Nerozlučitelná dvojice 2.

Zdroj obrázku
 

Slova: Černobílý svět, láska, morálka, naděje, navždy, hrdost, pokora

“Lan Zhan!” volá na mě Wei Ying, zase je rozptýlen bůh ví čím.

Já se mezitím snažím přijít na to, kde budeme dnešní noc spát. Když na mě zavolá znovu, zastavím se, počkám než mě doběhne. 

_

Podle mě není naděje, že vynechají Oblačné zákoutí, klan Wen ukázal svou pravou tvář. Nejspíše se brzy půjdu podívat do mého domova, jestli jsou v pořádku, jenže mám svůj úkol, takže těžká volba. 

K tomu nechci nechat Wei Yinga samotného, jelikož ho mám dost rád, nechci aby se mu něco stalo, chci ho chránit, ještě s tou jeho povahou. Problémy se na něj lepí sami, jak na přednáškách pronesl jeho bratr Jiang Cheng, což musím souhlasit, měl pravdu, buď je udělá sám, nebo prostě přijdou sami, je divoká povaha, ale s dobrým srdcem, což je hlavní. 

Zvykl jsem si ho mít po svém boku, chráníme se navzájem. Je zvláštní, že se bavím pomalu jen s Wei Yingem, a nikým jiným. Přirostl mi k srdci, ten kdo mu ublíží, ať si mě nepřeje. Vím, že se to stalo poměrně rychle, sám to vůbec nechápu. Nevím jestli je to láska, nevím co to je za pocit, ale když není u mě, cítím se divně. On je celý zvláštní, ale sám sebou, nebojí se říci, co si myslí ani své názory, což se ostatním nelíbí, má svou hlavu. To byl vždy problém ve společnosti, a pochybuji že se to někdy změní. 

Od

_

Z mých myšlenek mě vytrhne polibek od Wei Yinga.

“Wei Yingu! Co to sakra děláš?!” vypadne ze mě, hodím po něm vražedný pohled. 

“To byl prosím pěkně polibek.” začne se smát. 

Vytasím na něj můj meč, on uskočí. 

“Ale no tak! Lan Zhan!” směje se dál.

Vážně mě vytáčí. Ale co je to za pocit na mé hrudi? Rychle mi tluče srdce, jako o závod. Najednou mám chuť si ho přitáhnout blíž k sobě, a ukázat mu co je skutečný polibek. 

Neudržím se, prudce ho přitáhnu blíž ke mě, do hlubokého vášnivého polibku. Jeho rty chutnají, tak sladce.

“Toto byl pravý polibek.” pronesu a rozejdu se dál, na cestě.

_

Nemám ponětí, co to do mě, tak náhle vjelo, ale mám z toho zvláštní pocit radosti, nevím přesně jak bych to řekl, ale konečně zahlédnu místo, kde by jsme mohli tuto noc přespat, aby jsme nebyli moc na očích, když nás celou dobu pronásleduje klan Wen, respektive mě kvůli kovu Yin, ovšem přidal se ke mě Wei Ying, jen mi přijde podezřelé a divné, že nás zatím nenapadl, pochybuji, že ještě neví o Wei Yingovi. Spíš to působí, tak že se jejich pozornost upoutala momentálně na něco jiného, pravděpodobně napadli další klan, jde jen o to, jaký je podle nich zrovna na řadě.

Hrdost a pokora, jsou jim úplně cizí. Bohužel, jsou krutí a brutální, arogantní. 

Jenže, než stihneme dojít k místu na přespání, objeví se Wen Chao, se svou tlupou klanu Wen.

“Tak jsem vás konečně našel.” řekne arogantně Wen Chao.

Oba dva okamžitě vytasíme své meče proti němu, jenže nás rychle obklopí, jeho 'psy'. To vůbec není dobré. Začne boj s klanem Wen. Ovšem jsme jen dva, jich je mnohem víc, ale i přes to se nám daří je zranit, nebo zabít. Nakonec se rozhodnu použít mou citeru, takže zraňuji či zabíjím účiněji, a větší množství. 

“Ach, Lan Wangji, Lan Wangji, poslal jsem svého bratra, do Oblačného zákoutí, už bylo na čase aby se tam šel někdo podívat, zkontrolovat to tam.” pronese ještě víc arogantně Wen Chao. 

Jen co to dořekl, Wei Ying podřízne hrdla několika z nich, a já svou citerou taktéž několik z poskoků toho psa Wen Cho zabiji, se vztekem na srdci, a odporem ke klanu Wen. Mrtvá těla padají kolem nás, všude stříká krev. Chtělo by to zabít hlavně toho arogantního psa, jejich vůdce. To by bylo nejlepší, všimnu si že Wei Ying má stejnou myšlenku, jako já. 

Začínáme být naladění na stejnou notu, všímám si že se z nás stává skvělá dvojice, nemusíme spolu mluvit, ale přesto naprosto víme, na co ten druhý myslí, nebo co chce říct, stačí naše pohledy a prostě to víme. 

Vážně to přehání, jenže mám pocit, že toto je teprve začátek katastrofy a teroru.

Nakonec se nám podaří téměř všechny zabít, a vážně zranit toho arogancí a krutostí plného Wen Chaa, já jsem ho bodl mečem do hrudi, a Wei Ying do zad, tím pádem začal kašlat krev, zbytek jeho psů se hned na to na nás vrhne, mě jeden z nich bodne do ramene, Wei Ying to schytá do nohy, já ho zdravou rukou chytnu, vyletíme do vzduchu a utečeme pryč. 

_

Je dost pravděpodobné, že se klan Wen rozhodně pomstí, za Wen Chaa. Tímto jsme tomu nejspíše vůbec nepomohli, možná jsme to právě spíš zhoršili. Nejraději bych šel do Oblačného zákoutí, pomoci mému klanu, ale nemohu takto nechat Wei Yinga, k tomu jsem sám zraněný, takže bych jim stejně moc nepomohl, vážně špatná situace, nevím co mám teď dělat. Možná ho vzít do Oblačného zákoutí, tam se alespoň trochu vyléčit, jenže je více pravděpodobné, že bychom se tam nemohli uzdravit, protože můj domov dopadne jako Lotusový pilíř, nebo už dopadl.

Nakonec se rozhodnu prozatím jít na místo, kam jsme měli původně namířeno, na přespání. 

Je štěstí, že kov Yin nepadl do rukou klanu Wen, zatím... Ale teď budou mít práci s léčbou syna jejich nesmrtelného velmistra. 

Sestoupíme zpět na zem. Zahlédl jsem předtím nějakou jeskyni. 

“Ten bastard Wen Chao!” zatne pěsti vzteky Wei Ying, tím mě vyruší z mých myšlenek.

“To máš pravdu, klan Wen, to začíná moc přehánět. Bojím se o můj domov.” souhlasím a odpovím mu. 

Zničehonic mě opět políbí na ústa, mě začne tlouct srdce v hrudi, jako šílené. Tentokrát je to skutečně polibek. Já se k němu přidám. 

Cítím se najednou lépe, už jen z toho že je po mém boku, zažíváme spolu život i smrt, štěstí i utrpení, ale máme jeden druhého, to je hlavní. Nevím proč se po jeho boku cítím v bezpečí, jako by ten led roztál, ta tlustá zeď okolo mě, začala praskat, a začal jsem k němu něco cítit, ta přitažlivost se nedá vydržet, snažil jsem se potlačit mé emoce a city, jenže to nejde, navíc jak jsme spolu na cestách, přirostl mi ještě více k srdci, aniž bych to chtěl! Můj černobílý svět se začal rozpadat. Nikdy jsem nevěřil tomu, že by to někdo mohl dokázat, ovšem Wei Ying je úplně jiný než ostatní, možná proto mě k němu něco táhne. 

“Chci aby jsi byl navždy po mém boku Wei Yingu.” pronesu náhle.

“A já chci být po tvém boku, Lan Zhan! Zamiloval jsem se do tebe, i když jsi mi lezl na nervy, ale nakonec nejsi až tak nudný.” začne se smát.

“Ehh... No já tě také miluji, Wei Yingu.” vypadne ze mě zničehonic.

_O čtyři a půl měsíce později_

Jsem zpět v Oblačném zákoutí, můj strýc pěkně zuří vzteky, protože se k němu doneslo, o mém vztahu s Wei Yingem, kterého můj strýc naprosto nenávidí, jenže já zjistil, že ho miluji. 

Bylo mi jasné, že bude zuřit, ještě k tomu jsem začal porušovat pravidla mého klanu Lan, díky Wei Yingovi, to si myslí, jenže já je začal porušovat, z mé vůle, hlavně se nějakou dobu Wei Yinga zastávám a chráním ho. Ano, mnoho klanů a kultivujících ho kvůli jeho povaze nenávidí, ale mě to přijde špatné, protože má dobré srdce, je čestný a má i svou hrdost, bojuje za slabší a chrání, ty kteří se nemohou bránit sami. Ze začátku jsem ho nemohl ani vidět, velmi rád mě provokuje, jenže to se postupem času změnilo. Já se změnil. Tvrdá morálka, taková byla a je má výchova.

Strýc mě nechá zmlátit, tak moc že mi z pusy začíná téct krev. Víc a víc krve, během ran musím odříkávat pravidla klanu Lan.