Zdroj obrázku Slova: Černobílý svět, láska, morálka, naděje, navždy, hrdost, pokora
“Lan Zhan!” volá na mě Wei Ying, zase je rozptýlen bůh ví čím.
Já se mezitím snažím přijít na to, kde budeme dnešní noc spát. Když na mě zavolá znovu, zastavím se, počkám než mě doběhne.
_
Podle mě není naděje, že vynechají Oblačné zákoutí, klan Wen ukázal svou pravou tvář. Nejspíše se brzy půjdu podívat do mého domova, jestli jsou v pořádku, jenže mám svůj úkol, takže těžká volba.
K tomu nechci nechat Wei Yinga samotného, jelikož ho mám dost rád, nechci aby se mu něco stalo, chci ho chránit, ještě s tou jeho povahou. Problémy se na něj lepí sami, jak na přednáškách pronesl jeho bratr Jiang Cheng, což musím souhlasit, měl pravdu, buď je udělá sám, nebo prostě přijdou sami, je divoká povaha, ale s dobrým srdcem, což je hlavní.
Zvykl jsem si ho mít po svém boku, chráníme se navzájem. Je zvláštní, že se bavím pomalu jen s Wei Yingem, a nikým jiným. Přirostl mi k srdci, ten kdo mu ublíží, ať si mě nepřeje. Vím, že se to stalo poměrně rychle, sám to vůbec nechápu. Nevím jestli je to láska, nevím co to je za pocit, ale když není u mě, cítím se divně. On je celý zvláštní, ale sám sebou, nebojí se říci, co si myslí ani své názory, což se ostatním nelíbí, má svou hlavu. To byl vždy problém ve společnosti, a pochybuji že se to někdy změní.
