Nemohu tě mít 4 ~ Čas jde dál ~ DOKONČENO

Čas plyne tak rychle, že ho nestíhám. Vše se začalo měnit, když do naší školy přestoupila Darkiely sestřenice. A jako naschvál to byla holka z mé minulé školy, která mě vskutku nesnášela a já ji. Annie byla pěkně namyšlená kráva. To už na škole byla její jiná sestřenice, která byla úplně v pohodě. Její mladší sestry taktéž byli u nás jen o třídy níž. S Darkielou jsme si byly hodně blízké a nerozlučitelné kamarádky. Jedna bez druhé nedala ani ránu. Nikomu se nepodařilo nás rozdělit. Jenže jakmile se objevila Annie, vše se změnilo k nepoznání. 

Vyměnila svou nejlepší kamarádku za svou sestřenici z mé minulé školy. Začala se bavit jenom s ní. A celkově se kvůli ní vysrala na celou naší partu. Přestala se s námi bavit i chodit ven. Ale co mě zničilo ještě víc, bylo to že ji nazvala svou nejlepší kamarádkou a láskou. Na Facebook přidávala miliony fotek jen s Annie a ty popisky k fotkám mě ničily ještě víc, než silná nešťastná láska k Darkiele. 

Od

Do toho se šikana ještě víc zhoršila, jenže už jsem neměla od ní zastání. Můj život naplnila ještě větší bolest a samota, než předtím. Respektive díky ní moje pocity samoty z velké části odešli. Propadla jsem se do naprosté prázdnoty a beznaděje. Darkiela se rychle začala chovat stejně namyšleně, arogantně a povýšeně jako její nová nejlepší kamarádka. Ale co čert víc chtěl. Kupodivu se přestala bavit i svými sestrami a druhou sestřenicí. Když i její rodina začala tvrdit, že se chová jako arogantní kráva tak na tom ani něco je nebo ne? To i oni začali nenávidět Annie, kvůli jejímu chování a mě říkali, že mám na Darkielu zapomenut, když viděli jak se najednou chová. Jenže jak dokázat zapomenout na někoho koho milujte víc než cokoliv? Na někoho bez koho nedokážete žít? Pro koho byste zemřeli? 

O tom, že ji miluji věděla už dávno celá škola. Díky jednomu kreténovi přestala být emo i gothic, protože ji fakt hodně ublížil a byl právě emo. Já si to vyčítala, protože jsem je dala dohromady já. Znala jsem ho osobně a choval se ke mě hezky, nevěděla jsem ovšem, že je to takový zmrd a čůrák. Jak se k ní zachoval, tak jsem měla sto chutí ho doslovně zabít. Tak nějak v mých psycho stavech jsem toho i schopná. Sarah jsem dvakrát skoro zabila, kdyby si toho nevšimli učitelky už by tu dávno nebyla. 

O to víc jsem se řezala. Teď jsem chtěla umřít úplně. Taky, že jsem už pár let měla za sebou mnoho pokusů o sebevraždu, ale bohužel žádná nevyšla. Těžké deprese a životní sračky. V polovině deváté třídy jsem opět šla na novou školu, takže se naše cesty rozdělili úplně. A kvůli čemu další škola? Jak jinak než opět šikana. Avšak opět jsem si vůbec nepomohla, protože i zde šikana pokračovala. Taky hned od začátku. Ale byl super češtinář, který byl punker a ten se mě nejvíce zastával. Na této škole byli samý kluci. Na druhém stupni jsme byli snad jen čtyři holky. 

Na této škole jsem nakonec skončila s jedním klukem. Měli o mě zájem tři kluci. Nejprve jsem dala šanci jednomu, ale osud to chtěl jinak. Takže jsem nedlouho na to byla ve vztahu s jiným ze školy. Mě bylo šestnáct a jemu patnáct. Chodil o třídu níž. S ním jsem měla nejdelší vztah ze všech. Alespoň tedy v té době. Něco málo přes rok, než mě poslal definitivně do prdele. K němu jsem měla silné city. Jenže během tohoto vztahu mi přišel do života ještě jiný, který nebyl z naší školy. Milovala jsem je oba dva. Ale to neznamená, že jsem zapomněla na Darkielu. To v žádném případě. Hodně mi chyběla. Bylo mi po ní fakt smutno. 

Po mých osmnáctých narozeninách mě tehdejší partner poslal do prdele. To už jsem byla na druhé střední škole. S té první mě v pololetí vyhodili kvůli mým těžkým depresím. Skončila jsem na dívčí katolické střední škole. Další křesťanská škola. Takže opět povinné mše, jenže v této v kostele hned u školy. Ty mše byli peklo a kostele ještě větší. Především kvůli tomu, že se mi v kostelích dělalo už nějakou dobu špatně. Vážně nechutná energie. A žvásty o Bohu otravné. V této škole bylo několik lesbiček, bisexuálek a transsexuálek. Líbila se mi tu jedna holka, ke které jsem měla hlubší city. Ale až teď vím, že skutečná láska to nebyla ani náhodou. Snažila jsem se ji zjískat. Chvíli to vypadalo, že se mi to povede. Vskutku se mi to povedlo, ale na moc dlouho ne. Poslala mě do prdele s tím, že na ženy prostě není a má přítele. Takže fakt super, ne? Další rána. Lidé mě celý můj život jen ničí. Ubližují mi. Především ti pro mě nejbližší pro které jsem byla schopná položit život. 

A opět co čert chce? Nečekaně se v této škole objevila Darkiela a Marína. Holky ze staré party. A hlavně osoba, ke které moje city nikdy nezmizely. Naše cesty se znovu spojili. Už se chovala zase normálně a usmířili jsme se. Což mě mile překvapilo. Omluvila se mi jak se ke mě zachovala. Řekla mi, že mě nikdy nepřestala brát jako svou blízkou kamarádku, jsem pro ni stále hodně důležitá, pořád mě bere jako sestru, chyběla jsem ji, přála by si aby náš vztah byl jako dřív a že pochopí, když se s ní nebudu chtít bavit. Já ji odpověděla, že moje city k ní ani za tu dobu nezmizely, že ji pořád miluji, taky mi chyběla a stále jsem na ni musela myslet. Ale ta důvěra tam už tam nebyla. Chvíli to trvalo. Problém ovšem je, že pro ni mám slabost. Vzala jsem ji na milost. Nedokázala jsem to jinak. Pravděpodobně jsem celou dobu nechtěla sama sobě přiznat, že moje city nikdy nezmizely, protože ta skutečnost, že ji nikdy mít nebudu nehorázně bolela. No, ale naše cesty se opět rozdělili, jak jinak. 

Po rozchodu s mým partnerem po někdejším vztahu, který jsem kdy měla, jsem přestala úplně chodit do školy. Nebyla jsem schopná vyjít mezi lidi. Začátek mých šest let pekla, které nemá v plánu skončit. Tři týdny jsem nebyla ve škole až potom volal ředitel matce, co se mnou je a řekl ji, že jsem tam dlouho nebyla. Jasně, že mě seřvala jako čokla. Ale taky moc dobře věděla, že jsem po hodně těžkém rozchodu. Řekla jsem matce, že je mi psychicky tak strašně, že nedokáži vyjít vůbec mezi lidi a nevím kdy budu schopná vyjít ven, že to opravdu netuším. A taky, že končím se školou. Měli být třídní schůzky, takže jsem řekla ať vzkáže řediteli, že odcházím a omlouvám se. Nelíbilo se ji to, ale když ji došlo, že přes mé rozhodnutí vlak nejede, udělala to. 

Půl roku na to mě poslal do prdele i druhý z těch dvou, do kterých jsem byla zamilovaná. Tak toto mě definitivně zlomilo. Od této chvíle začalo úplné peklo. Bolest, utrpení a definitivní šílenství. Začátek mého nejvíce sebedestruktivního období ze všech za můj celý život. A to doslovně. Že těch sebedestruktivních období bylo fakt dost, toto bylo nejhorší a největší. Během tohoto období jsem se rozhodla skutečně zabít. Tyto pokusy skoro vyšli. Ano, ano, ano rok 2015. Toto je taky naposledy co jsem ji po letech viděla. Byla jediná s kým jsem se chtěla rozloučit před tím než to udelám. Také se mi povedlo ji vidět. Ona byla úplně jediná komu jsem řekla co mám v plánu. I to, že jsem se chtěla toutou schůzkou rozloučit. No moc se ji to tedy nelíbilo. Řekla jsem i důvody proč. Nikdo jiný to nevěděl. Jenže bohužel ty pokusy nevyšli. Ale o kousek. Po tom posledním na začátku roku 2016 jsem pokusy vzdala. Jenže se to vše jen každým rokem stupňuje a těžce zhoršuje. 

Ale do toho všeho hlavně za posledních šest let jsem si nedávno uvědomila, že jsem Darkielu vlastně nikdy za všechny ty roky nepřestala milovat. City k ní jsou prostě moc silné. A také mě tato dávná nešťastná láska bolí a ničí doteď. Ano, nedávno jsem si uvědomila, že ji miluji všechny celé ty roky a nešťastně. Nikdy tě nemůžu mít...