Zlaté koruny stromů 8. Láska bývá složitá

Po vášnivém opět dokonalém hraní, chvíli ležíme vedle sebe. 

"Moc tě miluju bráško, tebe nejvíc ve vesmíru." promluví a políbí mě na ústa. 

"To jsem cítil, jak moc a hlavně hluboce, mě miluješ, má nejlepší sestřičko. Taky tě miluju nejvíc ze všech. Ty jsi pro mě nejdůležitější ze všech. Bez tebe bych nedokázal žít ani existovat, ani bych to nechtěl. Nevím co bych bych bez tebe dělal, udělal bych všechno abych přestal existovat, kdybych musel žít a existovat bez tebe, moje milovaná sestřičko. Na tebe nikdo a nic nemá." odpovím ji a políbím na její sladká ústa. 

"Já bych bez tebe taky nedokázala žít ani existovat, zemřela bych a udělala všechno abych přestala existovat. Jsi to nejlepší v mém životě." odpoví mi. 

"Já vím." odpovím. 

"Pojďme na večeři, už by měla být hotová, řekla bych." řekne a začne se oblékat. 

Od

"To máš pravdu, mám už poměrně hlad." usměji se na ni a taktéž se začnu oblékat. 

Když jsme oblečení, jdeme ven z naší mučírny, zamknu dveře. Po chvíli už jsme v kuchyni. 

Jonas teprve dodělává večeři. 

"Za chvilku bude hotová večeře. Kde budete jíst?" promluví Jonas a políbí mou sestru na ústa. 

"V obýváku." odpovím mu a sestra jen kývne hlavou na souhlas. 

"Dobře, pak vám to přinesu." usměje se na nás. 

"Dobře, děkujeme." odpoví má sestra. 

"V pohodě." odpoví. 

Odejdeme do obýváku a sedneme si vedle sebe na gauč ke stolu. 

"To už jste zpátky?" ozve se otrávený Xiao. 

“Jak víš, tak jsme.” snažím se nekazit si s ním náladu, po dokonalém času s mou starší sestrou. 

Má štěstí, protože jsem teď měl hraní, ale pokud se mu podaří mi tu náladu zkazit, budu na něj opravdu dost zlý. A to bych mu neradil. Radši by měl rychle přestat. Protože na jeho blbé kecy a žárlivé scény fakt nemám náladu. Stejně tuhle noc chci spát se sestrou v posteli. 

“Bejt tebou, tak toho radši nechám.” řekne mu má sestra. 

Ten na ni akorát vrhne svůj dost vražedný pohled, ale nakonec se na nás jen nasraně a žárlivě dívá, rozhodl se raději držet hubu, zná nás a ví moc dobře, jak by to opět dopadlo. 

Že by jsme se proti němu se sestrou spojili a zažil by peklo, očividně nechce, tudíž je prozatím ticho, naštěstí. 

Jsme ďábelská dvojčata, co drží při sobě vždycky, když začne jeden hned se přidá i druhý, nás dva dohromady nikdo nechce nasrat, dokážeme vymyslet ledacos. 

Už mnohokrát nás přepl, moc dobře ví čeho všeho jsme schopni, ovšem není jediný, hodně lidí to taky zažilo, tak trochu se nás mnoho lidí až bojí, jsme krapet psycho. 

Hlavně jeden druhého chráníme a bráníme, když se tomu druhému nelíbí, jak se k němu někdo chová, okamžitě ho začne bránit.

Což zapříčinilo, že se nám lidi začali postupně vyhýbat. Radši nám jdou z cesty, už jen pro jistotu, aby náhodou neudělali něco, co by se nám nelíbilo, dávají si na nás pozor. 

Lidi nás často šikanovali, kvůli tomu že jsme jiní než ostatní, jenže netrvalo dlouho a začali jsme se bránit. Tehdy si i začali všímat našeho silného pouta a hlubokého vztahu, za to se nám taky smáli. Prostě nám akorát záviděli, že my máme jeden druhého, to co oni nikdy mít nemůžou. 

Oni nemají své dvojče, nemohou mít to co máme my, nemají s nikým takový vztah a pouto, jako máme my, proto se nás mnohokrát snažili rozdělit, což se jim nepodařilo, místo toho silnější než bylo předtím. 

Po několika minutách se konečně objeví Jonas se dvěma talíři s jídlem a položí je na stůl. Pak přinese zbylé dva talíře.

“Dobrou chuť.” pronese Jonas. 

“Tobě taky. Děkujeme miláčku.” a políbí ho na ústa.

Začneme jíst večeři, je výborná. Znovu se mu to povedlo. 

Kdyby nebylo jeho, tak by jsme asi chcípli hlady, v tomhle je zrovna lepší než já, to prostě musím uznat. 

I když opravdu nerad přiznávám, že on je v něčem lepší než já. Proto se občas donutím taky něco uvařit, aby si o sobě moc nemyslel, bohužel je pár věcí ve kterých je on lepší. 

A to mě pekelně sere, že je Jonas v něčem lepší. O to víc na něj žárlím. Nerad v něčem uznávám porážku, už vůbec ne s ním. 

Blbý mužský ego.

Stále se s Jonasem předháníme a předvádíme před mou sestrou, kdo z nás je ten lepší, i když ona z nás má srandu, směje se tomu, jak se o ni stupidně dohadujeme, ale je pravda že nás sleduje a zajímá ji to, na to ji znám moc dobře, přestože se navenek tváří, že je ji to jedno a nezajímá ji to. A do toho vím že ji to i těší, že o ni někdo bojuje. 

Je jediný u koho se cítím ohrožený ohledně mé sestry. Možná se bojím toho, že by ho mohla začít milovat víc než mě. Jonas je jediný u koho by se to jednoho dne mohlo stát. Že bych pro ni přestal být ten nejdůležitější ze všech, že by se pro ni někdo mohl stát důležitější než jsem já.

Vlastně bych řekl, že se ve svých pocitech ohledně mé sestry a Jonase úplně nevyznám. Nevím co přesně mě stále nutí s ním o ni bojovat, je to automatická reakce, chovám se tak automaticky. 

Jsme dva alfa samci v jednom teritoriu, kteří mají zájem o to samé. A oba dva ji chceme mít jen pro sebe a s nikým se nedělit. Oba dva pro ni chceme být ten nejlepší. 

Asi je to ohrožení v mém území. 

Co já vím. Ženou mě moje pudy. 

Upřímně nevím přesně proč to tak je. Nedokáži se v tomhle úplně vyznat. Asi, že předtím než se objevil Jonas tak skutečně patřila jen mě, ale teď mám pocit že patří i někomu jinému než jen mě. Já fakt nevím. 

“Co budeme dělat teď?” zajímá se můj partner. “Taky bych s tebou byl někdy rád sám, bez tvé sestry. To opravdu musíš být pořád jen s ní?” zakňučí jako štěně. 

Podívám se na Jonase a mou sestru, poznám že on to cítí stejně, jako Xiao. 

Tak neochotně pronesu “Dobře tedy. Pojďme nahoru, ať taky mají soukromí.” je pravda, že bych se mu občas mohl taky věnovat, není to tak že bych nechtěl, ale má sestra je prostě moje sestra, nemohu za to že mě mé srdce táhne především k ní. 

Zahlédnu záblesk v očích Jonase a je mi jasný že tiše jásá že bude mít na chvíli mou sestru jen pro sebe. Takže poraženě odejdu s mým partnerem do našeho pokoje.

“Ale dneska chci spát s mou milovanou sestrou v posteli. Už jsem s ni dlouho nespal v objetí.” řeknu mu, aby bylo naprosto jasno.