Chladné srdce

Zdroj obrázku
 

Slova: Pochopení, osud, mlha, sníh, něha, naděje

Venku padá sníh a je zima. 

Stojím ve dveřích a pozoruji vločky sněhu, jak padají na zem. 

Miluji zimu a zasněženou krajinu, je to kouzelný a romantický pohled. Chladná krása.

*

Říká se, že mám chladné srdce, možná mají pravdu, mám chladný dojem na okolí, a nezajímají mě ostatní okolo mě, tedy až na mou rodinu a můj klan, ale jinak jsem dost uzavřený a straním se ostatním, mám rád svou samotu a klid, nemám rád lidi, davy lidí, nerad se s nimi bavím a nechci se ani seznamovat, jak chce můj starší bratr, přeje si abych si našel kamarády, jenže já o to nemám zájem, já a můj starší bratr, jsme úplně jiní, on je společenský a milý, já zase nespolečenský a chladný, ale mě to tak vyhovuje. A co je mi po ostatních? Ti mě nezajímají. 

A proč by měli? 

I když nemám rád lidi, mám své morální zásady, nejen díky učení a výchově mého klanu. Ano, můj a bratrův strýc na nás byl vždy tvrdší než na ostatní, měli jsme a máme tvrdou výchovu od strýce, díky našemu otci, nejspíše i matce, ale oba dva už jsou po smrti.

Ale to neznamená, že nemám žádné city a emoce, jen je nedávám najevo a neukazuji svému okolí, vše je pohřbeno uvnitř mého nitra. Ovšem občas mé emoce vyplují na povrch. Někdy to nejde úplně skrýt, někteří se mě bojí, díky mému chladnému dojmu, ale nemusí se mě bát, je to tím že mě úplně neznají, jenže je pomalu nemožné se ke mě dostat, přes tu tlustou zeď, možná se někdy někdo objeví, kdo to dokáže. 

*

Začíná padat tma a mlha. 

Rozhodnu se jít do pokoje. 

*

Myslím na toho otravného Wei Yinga, poslední dobou na něj myslím poměrně často, nevím proč, moje mysl tam chodí sama, moje myšlenky jsou tak otravné, proč na něj musím myslet???!!! Ach jo. To je hrůza, nechci na něj myslet, kruci! Nevím co to semnou je, porušuje všechna pravidla, které jdou porušit, pořád musí pít nějaký alkohol, je divoký a drzý, stále někoho provokuje, je nevychovaný, stále dělá problémy, všude kam přijde, ale já ho nedokáži dostat z mé mysli. On ví, jak mě vytočit do běla, do stavu, kdybych ho byl schopný zabít, rád mě provokuje. 

Vzpomenu si, jak jsme spolu bojovali, jak jsem na něj vystartoval svým mečem, jak jsme si dali společný slib, při pouštění lampionů, během přednášek u nás v Oblačném zákoutí, jen já nedobrovolně, na Ledovou jeskyni a Lan Yi, na kov Yin, na naše společné sliby starší Lan Yi, že najdeme všechny kousky kovu Yin, a navždy je zmrazíme v Ledové jeskyni.

I když je na zabití, má v sobě čest a hrdost, což mě překvapilo. Navíc se na konci přednášek šel rozloučit jen semnou. 

Tvrdí, že jsem chladný a není semnou žádná zábava, že jsem nudný, jako všichni z klanu Lan z Gusu, že někoho jako jsem já, by nikdo nechtěl, že zůstanu sám.

Možná nejsem až tak chladný, překvapuji sám sebe, jelikož mi ten magor, tak nějak chybí. Wei Ying je zvláštní, vytáčí mě, ale zároveň mě k němu něco táhne. Leze mi na nervy, ale chybí mi. Je to divný pocit, a zvláštní, nevím jak bych ho popsal.

Navíc mě ohledně něj otravuje můj starší bratr, taktéž nevím proč, myslí si, že by byl pro mě vhodný kamarád, jelikož má živou povahu. Jenže na mě, až moc živou.

Existuje něco, jako osud?

Nevím jestli na něj věřím, ale občas to tak působí, ale na co věřím? Možná na spřízněné duše? 

Není to, tak dávno co zkončili přednášky v mém klanu, navíc se výjimečně objevil klan Wen, což bylo divné a podezřelé, jelikož jediný klan Wen, k nám na přednášky nechodí. Všiml jsem si, že můj starší bratr a strýc, kvůli tomu jsou ještě víc znepokojení, než byli předtím. Ještě k tomu, když se během přednášek objevil kov Yin. 

*

Ponořen ve svých myšlenkách nakonec usnu v sedě na židli. 

Probudím se uprostřed noci, tak se zvednu ze židle, převléknu se do oblečení na spaní, jdu si lehnout do postele, jenže nemůžu usnout.

Opět myslím na Wei Yinga a kov Yin, za dva dny odcházím z Oblačného zákoutí, hledat zbylé kousky kovu Yin. 

Nějak tuším, že Wei Ying za mnou uteče, působil dost odhodlaně a rozhodnutě, navíc Baoshan Sanren je učitelka Wei Yinga. Nevím jak, ale cítím to uvnitř mého nitra, že ať budu kdekoliv, on si mě stejně nějak najde.

Nakonec se mi podaří znovu usnout. 

***O tři měsíce později***

“Lan Zhan! Počkej na mě! Zase jdeš moc rychle!” uslyším hlas Wei Yinga za mnou, jasně že utekl, takže hledáme kousky kovu Yin společně.

Otočím se na něj s vražedným pohledem, mezitím mě stihne doběhnout.

Venku je hodně sněhu a dále sněží, jdeme zasněženou krajinou. 

Stále nás pronásleduje otravná sova klanu Wen, který nás pronásleduje, už se nám podařilo získat jeden kousek kovu Yin. Wen Chao po nás jde, jelikož chce kov Yin, pro svého nesmrtelného velmistra. 

Nakonec dorazíme do Yilingu, kde se ubytujeme. Máme společný pokoj. 

Už spolu máme dobrý vztah, i když nevím jak se mu to podařilo, sice je to nevychovaný pako, ale má v sobě čest a má dobré srdce. Daří se mu, dostat se do mého srdce, nechápu jak, ale je to tak. 

Podařilo se mu, začít bourat tlustou zeď, která je kolem mě, možná se nakonec našel někdo, kdo to dokáže, jen se divím, že se to daří zrovna někomu, jako je právě Wei Ying. Děsí mě to.

“Lan Zhan! Nad čím přemýšlíš?” zajímá ho, jde ke mě a obejme mě. 

“Nad ničím.” odseknu.

Napije se pálenky.

Zničehonic mě přitiskne na svou hruď, do polibku, já se vyděsím, takže ho od sebe okamžitě odstrčím. 

“Wei Yingu! Co to sakra děláš?!!!” vyprsknu.

Srdce mi v hrudi, bije jako splašené. Co je to za zvláštní pocit? Cítím se zvláštně.

“Co asi? Líbám tě.” začne se smát Wei Ying. 

“To vím taky! Ale proč?!” vyprsknu dál. 

“Líbíš se mi, navíc proč ne?” pokrčí rameny. 

V tu chvíli ho popadnu a hodím ho na postel, začnu ho vášnivě líbat a svlékat z oblečení. Nestihne ani zareagovat. Během polibků, ho kousnu do rtu, tak že mu ho prokousnu do krve. Má zuby od krve, ale mě je to jedno, rukou si hraji se špičkou jeho penisu, netrvá dlouho a jsem taktéž bez oblečení. Vášnivé a dravé polibky, nakonec to nevydržím, vsunu svůj tvrdý penis do jeho zadku, až po kořen, ozve se syknutí bolestí, takže raději čekám, než mi dá nějaké znamení, že můžu, nemám žádné zkušenosti, ani s jedním pohlavím, díky pravidlům mého klanu. 

Po chvíli dá znamení, takže se začnu ze začátku opatrně hýbat uvnitř jeho zadku. Avšak žádná

něha, i když jsem opatrný, svým způsobem. Leží pode mnou, slastně vzdychá a sténá, líbí se mi to, jak je bezmocný. Svážu mu ruce, jeho červenou stuhou do vlasů, teď je to lepší. 

Rád mě provokuje? Já mu ještě ukáži. 

Pod mými přírazy se krásně snaží kroutit slastí, ale moc mu to nejde. Začnu ho kousat do krku, mezitím se i vášnivě líbáme. 

Po zhruba patnácti minutách se do něj udělám, avšak penis mi stále stojí, jako svíčka, takže pokračuji dál. 

Když se během další půl hodiny několikrát udělám, mám už koule prázdné. Všimnu si, že Wei Ying má tvrdý penis, takže si na něj nasednu svým zadkem, opatrně, po několika vteřinách se na něm začnu hýbat. Oba dva sténáme v euforii a slasti. On se do mě udělá rychleji, než já do něj, nakonec oba dva máme prázdné koule. 

Rozváži mu ruce, padnu vedle něj na postel vyčerpáním. 

“Tak toto bych od tebe nečekal.” pronese tiše Wei Ying. 

“Já od sebe taky ne.” přiznám se, sám nevím co to najednou do mě vjelo. 

Až teď jsem si uvědomil, že se mi líbí a přitahuje mě, i když mě rád vytáčí a provokuje. Podařilo se mu, dostat se ke mě, do mého srdce. On má pro mě pochopení, i když to tak na první pohled nevypadá. Za poslední tři měsíce, jsme se dost sblížili. Možná jsem se do něj zamiloval, jenže já nevím jaký je pocit, někoho milovat, on je jediný, ke komu jsem skutečně začal něco cítit, chci ho mít po svém boku, zvykl jsem si na jeho přítomnost i jeho povahu, chci ho chránit, on jediný mi opravdu přirostl k srdci, on jediný dokázal rozbít onu zeď okolo mě, přestal mi být lhostejný, jako ostatní, jediný na kom mi opravdu ze srdce záleží, když nepočítám mou rodinu. 

Ach, kdyby to věděl můj strýc Lan Qiren, ten by mě zabil, jelikož ho nenávidí. 

Zdroj obrázku

***O měsíc později***

Je tuhá zima, tentokrát je delší než obvykle.

Strýc zjistil, že jsem spal s Wei Yingem, i to že k němu něco cítím, proto mi dal trest, když jsem se vrátil zpět do Oblačného zákoutí.

Wei Ying šel zkontrolovat svůj klan, poté co nás našel jeho bratr Jiang Cheng. 

Ovšem můj trest netrval dlouho, protože sem vtrhne klan Wen, který začne vraždit všechny, kteří mu vejdou do cesty. Kéž by byla nějaká naděje, aby nedošlo k světové katastrofě a krveprolití. Hned začnu bojovat s klanem Wen, mou citerou. Nakonec se schováme do Ledové jeskyně, z venku se ozývá křik žáků a lidí z mého klanu. 

“Lan Wangji dej nám kov Yin! Vyjdi ven!” křičí na mě Wen Chao.

Po několika minutách to ovšem nevydržím, rozhodnu se vyjít ven.

“Wangji nedělej to!” snaží se mě zastavit můj strýc. 

“Tady jsem dal slib starší Lan Yi, která řekla že je důležité mít čisté svědomí.” odpovím mu a vyjdu ven.

“Konečne jsi vyšel ven Lan Wangji! Dej mi kov Yin!” pronese arogantní Wen Chao. 

“Dám ti kov Yin, ale nech ostatní jít, půjdu do Beznočního města.” odpovím mu.

Jenže je to Wen Chao, tudíž k dohodě očividně nedojde. 

Sotva se mě pokusí zabít, objeví se Wei Ying, který mě začne chránit a já jeho. Většinu z nich zabijeme, ale vezmou nám kousky kovu Yin. 

Nakonec oba dva utečeme. 

“Miluji tě Wei Yingu.” políbím ho na ústa. “Teď už to vím, nikdy tě nechci ztratit.” dodám.

“Já tebe taky Lan Zhan. Nikomu tě nedám.” odpoví mi. 

Očividně nemám, tak chladné srdce, jak jsem si myslel...