Zlaté koruny stromů 12. Halloween párty 2/3

Práce nám jde dobře a celkem rychle. Už máme dost věcí hotových. 

Chtělo by to začít dělat oběd a zbytek udělat potom. 

“Co bude vlastně k obědu?” zajímá mě. 

“To zatím nevím.” odpoví Jonas a pokrčí rameny. 

“Co brambory a kuře?” navrhne má sestra. 

“To zní dobře, proč ne. Já to pak udělám.” odpoví ji Jonas. 

“Dobře miláčku.” odpoví mu a políbí ho na ústa. 

Trochu žárlím, takže jdu k ní a políbím ji na ústa. 

Sestřička si zapálí cigaretu a jde nám udělat kávu a teplý čaj.

Netrvá dlouho a položí kávu a čaj na stůl, kde je trochu místo. 

Pak zapálí vonné tyčinky v obýváku.

Už začíná být docela zima. Stromy jsou skoro bez listů, je cítit ve vzduchu, že se blíží zima. 

Zlaté koruny stromů 11. Halloween párty 1/3

“Uděláme letos zase Halloween párty.” pronese má sestra po cestě domů. 

“To je dobrý nápad.” souhlasím s ní. 

“Já už pozvala pár lidí, ty jako vždycky.” oznámí mi. 

Čekal jsem to, bylo mi to jasný. Znám ji ze všech nejlíp. 

“To jsem čekal.” odpovím ji. 

“A Rive u nás bude zase spát, jako vždycky.” dodá. 

“Dobře.” trochu žárlím. 

Už jsme konečně doma. Seskočíme z koní na zem a odvedeme je do stáje. 

“Au, mě bolí zas zadek.” lehce zaskučím bolestí.

“Jo to nejsi sám, mě taky. Sedla jsou tvrdá no.” pronese a pokrčí rameny. 

Usměji se. Když jsou koně opět volný ve stáji, jdeme domu. 

Zlaté koruny stromů 10. Projížďka na koních

“Je tu tak krásně.” pronese má sestra.

“Ano, to máš pravdu.” odpovím ji. 

“Miluji to zde.” odpoví mi. 

“Já taky, ale tebe víc.” usměji se na ni. 

“Já vím. Jsem šťastná, že zde mohu být s tebou a žít tu s tebou. Bez tebe bych nemohla žít.” a políbí mě. 

“Vím. Také jsem šťastný, že tady mohu žít s tebou. Však já bych bez tebe také nemohl žít. Tady máme větší volnost a nemusíme naši lásku skrývat před rodiči, to bylo peklo, stále se muset hlídat a kontrolovat.” odpovím zamyšleně.

“Tak to máš pravdu. To skrývání bylo skutečně peklo, ale podle mě něco tušili.” řekne. 

Zlaté koruny stromů 9. Vůně podzimu

 “Ok no.” řekne trochu podrážděně.

“Fajn, tak co chceš dělat?” zajímá mě. “Tak teď mě máš pro sebe. Doufám, že už víš co chceš dělat.” dodám, na jeho výrazu poznám, že nemá, klasika.  

“A už začínám být trochu unavený.” prohlásím. 

“Co třeba hrát hry?” nadhodí. 

“Proč ne.” odpovím. 

Ze zdola slyším, jak Jonas hraje na kytaru a zpívá mé sestře.

Trochu žárlím, jeho hlas miluje víc než ten můj a to ji občas taky něco složím a taky zpívám. Však se do něj zamilovala podle jeho hlasu, dřív než věděla jak vlastně vůbec vypadá. Další věc ve které je lepší než já, což mě naprosto vytáčí a sere. 

Vnitřní pocity, se kterými se často sám v sobě peru, občas vybuchnu. Nedokáži ty pocity popsat, sám nevím co to přesně je, ale jsou to dost nepříjemné pocity, které mě dohání k šílenství.

Sám nevím co to se mnou je. Avšak přeji ji pouze štěstí, protože je pro mě nejdůležitější ze všech a jelikož jsme dvojčata a rodina, tak nemůžeme mít spolu veřejný vztah, možná i proto tak šílím, oni se nemusí schovávat, za to když jsem to já a má sestra, tak musíme. 

Je to divný. 

Jenže ji chci mít jen pro sebe, avšak já taky mám partnera, takže nejsem pouze s ní, tudíž já mám fakt co říkat, miluji ho a ona miluje Jonase, takže jsme si kvit. Přesto žárlím. 

Já přeci taky miluju i někoho jiného než je ona. 

Zlaté koruny stromů 8. Láska bývá složitá

Po vášnivém opět dokonalém hraní, chvíli ležíme vedle sebe. 

"Moc tě miluju bráško, tebe nejvíc ve vesmíru." promluví a políbí mě na ústa. 

"To jsem cítil, jak moc a hlavně hluboce, mě miluješ, má nejlepší sestřičko. Taky tě miluju nejvíc ze všech. Ty jsi pro mě nejdůležitější ze všech. Bez tebe bych nedokázal žít ani existovat, ani bych to nechtěl. Nevím co bych bych bez tebe dělal, udělal bych všechno abych přestal existovat, kdybych musel žít a existovat bez tebe, moje milovaná sestřičko. Na tebe nikdo a nic nemá." odpovím ji a políbím na její sladká ústa. 

"Já bych bez tebe taky nedokázala žít ani existovat, zemřela bych a udělala všechno abych přestala existovat. Jsi to nejlepší v mém životě." odpoví mi. 

"Já vím." odpovím. 

"Pojďme na večeři, už by měla být hotová, řekla bych." řekne a začne se oblékat. 

Zlaté koruny stromů 7. Pekelná rozkoš a slast

Když jsem nahý, tak promluví.

"Tak si hezky lehni otroku." pronese má sestra, jako domina. 

A já si jako poslušný otrok lehnu na postel. Jsem vzrušením bez sebe. Těším se co sestřička zase vymyslí. Ona si umí hrát, je v tom nejlepší úplně ze všech. 

Ona je jediná, kdo mi může dát úplně všechno co potřebuji a já ji. Jsme jedna bytost, ve dvou tělech. 

Ani můj partner mi nemůže dát to co právě ona, i když se o to dost snaží, soutěží o mě, přestože výhra je dávno jasná. 

Vskutku velmi žárlí na mou sestru, protože vidí, že ona mi může dát to co on ne, opravdu se hodně snaží, ale tak nějak marně, nikdy nemůže být jako ona, což ho žere a sere. 

Ovšem i já takto bojuji s Jonasem o mou sestru, i když je výhra předem daná. 

Tak to jsme my. 

Mezitím co jsem utopený ve svých myšlenkách, tak se má sestra připravuje na naše hraní. 

Po několika minutách už je připravena, konečně nemůžu se dočkat. 

Zlaté koruny stromů 6. Naše svatyně aneb nejlepší místo v domě

Při sledování filmu mi má nejlepší sestřička zajede rukou do trenek a začne si hrát s mým tvrdým penisem, z mých úst se vydere slastný sten a olíznu si jazykem spodní ret. Jsem z ní vždycky docela dost nadržený, přestože jsem hlavně na muže, skoro čistý gay, tak moje sestra je prostě moje sestra, na tu v mém srdci nemá nikdo, ji prostě miluji ze všech nejvíc, tak to je. 

"To jdete zase šukat co?" pronese můj partner s vražedným pohledem na mou sestru. 

"Já chci hraní sestřičko." zakňučím a toho mého moc nevnímám, ale po chvilce se na něj otočím. "Ano minimálně to miláčku." odpovím mu. 

"Jo, ale ode mě to nechceš, všechno pořád chceš od své sestry a ode mě pomalu nic." odpoví mi podrážděně. 

"A navíc to máš zakázané. Máš ho pouze půjčeného, šukat s ním můžeš, ale ostatní věci ne, on je jen můj, nikomu jinému ho nedám." pronese má starší sestra. 

"Tak jsi to slyšel, jsem pouze mojí sestřičky a ona zase jen moje." pokrčím rameny. "Nevím proč to tak je, ale tak to prostě cítím ve svém srdci, já za to nemůžu. Ale to neznamená, že tebe nemiluji a nejsi pro mě důležitý, jsi hned po mé sestře druhý pro mě nejdůležitější. A fakt se mi teď nechce o tom už zase mluvit. Teď si chci užít hraní se sestřičkou." řeknu mu, momentálně mám v hlavě úplně jiné věci a myšlenky, než se opět dohadovat s mým partnerem, je to stále dokola to samé.