vezmu tu osobu do pekla.” pronesu, opět se ji někdo chystá rozvázat, než stihnu domluvit.

“Ale, když na někoho pošleš kletbu, má to i stinou stránku, po smrti půjdeš také do pekla. Ale až umřeš. Rozhodnutí je na tobě.” dodám.

“Já půjdu také do pekla?” odpoví mi.

“Ano, ale až umřeš.” odpovím ji. “Rozhodnutí je na tobě.” dodám, jen.

Pak zmizím. 

_

Když procházím ulicemi města, tak ji zahlédnu.

Sluneční světlo pomalu mizí.

Dívku s krátkými hnědými vlasy, má velmi zvláštní energii. 

Je docela roztomilá, pomyslím si v duchu. Líbí se mi, je zhruba stejně stará, jako já, tedy než jsem kdysi dávno zemřela, ale vzhledově vypadá stejně staře. 

Jelikož mě je čtyři sta patnáct let.

Něco mě na ní přitahuje. Najednou se naše oči setkají.

“Dívka z pekla.” řekne tiše a dívá se mi do mých rudých očí.

Ona mě vidí?! Cože?! Kdo je ta dívka? 

“To co děláš je špatné! Neměla by jsi to dělat! Posílat kohokoliv do pekla, je prostě špatně! Jsi zlá!” vyhrkne najednou. 

To si jako myslí, že to chci dělat? Že mě to baví? Že z toho mám radost? Že mě to těší? To jako vážně? Já bych to nejraději nedělala vůbec! A rozhodně mě to vůbec netěší! 

“Jsem Ai Enma... A ty?” vypadne ze mě. 

Dokáže mě vidět, k tomu mě nenávidí, cítím její nenávist, jenže její hluboká nenávist, není mířená přímo na mě, muselo se ji stát něco zlého... Nevím, proč mě dokáže vidět, má čistou duši, ale pošpiněnou nenávistí, je to zvláštní. 

“Yuzuki Mikage.” kupodivu mi řekne své jméno, což mě překvapí. 

Nakonec se objeví moji pomocníci, všimnou si oné dívky, zjistíme že může vidět nás všechny. 

“Paní...” ozve se Ren.

“Vrátíme se domů.” řeknu a otočím se k odchodu. 

Wanyūdō se změní ve vůz, nastoupíme a vrátíme se domů. 

_

Sednu si do jezírka, nějak mi nejde z mysli ta zvláštní dívka, moc se mi líbí, ale vrtá mi hlavou, jak to že nás vidí. 

Podle toho co říkala, nám bude pravděpodobně ztěžovat práci. 

Ovšem cítím mezi námi nějaké pouto, jenže nevím co to znamená, ani proč je mezi námi pouto, ale mám v plánu to zjistit, zajímá mě to. Chci o ní zjistit více, co je zač. 

To propojení... Nechápu to, ale jsme nějakým způsobem propojené, snad se mi podaří zjistit, více o našem spojení.

Je krásná, přitahuje mě, jako magnet.