Nerozlučitelná dvojice 1.

Zdroj obrázku

Slova: Hudba, život, souboj, odlišný, protiklady, nerozlučitelná dvojice

Pozoruji hvězdy a měsíc na noční obloze, je mi zvláštně, nevím jak bych to měl popsat. 

Poté co Wei Wuxian odešel z Oblačného zákoutí, nastal zde opět klid. Konečně odtud vypadl, mám opět svůj klid. Vzpomenu si na naše první setkání, na souboj, který jsme měli právě na této střeše, když přinesl alkohol do Oblačného zákoutí.

Avšak je mi bez něj zvláštně, tak nějak jsem si na něj během toho půl roku zvykl. Velmi rád mě provokuje a vytáčí mě, ale nevím jak bych to řekl. Jako by něco chybělo. Nedokáži to pochopit, co je to za pocit? Je naprosto odlišný, než já, ale zároveň mě k němu něco přitahuje, jenže nemohu přijít na to co. 

Je to, jako by mi najednou cosi chybělo. Rychle tu myšlenku zaženu pryč, a zakroutím hlavou. 

Od

Konečně přišla hodina, kdy mohu odejít do pokoje, a jít spát. Jenže spánek nejspíše jen tak nepřijde, ale i tak se seberu, skočím dolu ze střechy a jdu do pokoje. 

Vejdu dovnitř, zavřu dveře, můj meč položím vedle mé postele, převléknu se do oblečení na spaní, a konečně si lehnu do postele.

Zavřu oči, ale nemohu usnout. V mysli mám Wei Yinga, ten mi poslední dobou nedá spát. Vskutku nevím proč, netuším proč musím myslet zrovna na něj. 

Především se nedokáži pořádně na nic soustředit, na cokoliv. Ať se snažím soustředit na cokoliv, vždy se v mé mysli vynoří právě ten neuctivý Wei Ying, mám pocit, že mi z toho praskne hlava. Ještě horší je, že z neznámého důvodu, chci aby byl jen můj, a nikoho jiného. Mám zmatené myšlenky, ale především zmatené city, vůbec nevím co to semnou je. Ale ten praštěný nevychovaný magor, mi tak nějak stihl přirůst k srdci, nemám ponětí jak se to stalo, ale něco mě k němu táhne, přitahuje. Je to zvláštní, až divné. Vskutku to nedokáži pochopit. V tomto stavu, jsem zatím nikdy nebyl. Respektive několikrát v podobném, jenže u Wei Yinga je to jiné a silnější, cítím mezi námi nějaké pouto. Prostě jsem zmatený.

Jsem zvědavý, jak to půjde dál. Co nás čeká.

K tomu se mě během přednášek zastal, i když nemusel, byl mnohokrát potrestán, za porušení pravidel mého klanu Lan, já byl ovšem taktéž potrestán. 

I přes to, že jsme naprosté protiklady, nás k sobě něco přitahuje. 

Po mnoho myšlenkách, se mi konečně podaří usnout. Nakonec vyhrála únava. 

_

Ráno se probudím, ale jsem nějak unavený, poslední dobou špatně spím. 

Převléknu se do normálního oblečení, a odejdu z pokoje na snídani a čaj. 

Začíná být cítit, že začíná jaro, i když je stále chladné počasí. 

Zrovna vychází slunce, skrze tmavé mraky. Je to kouzelné a krásné. 

To Wei Ying mě naučil vnímat svět úplně jinak, než jsem byl zvyklý, ovšem mému strýci se to nelíbí. Lan Qiren byl na mě a mého staršího bratra víc tvrdý, než na ostatní, máme tvrdou výchovu. Můj strýc Wei Yinga nenávidí, kvůli jeho divokému chování, znal jeho matku, než zemřela, jeho oba dva rodiče jsou po smrti, a moji a mého bratra taky. 

Achjo, už zase na něj myslím, jak se asi má, nebo co dělá? Beztak někde pije, to by nebyl on. Přistihnu se, jak se lehce usměji. Jen co si to uvědomím, tak úsměv zmizí. 

Najednou se za mnou ozve hlas mého bratra “Wangji...” tak se na něj otočím. 

“Ano, bratře?” promluvím. 

“Všiml jsem si, že jsi od přednášek velmi zamyšlený, co tě trápí?” odpoví mi. 

Já jen pevněji stisknu svůj meč, a hodím po něm vražedný pohled. 

“Jde o mladého mistra Wei Wuxiana, že?” měří si mě pohledem. “Všiml jsem si, že ti během přednášek přirostl k srdci. Měníš se Wangji...” podotkne.

Jenže, horší je, že má můj starší bratr pravdu. Tak nějak můj bratr má vždycky pravdu, ovšem je to jediná osoba, které naprosto věřím, nikomu jinému ani z mého klanu, tak moc nedůvěřuji, jako právě mému bratrovi. Je pro nejbližší ze všech, ostatní respektuji. Vím, že je můj strážný anděl, jak se říká, chrání mě, taktéž vím, že jsem pro něj nejdůležitější ze všech, rodina je rodina. Navíc také vím, že tu pro mě vždy bude i kdybych byl milióny kilometrů daleko. On mě zná ze všech nejlépe, ví jaký jsem.

“Já vím, bratře...” řeknu poraženě. “Ale nevím co to semnou je, takového sám sebe neznám... Nedá mi spát, nemohu ho dostat, ze své mysli, mám pocit že z toho zešílím. Mám možná strach, nebo já prostě vůbec nevím, bratře...” přiznám se mu.

“Wangji, to už je život, na to si musíš přijít sám, ale pamatuj si, nic není čistě černé nebo bílé, život  má více barev. Chápu, že možná cítíš nervozitu z toho, že jsi najednou začal mít někoho rád, znám tě, vím jaký jsi, takže bych se nedivil, kdyby tě to děsilo, nejsi na to moc zvyklý, a k tomu mladý mistr Wei Wuxian má opravdu divokou povahu, ale má dobré srdce, je veselý a přátelský, a sám musíš uznat, že má i dobré schopnosti.” mluví mi do duše, typický můj bratr.

“Nebojím... Jen je to otravné...” a odejdu.

“Ach, Wangji...” uslyším za sebou jeho povzdych. 

_O čtyři měsíce později_

Klan Wen začal vyhlazovat ostatní klany, hledají kousky kovu Yin. Musel jsem odejít z Oblačného zákoutí, jsem nějakou dobu na cestách, Wen Ruohan věděl, že je kov Yin u mého klanu, proto také poslal své žáky tehdy k nám na přednášky, Wen Qing měla najít onen kousek. 

Nedávno jsem na svých cestách potkal Wei Yinga, který se omylem odtrhl od svých sourozenců, jsou na útěku před klanem Wen, který vypálil Lotusový pilíř, skoro celý klan Jiang byl vyvražděn, klanoví vůdci jsou mrtví. 

Wei Ying byl kdysi, když byl malé dítě adoptován klanovým vůdcem Jiang Fengmiangem, ale Madam Yu ho vždy nenáviděla, jelikož Wei Ying pochopil nejlépe motto klanu Jiang, díky tomu klanový vůdce 'dával přednost, nevlastnímu synovi, je dítě sluhy', před jeho vlastním synem, alespoň takto se to říká. Ale podle toho, co jsem viděl na přednáškách, podle jejich chování, a toho co jsem tak letmo zaslechl, je to pravda. 

Stala se z nás nerozlučitelná dvojice, přestal mi vadit, začali jsme si rozumět, což sám absolutně nechápu, jak je to možné, ale jsem rád, že je po mém boku, zažili jsme spolu život i smrt, už několikrát, musím uznat, že na něm prostě něco je. 

Wen Chao nás stále pronásleduje i s tou svou otravnou pitomou sovou. Použiji mou citeru, na sovu, hudba z mé citery ji dokáže na nějakou dobu odehnat pryč, ale ne na pořád.

Po tom co se stalo v Lotusovém pilíři, mám strach z toho, co se celou dobu, od mého odchodu děje v Oblačném zákoutí, snad jsou všichni v pořádku...