Zlaté koruny stromů 3. Na nákupy do města 1/2

Když se ráno probudím, tak Xiao je už je vzhůru, probral se chvíli přede mnou. Políbí mě na ústa a já se přidám.

"Miluju tě, ty moje trdlo." řeknu mu a políbím ho. 

On se trošku zamračí, vidím to když se na mě otočí hlavou. 

"Já tebe miluju nejvíc." a stále se lehce mračí. 

"Já vím." odpovím mu. 

Rukou začnu sahat na jeho tvrdý penis, můj je taktéž v pozoru, sundám si pyžamo i to jeho. Začneme se vášnivě líbat.

Z šuplíku u postele vezmu krém a natřu jím svůj penis, který chvíli na to vrazím do jeho zadku a začnu ho šukat.

Z jeho úst se vyderou zvuky vzrušení. Miluju ty zvuky, který vydává, když jsem uvnitř jeho sexy těla. 

Obejmu tu sexy svalnatou hruď a přitvrdím své přírazy do jeho citlivého místečka, netrvá dlouho a udělám se do něj, vždycky po ránu to trvá jen krátce. 

Sotva z něj vylezu, tak mě prudce otočí a cítím jeho velký penis uvnitř mého zadku, vydám slastný zamručení. Přiráží tvrdě do mého citlivého místečka, tak jak to miluju. Drží mě za boky a krásně tvrdě mě šuká, ani u mého miláčka to po ránu netrvá moc dlouho, takže se právě udělal. 

Od

Po krátkém ranním sexu, se zvedneme z postele a jdeme se obléct do trička a tepláků, já si vezmu růžové tričko s černými srdci a růžové tepláky a Xiao fialové tričko s modrými hvězdami a šedivé tepláky a oba dva růžové trenky, stejné. 

Vlezeme do papučí a usteleme naši postel.

Když dorazíme do kuchyně, tak má starší sestra i Jonas už sedí u stolu s teplou kávou a snídaní. 

"Dobré ráno miláčku." pronese Wu. 

"Tobě taky lásko." odpovím a usměji se na ni. 

"Na lince máte připravenou teplou kávu." pronese. 

"Děkuji nejlepší sestřičko." usměji se. 

Z ledničky vyndám salám a máslo, ze skříně zbytek chleba. Připravím nám snídani a on mezitím dá hrnky s kávou na stůl. 

Sedneme si ke stolu a začneme taky jíst a k tomu pít kávu. 

"Bude potřeba jet na nákup." řeknu, když dojím.

"Pojedu s tebou." ozve se Jonas.

"Dobře." odpovím mu. 

"Mě se nechce." promluví můj partner, což je u něj typické, je líný. 

"Taky pojedu, pak se můžeme podívat po nějakém oblečení a tak. Do města jezdíme občas." přidá se má starší sestra. 

Ovšem, jak ji znám, skončí u plyšáků, kterých má plný pokoj, hlavně postel že se tam Jonas skoro nevejde.

Což je docela hodně vtipné, ale já to mám úplně stejně. 

"To už vidím, vy dva pohromadě, to skončíte zase u plyšáků. Vy dva jste úplně stejný, až na pár výjimek." zasměje se Jonas.

S milovanou sestrou se na sebe podíváme a usmějeme se na sebe. 

S mým dvojčetem si rozumíme beze slov.

Máme mezi sebou silné propojení, kterému nikdo kdo nemá dvojče, nemůže nikdy rozumět. To je prostě holý fakt. 

"Tak ty miláčku mezitím můžeš uklidit, alespoň dát nádobí do myčky a prádlo do pračky." otočím se na svého partnera. "Když tedy znovu zůstáváš jako jediný doma." dodám. 

"Uhm, tak dobře no." zamumlá lehce otráveně.

"Fajn a chceš něco vzít v obchodě?" zeptám se ho. 

"Džus pomerančový a třeba nějakou čokoládu." odpoví.

"Dobře." odpovím a políbím ho na ústa. "Tak já se jdu obléct." dodám.

"Jo my taky." ozve se má sestra.

Tudíž odejdeme do našich pokojů se připravit na nákupy do města. 

Obleču si černé džíny, růžové tričko s dlouhým rukávem, černo růžový svetr, černý kabát a růžovou šálu kolem krku, ponožky, černé boty.

Když vyjdu z pokoje sestra a Jonas už stojí v chodbě. Sestřička je podobně oblečená jako já a Jonas klasicky ve svých černých metalových hadrech. 

“Máme všechno?” řeknu do vzduchu.

“Podle mě ano.” odpoví zamyšleně moje starší dvojče.

“Doklady, peníze, klíče.” řeknu si spíš sám pro sebe a vše si zkontroluji. “Já mám všechno.” dodám.

Ti dva si to taky zkontrolují.

“Jo, my taky.” odpoví Jonas. 

“Tak jdeme.” pronesu.

“Dobře.” odpoví Jonas. 

Tak jdeme po schodech dolů, do přízemí. 

Starší dvojče a Jonas jdou už do našeho černého auta. 

“Tak já tedy jdu miláčku.” rozloučím se a políbím ho na ústa, poté jdu za nimi do auta. 

Oni sedí vedle sebe vzadu, já řídím. 

Tak nastartuji auto a vyrážíme do města na nákupy. 

Začnou se spolu líbat, vidím to v zrcádku. Opět žárlím.

Je potřeba koupit víc věcí. Hlavně jídlo pro naše zvířata, ale i něco pro nás.

Sice si většinu věcí děláme sami domácí, i věci na prodej, ale ne všechno umíme vyrobit, takže jezdíme na velké nákupy do blízkého města, nakupujeme tak na čtrnáct dní dopředu a jídlo pro zvířata zhruba na dva měsíce. 

Máme zvířata i na maso, i když sestře a jejímu partnerovi se to moc nelíbí, pak zelenina, ovoce, vajíčka, mléko, domácí šťávy, džemy, dokonce i med, vlna, je toho víc.

Dokonce moje dvojče vyrábí svíčky, nebo léčí přírodou, bylinky, bylinné čaje a masti, je tu taková místní léčitelka, když nezabírají léky, ještě že už není středověk, jinak by skončila na hranici, jako čarodějnice. Naštěstí zde v Česku jsou lidé méně pověrčivý, než u nás v Číně. 

Do nejbližšího města to trvá zhruba půl hodiny, takže už se blížíme k městu. 

Už jsme tu okolo čtrnácti dní zase nebyli. 

Za deset minut jsme ve městě. 

Už jsme zde, nejprve jdeme koupit jídlo pro zvířata, je to na okraji města. 

Já a Jonas jdeme do obchodu, jsou to těžké pytle, takže to buď nosím sám, když tu není žádný jiný chlap, nebo s Jonasem, a výjimečně s mým partnerem, nechceme aby má sestra tahala, tak těžké pytle s krmením. Tudíž na nás čeká v autě. 

Po pár minutách už neseme pytle do kufru. 

“Teď asi pojedeme pro jídlo ne?” zeptá se Jonas.

“Jo, proč ne.” odpovím mu. 

Takže opět nastartuji auto a zamířím na náměstí, kde zaparkuji. 

“Až budeme mít všechno, tak můžeme jít na oběd do restaurace.” nadhodí má milovaná sestra. 

“Jo to zní, jako plán.” souhlasím. 

“Proč ne.” odpoví Jonas, když se na něj podíváme. 

“Super, takže je rozhodnuto.” usměje se má sestra svým sladkým úsměvem, který naprosto miluju. 

Vyrazíme z náměstí do místního obchodu s potravinami, který je pár minut od náměstí, směrem k vlakovému nádraží, je to malé město, tudíž i nádraží. 

Vejdeme postupně dovnitř obchodu a já vezmu košík, začneme vybírat co koupíme. Dáváme do košíku různé věci, i na chuť, jako je čokoláda, granko, brambůrky, džusy, cocacolu a další věci.