V nekonečných dálkách 7. část - Záhada v klanu Jinhua

____O čtrnáct dní později____

Klanový vůdci Shuī Shù a Shuī Lèi klanu Shuīlíng už jsou čtyři dny v klanu Jinhua a už začali řešit problémy v tomto klanu, které by mohly ovlivnit a ohrozit i ostatní klany. 

Klan Jinhua zasáhla divná nemoc, která se nedá léčit klasickou léčbou, zatím se neví o co přesně jde, ani jak tuto záhadnou nemoc léčit. 

Tato nemoc se v klanu objevila zhruba před dvěma měsíci, nejprve si mysleli, že to zvládnou vyřešit sami, ale nakonec si uvědomili, že sami to nedokážou a že potřebují pomoc.

Vůdce klanu Jinhua jménem Zhào Shì a vůdkyně klanu Zhào Lì je nakonec povolali a poprosili naléhavě o pomoc. 

V nekonečných dálkách 6. část - Malé tajemství dětských srdcí

Několik minut si pouze hluboce hledí do očí, beze slov a vnímají jen svou přítomnost, tu blízkost toho druhého. Jejich srdce bijí, jako o závod v jejich hrudích.

Snídani už snědli a čaj mají téměř vypitý, když je vyruší klepání na dveře. Oba dva se na sebe podívají a pochopí jeden toho druhého beze slov. 

“Dále.” promluví opět Shen Lanyue.

Ve dveřích se objeví sluha. “Budete si něco přát, mladý pane?” zeptá se poté co se ukloní před mladými pány.

“Ano, čaj a jeho nejoblíbenější zákusek.” odpoví mladý pán Shen Lanyue a usměje se na Shuī Yōu.

“Dobře, mladý pane. A bude to všechno?” zajímá sluhu.

Mladý pán Shen Lanyue se zamyslí. “Ne, zatím ne.” nic dalšího ho v tuhle chvíli nenapadlo.

Sluha vezme nádobí od snídaně a teď už vypitého čaje. “Dobře. Až to bude hotové, hned to přinesu, mladý pane.” odpoví mu.

“A hlavně si dejte opravdu záležet na tom zákusku.” zdůrazní mu.

“Ano, mladý pane.” odpoví.

“Můžete odejít.” povolí sluhovi, který se znovu ukloní a zmizí pryč.

V nekonečných dálkách 5. část - Hluboké pouto od dětství

Když se Shen Lanyue ráno probudí, těší se až se uvidí s Shuī Yōu. Je to příjemný pocit, mít ho ve své blízkosti.

Ani se nestihne pořádně probrat a už má v hlavě myšlenky a představy.

Srdce mu divoce tluče v hrudi, když si ve své hlavě představí ty jeho nádherné žluté oči, které jsou jako dvě hvězdy nebo slunce, ze kterých vychází teplo, ty pronikavé žluté plamínky, které jasně září v temnotě, ty jeho nádherné dlouhé hnědé vlasy, jako kůra stromů či hlína, půda v přírodě, ta jeho krásná postava, Krásná hruď plná svalů, jeho krásná vůně, která připomíná louku plnou květin a trávu, vůni půdy pod nohama. Ta jeho nádherná tvář, hebká jako samet. Ten jasný a úchvatný úsměv, který jeho srdce vždycky donutí tlouct rychleji. 

Na to, jak moc ho vlastně přitahuje k sobě, v jeho přítomnosti se cítí, jako v nebi.

V nekonečných dálkách 4. část - Tajemství leží v srdi

Chladný vzduch proudí oknem do pokoje v hostinci, kde ještě spí Shuī Yōu, ovšem už je brzy ráno, jen jelikož je zima tak je ještě tma. 

Netrvá dlouho a vzbudí ho klepání na dveře pokoje.

Otevře oči a posadí se na posteli, promne si právě otevřené oči a pronese “Vstupte.” ve dveřích se objeví mladá dívka, která pracuje v hostinci, okamžitě se ukloní.

“Dobré ráno, mladý pane Shuī Yōu. Nesu vám snídani a teplý čaj. A odnesu nádobí ze včera.” pronese s úsměvem.

“Uhnn, položte to tam.” ukáže rukou na stůl u postele.

“Ano, mladý pane.” odpoví a položí to na místo, které ji ukázal.

Poté vezme nádobí ze včera a zamíří ke dveřím, otočí se a znovu se ukloní, pak otevře dveře a zmizí z pokoje.

V nekonečných dálkách 3. část - Daleké ledové pláně

Dneska vyrazí vysoko do hor, do Zákoutí mlžných hor ke klanu Qinyu.

Mladý mistr Shuī Yōu se nemůže dočkat, až opět spatří svou tajnou múzu. Už ho neviděl nějak čtyři měsíce, pro něj příliš dlouhá doba.

Nervózně pochoduje po pokoji a už by nejradši vyrazil na cestu, jenže si musí ještě chvíli počkat, protože se vzbudil o něco dřív, než ostatní.

Sedne si ke stolu a začne psát báseň, občas píše poezii o své múze, když u něj není fyzicky, tak ho buď maluje nebo o něm píše, pak má pocit jako by byl s ním.

Avšak sotva stihne napsat několik vět, uslyší klepání na dveře pokoje.

V nekonečných dálkách 2. část - Bouřlivé tóny srdce

Kolem něj se rozestoupí fialová a modrá energie, vycházející z jeho jádra a citery. Jasné paprsky jeho energie tančí okolo něj a po místnosti.

Cítí zase klid v mysli a duši, ale jeho srdce má jiný názor než on, divoce mu tluče v hrudi s každým tónem jeho citery. 

Shen Lanyue hudba tentokrát zní jako rozbouřené moře v bouři, než jako klidná hladina jezera. 

Hudba klanu Qinyu je spojena s emocemi, takže hudba zní, tak jak se určitý jedinec cítí uvnitř svého jádra, uvnitř svého nitra, jejich hudba nelže.

Je to zvláštní propojení hudby a jádra, emocí a energie. 

Barva energií při jejich hraní, znamená ze kterých čaker vychází v danou chvíli jejich energie, spojená s emocemi a city, což znamená že to může být i různá kombinace barev, která se v průběhu hraní může měnit, není to neobvyklé, ba naopak stává se to pomalu pokaždé, spíš kdyby se to nedělo, až to bylo špatné znamení.

V nekonečných dálkách 1. část - Chladné ranní paprsky slunce

Venku právě sněží, celá krajina je skrytá pod bílou peřinou sněhu. Minimálně celé Údolí Vánku, a především Zákoutí mlžních hor, je to překrásný pohled jak se vše třpytí v ranním slunci, kterého chladné zimní paprsky svítí do pokoje Shen Lanyue, který ještě spí. Jeho dlouhé světle fialové vlasy, se lehce třpytí v paprscích slunce. 

Avšak sotva chladné paprsky světla skrze okno dopadnou na jeho tvář a oči, začne se pomalu probouzet z dalšího krásného snu o jeho nejlepším příteli Shuī Yōu, poslední dobou se mu o něm začalo často zdát, neví tak úplně proč, jsou si velmi blízcí už od jejich dětství, ale tohle je jiné, něco začíná pomalu ale jistě tušit, jenže si to stále nechce připustit, takže ty pocity a myšlenky hází do nejskrytějšího místa jeho srdce a mysli, stále se brání myšlence, že by to tak vůbec mohlo být, vždy když se objeví nějaká taková myšlenka nebo pocit, řekne si že to tak rozhodně není. Avšak už má tyhle pocity dlouho, vlastně ani sám úplně neví, proč si to nechce připustit.