Zlaté koruny stromů 5. Začíná být chladno

Po několika hodinách jsme konečně dorazili domů.

Právě začalo pršet, ochlazuje se. 

Z domu je slyšet k-pop, zrovna z naší staré skupiny, kdy jsme ještě žili v Číně, to je nostalgie.  

"Kde jste byli tak dlouho?" zamračí se můj partner. 

"Na nákupech." odpovím. "A mohl bys nám pomoct vyložit nákup." pronesu.

Teď se mračí ještě víc. Celý on. Taky by občas mohl jet s námi do města, na menší nákupy, aby jsme se všichni vešli do auta. 

"Ještě je potřeba vyložit jídlo pro zvířata a odnést." dodám a pokrčím rameny. 

"Já ti pomůžu." ozve se Jonas. 

"Já přinesu zbytek věcí." ozve se moje sestřička. "Ser na něj." dodá a přitáhne si mě blíž k sobě do polibku.

Od

Už se konečně zase nemusíme skrývat, doma ne, alespoň někde, to by mě dohnalo k šílenství úplně. Pokud bych se mé sestřičky nesměl dotknout ani doma. Už na veřejnosti se to nedá vydržet, ale musíme, jinak to nejde. 

Vždycky, když na ni sahá Jonas, tak z toho totálně šílím, protože on může, ale já ne, což mě sere. To pokaždé můžu prasknout žárlivostí, zlostí, závistí, ale když jsme doma, tak mu to trochu vracím, abych mu dal najevo, že ať si nemyslí, že je jen moje, on ji má pouze půjčenou. Miluji ji nejvíc ze všech, nikoho nemiluju víc než právě ji. Pro ni cokoliv, vše co je v mých silách, aby byla šťastná, ona je moje všechno, bez ni bych neměl nic, ona je světlo mého života, ji nikomu nedám, maximálně půjčím i když poměrně nerad. 

Sestřička si konečně zapálí cigaretu. Jsou chvíle kdy kouří jednu za druhou, ale i chvíle kdy kouří míň. Jde o jak moc velké nervy a deprese. 

Oba dva máme psychické problémy, jen já nekouřím ani nic jiného. Avšak to, že máme jeden druhého a jsme spolu, nám dost pomáhá. Když jsme museli být daleko od sebe, náš stav se vždy zhoršil. 

Naše láska nás drží nad vodou. Hlavní je, že máme jeden druhého. Propojení dvojčat pochopí pouze ten, kdo má taky dvojče, nikdo jiný to nemůže pochopit. Je to silné pouto mezi dvojčaty a já jsem velmi šťastný, že já mám svoje dvojče, jsme jedna duše a jedna bytost. Spojení.

Občas všichni čtyři spíme v jedné posteli, ale spíš jen my dva v jedné posteli, i když máme každý pokoj se svým partnerem, takže se jim snažíme věnovat alespoň tím, že s nimi máme společný pokoj a usínáme po jejich boku, ovšem občas je nutkání silnější a usínáme spolu u sebe s mou starší sestrou. 

Tak nějak se o sebe musíme dělit, ale i když se milujeme nejvíce ze všech, tak naše srdce patří i někomu jinému a s tím se oba musíme smířit, přestože je to těžké a složité. 

Postupně všechno co jsme koupili dáme na svá místa. 

Se sestřičkou jsme si koupili ještě nové plyšáky a povlečení v růžové barvě s červenými srdci a vínové prostěradla a krásné kawaii pyžama černé s růžovými lebkami a růžemi. Pak nějaké ubrusy. Potom v jednom obchodě nějaké gothic oblečení s lebkami a tak podobně, k tomuhle se už přidal i Jonas, něco si taky kupuje, hlavně různé věci na koncerty. 

A konečně máme klid.

“Tak co budeme dělat teď?” zajímá se Jonas. 

“Já to vidím zase na filmy, jsem úplně mrtvá.” ozve se moje milovaná sestra. 

“Já to taky vidím na relax, taky jsem unavený.” řekne unaveným hlasem Jonas. 

“Dobrý nápad, taky mě to zmohlo. Ono se to nezdá, ale nákupy ve městě jsou docela náročné.” promluvím unaveně.

Tudíž se všichni odebereme do obývacího pokoje, já připravím notebook na stůl a Jonas přinese džus a brambůrky, které položí na stůl. Sestřička ještě udělala kotel kávy. Ona bez kávy a cigaret, to nechce nikdo zažít. 

Což se už mnohokrát stalo, peklo na planetě zemi, fakt jo. 

Teď už máme na stole všechno co chceme, což je super. 

“A na co se budeme dívat tentokrát?” ptá se můj milovaný partner, který sedí jako vždy vedle mě, miluji ho, avšak mou sestřičku mnohem víc než jeho. 

“Co třeba film Byzantium.” navrhne moje sestra.

“Jo to je dobrý nápad, tento film miluju.” souhlasím.

Naši partneři jen kývnou hlavou na souhlas, tak je rozhodnuto. 

Najdu to na notebooku a pustím ho. 

Jonas a Wu jedí k tomu brambůrky z bílé misky. Můj partner pije svůj džus a já kávu. 

Zase se o mě můj partner a moje sestra přetahují.

Já se objímám se svou sestrou a naši partneři objímají nás. 

Ovšem tentokrát to nejsou vyloženě žárlivé scény, tentokrát je u sledování filmu poměrně klid, což bývá málokdy, že se dokážeme pohromadě v klidu na něco dívat. 

My pohromadě a v klidu? To je výjimečně, jsme jako malé děti, které se hádají o hračku. A to jsme dávno dospělí, ale láska je láska. Strach o to že přijdeme o naší milovanou osobu. A žárlivost, když ona milovaná osoba, někoho miluje víc. Do toho jsme všichni čtyři dost majetnický, nejvíc já a moje sestra, jeden na druhého, já chci moji sestru jen pro sebe a ona zase mě, do toho mě chce Xiao mít sám pro sebe a Jonas zase moji sestru Wu. I když výsledek je předem daný, já patřím pouze své sestře a ona zase mě, jenže oni se s tím nedokážou tak úplně smířit a stále si všichni navzájem musíme dokazovat, kdo z nás je ten lepší. To bude instinkt. 

Už padla tma a blíží se úplněk, k tomu se také blíží i Halloween, tento svátek máme rádi všichni, přestože slavíme také i naše čínské svátky a Jonas zase švédské. 

Navzájem se objímáme a klidně sledujeme náš oblíbený film, z venku je slyšet déšť, venku je už začíná být zima, ale doma máme teplo. Já a moje sestra jsme přikrytí teplou příjemnou dekou s Kuromi. 

Je to příjemný večer a klidný, momentálně se nijak navzájem nehádáme, kdo komu patří a tak. 

Když skončí film zeptám se. “Co si dáme k večeři?”

“Co třeba řízky s brambory.” ozve se můj miláček Xiao. 

“To zní dobře, proč ne.” souhlasí má sestra. 

“Dobře, jak vás tři znám, tak to udělám já.” pronese Jonas.

“Fajn. No my s mým dvojčetem neradi vaříme a Xiao je líný taky.” dodám.

“Jo já vím, proto téměř pokaždé vařím já, jinak bychom chcípli hlady.” začne se smát Jonas.

Moje sestra ho políbí na ústa a řekne “Ještě, že tě máme miláčku. Miluji tě.” znovu ho políbí.

“Já tebe taky miluju lásko. Tak já jdu tedy vařit.” odpoví a odejde do kuchyně dělat večeři.