Zobrazují se příspěvky se štítkemKapitoly // Nemohu tě mít (DOKONČENO). Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemKapitoly // Nemohu tě mít (DOKONČENO). Zobrazit všechny příspěvky

sobota 17. října 2020

Nemohu tě mít 4 ~ Čas jde dál ~ DOKONČENO


Čas plyne tak rychle, že ho nestíhám. Vše se začalo měnit, když do naší školy přestoupila Darkiely sestřenice. A jako naschvál to byla holka z mé minulé školy, která mě vskutku nesnášela a já ji. Annie byla pěkně namyšlená kráva. To už na škole byla její jiná sestřenice, která byla úplně v pohodě. Její mladší sestry taktéž byli u nás jen o třídy níž. S Darkielou jsme si byly hodně blízké a nerozlučitelné kamarádky. Jedna bez druhé nedala ani ránu. Nikomu se nepodařilo nás rozdělit. Jenže jakmile se objevila Annie, vše se změnilo k nepoznání. 

Vyměnila svou nejlepší kamarádku za svou sestřenici z mé minulé školy. Začala se bavit jenom s ní. A celkově se kvůli ní vysrala na celou naší partu. Přestala se s námi bavit i chodit ven. Ale co mě zničilo ještě víc, bylo to že ji nazvala svou nejlepší kamarádkou a láskou. Na Facebook přidávala miliony fotek jen s Annie a ty popisky k fotkám mě ničily ještě víc, než silná nešťastná láska k Darkiele. 

pátek 16. října 2020

Nemohu tě mít 3 ~ Tak nějak život


(Jo prostě z toho bude jeden velký chaos. Jenže když se náhodou rozhodnu psát něco ze života, tak mi to dělá velké problémy. A ještě, když jsou to události během posledních 11 let. A těch událostí se stalo tolik, že se v tom všem ztrácím.)

Začala jsem doma krást léky z lékárničky. Léky jsem drtila na co nejjemnější prášek a začala je šňupat ve velkém množství. Celkem tlusté lajny několikrát denně. Různé druhy léků dohromady. Pokaždé ten mix byl jiný. Ano, začali vznikat mé vlastní mixy. Vskutku silné. Potřebovala jsem nutně něco čím jsem se dokázala úplně vypnout. Tak jsem byla často vypnutá a zasekaná úplně mimo. Už ani řezání nepomáhalo. A to jsem se řezala fakt hodně. Celé ruce i s rameny, či celé stehna. Ale takovým způsobem, že tam nebyl pomalu žádný kousek bez rýhy. Doslovně jedna rýha vedle druhé a kolikrát i rýhy přes sebe. Nedokáži to přesně popsat. Moje mysl mě doháněla k šílenství. A lidé to akorát zhoršovali. Stačili psychické poruchy sami o sobě, ale šikana a vše okolo to jen zhoršovalo. Bylo nutné zakročit abych nevnímala svět a veškeré utrpení a bolest. 

Nemohu tě mít 2 ~ Parta


Jednu dobu měla naše parta jedenáct členů. Říkali jsme si Kinder Gang. Chodili jsme po škole ven, nejčastěji na hřiště v okolí školy. Říkali jsme tomu na nábřeží, protože je to park hned u Vltavy. Avšak tolik členů party moc dlouho nevydrželo. Rozhádali jsme se, tak jsme skončili opět u čtyř členů. Kouřili jsme cigarety a pili alkohol. Hlavně díky problémům doma a s lidmi, či šikaně. Důvodu bylo mnoho. Nešťastné lásky a tak. Prostě čas puberty, taková klasika. 
S partou jsem se začala hádat. Spíš začala být proti mě. To mi bylo nějak čtrnáct možná patnáct, nevím přesně. Trvalo to delší dobu, než se podařilo zjistit kdo je poštval proti mě. Došlo mi, že to nebylo jen tak a někdo je musel poštvat. Byla to Sarah, kdo mě začal pomlouvat a brojit proti mě. Ano, holka z naší party. Nejvíce mě z toho tehdy bolelo, když si mě nečekaně přestala všímat Darkiela moje nejlepší kamarádka. Už tak mě zabíjela nešťastná láska k ní, ale měla jsem ji alespoň jako kamarádku. Ale díky Sarah se jistou dobu se mnou nebavila. Možná k tomu z části nahrálo i to jak jsem ji osahávala. Jistou dobu jsem skončila opět sama. 

Nemohu tě mít 1 ~ Seznámení


Mé jméno je Victoria Rosetta. Na škole mě šikanují. Tak nějak jsem úplně jiná, než ostatní. Žiji ve svých světech. Ale to není hlavní. Mám magické schopnosti díky kterým jsem považována za blázna. Vidím to co ostatní ne. Už od narození jsem jiná.

Nikdo mi nerozumí. Už od malička jsem nenáviděná mým okolím. Ano je to tak. Tehdy mi bylo třináct let a byla jsem v sedmé třídě. Hnusná a tvrdá šikana od třetí třídy. A na táborech to nebylo jiné. Samé modřiny a rány. 

Nemohu tě mít ~ úvod

 


(Tento příběh věnuji oné ženě z příběhu. Je to takový vzpomínkový příběh z minulosti. No i když ne úplně jen minulost, protože jsme stále kamarádky. Už se známe 11 let. A dalo by se říci, že příběh života stále neskončil. Alespoň ne ten náš...)