pátek 16. října 2020

Nemohu tě mít 3 ~ Tak nějak život


(Jo prostě z toho bude jeden velký chaos. Jenže když se náhodou rozhodnu psát něco ze života, tak mi to dělá velké problémy. A ještě, když jsou to události během posledních 11 let. A těch událostí se stalo tolik, že se v tom všem ztrácím.)

Začala jsem doma krást léky z lékárničky. Léky jsem drtila na co nejjemnější prášek a začala je šňupat ve velkém množství. Celkem tlusté lajny několikrát denně. Různé druhy léků dohromady. Pokaždé ten mix byl jiný. Ano, začali vznikat mé vlastní mixy. Vskutku silné. Potřebovala jsem nutně něco čím jsem se dokázala úplně vypnout. Tak jsem byla často vypnutá a zasekaná úplně mimo. Už ani řezání nepomáhalo. A to jsem se řezala fakt hodně. Celé ruce i s rameny, či celé stehna. Ale takovým způsobem, že tam nebyl pomalu žádný kousek bez rýhy. Doslovně jedna rýha vedle druhé a kolikrát i rýhy přes sebe. Nedokáži to přesně popsat. Moje mysl mě doháněla k šílenství. A lidé to akorát zhoršovali. Stačili psychické poruchy sami o sobě, ale šikana a vše okolo to jen zhoršovalo. Bylo nutné zakročit abych nevnímala svět a veškeré utrpení a bolest. 

A nešťastná láska k mé nejlepší kamarádce bylo prostě moc. Ještě jsem mé mixy z léků začala zapíjet alkoholem. Do stacionáře jsem celkově chodila na tři období, pokaždé s jinou skupinou. Taktéž se zvýšili pokusy o sebevraždu, ale o nich nikdo nevěděl. Vlastně sebepoškozování a pokusy o sebevraždu začali v mých dvanácti letech. Ale v patnácti se to zhoršovalo. Ne to bych řekla špatně. Ono se to vše zhoršovalo celou dobu. 

Měli jsme velmi zajímavé pouto, ale silné na život a na smrt. Nemohli jsme bez sebe žít, přestože jsme byli "jen" nejlepší kamarádky. Ale podstatná věc je, že obě máme magické schopnosti a vidíme to co ostatní ne. Obě máme věštecké sny i vize. Několikrát se nám stalo, že se nám tu samou noc zdál úplně stejný sen a obě jsme se v nich setkali. Pamatovali jsme si ty sny, ale každá ze svého pohledu. Toto se mi dělo jedině s ní za celý můj život. S nikým jiným ne. Propojení, které doteď nechápu. Toto pouto bylo jen mezi námi z celé party. Obě jsme cítili, že se známe z minulých životů. Navíc jsme obě cítili, že jsme pokrevní sestry, avšak úplně z jiné dimenze mimo lidský svět. 

Byli to období chaosu a zmatku. No jenže celý můj život je jeden velký chaos a zmatek. Ale co chtít, když mám minimálně deset osobností, které se uvnitř mě stále jen hádají a perou se o nadvládu. A mnoho dalšího. Nechce se mi vše vypisovat. 

Ano lidé s magickými schopnostmi existují ať na to věříte či ne. Přestože nevěříte tím nezměníte skutečnost, že to existuje. Ale to ví jen někteří, co mají své zkušenosti. 

Jsme napojené na jiné světy a dimenze. Taky se postupně začala projevovat moje vnitřní temnota. Ale tím myslím mé pravé já. K tomu mě začalo posedávat vše možné. Avšak v té době jsem mou pravou část nepustila ven. Ale občas se pustila sama. Mám vzpomínky na minulé životy. Jsem médium a hodně silné. Mám mnoho magických schopností, ale to už jsem zmínila. O to víc jsme si s Darkielou rozuměli. Viděli jsme budoucnost, různé bytosti a ocitali se v různých dimenzích. V tomto nám ostatní s party tolik nerozuměli, jen z části. Měli jsme už od začátku silné pouto. Ano spojení, které je už jedenáct let. 

Snažila jsem se mít mužské partnery, ale víte jak to téměř pokaždé dopadlo? Nevydržela jsem to s ním a hledala si holku. I když jsem měla mnoho kluků i holek tak láska k Darkiele nezmizela. Stále jsem se kvůli ní trápila. Mohla jsem se snažit sebe víc, ale nedalo mi to a stejně jsem se snažila s ní líbat a nešlo vydržet se jí nedotýkat. Stejně jsem ji nakonec osahávala. Milovala jsem ji víc než cokoliv a snahou být s někým jiným jsem se snažila tu bolest zmírnit což moc nešlo. Přestože jsem někoho měla, stále jsem se po ni sápala. Věděla jsem, že je ji to nepříjemné, ale vydržet to? Pro mě nemožné. Tvrdila, že je čistě hetero, ale já tvrdila, že je bisexuální. Především víc na ženy a i když to zatím sama neví, postupem času na to přijde. Od doby co jsem se do ní zamilovala, začali menší hádky. Ale nerozdělilo nás to. 

Dělali jsme každou chvíli fotky s partou. Chodili všude možně. Musím přiznat, že mi ta parta dost chybí, tedy až na Sarah ta ne. 

Ale osoba přes, kterou jsem se dostala k anime a yaoi je právě Sarah. Sice mě a Darkielu začala srát tím jak mluvila jen o anime Naruto a pomalu o ničem jiném. Mě ovšem anime a manga chytla. Ještě do toho patřím do LGBT skupiny a lesbičky a gaye jsem už v té době milovala. Ano se Sarah se naše parta celkem usmířila. Psaní mě dost bavilo pár let, takže jsem se začala více bavit se Sarah přes anime, které mě vskutku chytlo a okamžitě se stalo posedlostí. Anime je dost nakažlivé. Darkiela totiž nesdílela stejný zápal pro anime, ale nevysrali jsme se na ni kvůli tomu. Naše parta se lehce rozdělila. Já se Sarah a Darkiela s Marínou. Netrvalo dlouho a vznikla první společná tvorba se Sarah. Začali jsme psát krátké yaoi příběhy. Posedlost mangou Hetalia. No a jakou tvorbu čekat od dvou úchylaček? 

Darkiela si říkala Emily, podle Emily the Strange. A možná i podle Emily Rose z filmu V moci ďábla. Já si říkala všelijak. Za všechny ty roky jsem měla tolik přezdívek, že si je ani náhodou nepamatuji. To by po mě někdo chtěl fakt moc. Některé z nich, Emilie podle Emilie Autumn, Renesme a Alice, dávná posedlost Twilight, Victoria podle Victorie Francesz mojí nejoblíbenější malířky (tato se po letech vrátila a zůstala). Potom Krvavá Růže či jak to bylo a tak dále. Obě jsme byli alternativní. Každou chvíli jiná barva vlasů a především černé oblečení. Já měla všelijaké barvy už v té době, ale pravé experimentování s vlasy mohlo začít až mých osmnácti letech což mi ještě nebylo. 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.