Chladná čepel 7 Pomsta z lásky (DOKONČENO)

***O dva měsíce později*** 

Jsou to zhruba dva měsíce co jsem odešel do světa z Oblačného zákoutí, hledat zbylé kousky kovu Yin. Můj starší bratr měl pravdu, Wei Ying mě nenechal jít samotného, ale zkusil jsem to. Možná jsem za to nakonec i rád. Ani jsem si nestihl uvědomit jak se měním po boku Wei Yinga. A také zjišťuji, že mi vskutku přirostl k srdci. Je úplně jiný než jsem si původně myslel. Začínám mít k němu dost hluboké city a pocity. Nikdy jsem k nikomu toto necítil. Stal se osobou, bez které si najednou nedokáži představit můj život. Chci ho chránit a být tu pro něj. Tak nějak ho chraním před ostatními. Nelíbí se mi jak se k němu ostatní chovají, když vím že má ve skutečnosti dobré a čisté srdce. Sice má divoké chování, ale je opravdu dobrý člověk. 

Wen Chao nás stále sleduje a pronásleduje, nedá se ho zbavit. Především ta pitomá sova, je pomalu na každém našem kroku až je to vážně otravné. Nenávidím ho. Celkově klan Wen až na dva sourozence, Wen Qing a Wen Ning. Jejich klan začal vraždit klany kultivujících. A můj klan Lan z Gusu byl první, který vyvraždili. Nestihl jsem přijít včas. A můj bratr stihl utéct pryč, vážně nevím kam. Velká bolest ze ztráty. Nemám kam se vrátit. Už ne. Jenže Wei Ying na tom není o moc lépe, protože Lotusový pilíř byl také vyvražděn. Už nemáme žádný domov díky kovu Yin a klanu Wen. Vskutku to začali vážně přehánět. 

***

Zrovna hledáme nějaké místo kde můžeme přespat. Blíží se chladná noc a nemáme kde spát. 

“Kam vlastně jdeme?” zeptá se mě Wei. 

“To sám nevím.” přiznám se. 

On je jediný kdo mi zbyl. Jen doufám, že je můj starší bratr v pohodě a naživu. 

“Tady vidím nějakou jeskyni.” ozve se. 

“To je skvělé. Nejspíše bude dost pršet každou chvíli.” pronesu. 

“Jo to máš pravdu.” odpoví mi. 

A tak jdeme dovnitř jeskyně. Jen co vejdeme dovnitř, začne pršet, takže tak akorát. Najednou se ocitneme v úplné tmě. Cesta je lehce osvětlena z venku avšak už je téměř tma. Po chvíli spadneme kamsi dolů. Wei použije kouzlo, takže alespoň něco vidíme. Je tu jezírko. Prohlížíme si vnitřek jeskyně, je temná a je zde cítit divná energie. Sledujeme jezírko, všimnu si javorového listu na hladině. Po chvíli ovšem Wei uklouzne a do vody se dostane trochu jeho krve. 

“Jsi v pořádku?” vypadne ze mě. 

“Jo jsem, nic to není.” ujistí mě. 

Jenže netrvá dlouho a půda pod našima nohama se začne chvět jako při lehkém zemětřesení a z vody se objeví monstrum. Vypadá jako velká želva o hodně větší než člověk. Začne na nás útočit a my se snažíme bránit svými meči, ale moc nám to nejde. Není divu, je mnohem větší než my a také mnohokrát silnější. Utečeme za roh skály, ale mezitím mě stihne kousnout do nohy. 

“Musíme utéct!” řekne mi. 

A já jen kývnu hlavou na souhlas. 

Začne mě podepírat, protože kulhám na zraněnou nohu. Snažíme se vyškrábat zpět nahoru na cestu ven z jeskyně. Po mnoha pokusech se nám to podaří, jenže zjistíme, že vchod je zavalený kameny. Ozve se čísi hlas. 

“Užijte si našeho mazlíčka.” a hned škodolibý smích. 

Je to hlas Chao Wena. To je, ale bastard. Hledal nás a taky nakonec našel. Nemáme jinou možnost než to monstrum zabít. Jinak ta masožravá želva zabije nás. 

“Za několik dní si přijdu pro vaše mrtvá těla.” dodá se smíchem. 

“Chao Wen ty bastarde!!!” ozve se Wei. 

Pak už jen slyšíme jak odcházejí bůh ví kam. Jsme v pasti. Tak jdeme zpátky dolů. Musíme vymyslet co dělat s touto situací. Teď jsme vážně v háji. Nevíme co máme dělat. Dorazíme na plácek za kouskem skály, kam se želva nemůže dostat. 

“A co teď?” řekne na hlas Wei. 

“Musíme ji zabít. Je to falešná černá želva. Pamatuješ na to co nám řekla starší Lan Yi?” odpovím mu. 

Na chvíli se zamyslí. 

“Už jsem si vzpomněl! Xue Chonghai použil kov Yin k pohlcení rozhořčení, použitím živých lidských obětí. Ovládl starobylé mýtické monstum, Tu Lu Xuanwu.” ozve se po chvilce. 

“Ano přesně toto.” odpovím. 

Až teď si uvědomím, že ho miluji. Zamiloval jsem se do Wei Yinga. Zničehonic si ho přitáhnu blíž k sobě do vášnivého polibku. Nebrání se tomu, takže pokračuji dál. Začneme se navzájem svlékat z oblečení. Hladíme svá nahá těla a užíváme si možná poslední společné chvíle co jsme naživu. Vlhké polibky a vášeň. 

“Miluji tě Wei Yingu. A snad nikdy nebudu milovat nikoho jiného než tebe. Láska na život a na smrt. Nikdy jsem nikoho nemiloval až tebe. Mé chladné srdce postupně roztálo poté co jsi mi přišel do života. Bránil jsem se tomu, ale nejde se ubránit citům k tobě. Budu tě chránit v dobrém i tom zlém.” přiznám se mu konečně, protože už možná nebudu mít jinou příležitost a možnost. 

“To jsem rád, protože já tě taky miluji Wangji Lane. Láska na život a na smrt.” poté mě znovu políbí. 

Nevydržím to a vsunu mu svůj penis do zadku a začnu hýbat svými boky a narážet penisem do jeho citlivého místečka. Jeskyní se ozývají naše vzájemné steny vzrušením. Občas ho dlaní plácnu přes ten jeho sexy zadek. Po několika minutách se udělám, poté udýchaně lehnu vedle něj. Hladí mě po dlouhých vlasech a políbí mě v nich. Najednou už cítím Weiův penis uvnitř mého těla. Hýbe se uvnitř mě jako démon avšak ani on dlouho nevydrží a udělá se. Oblečeme se. 

***O měsíc později*** 

Wei Yinga mou jedinou lásku, zabil Wen Chao jako pomstu za smrt černé želvy a mě hledají. Slyšel jsem, že mu Wen Zhuliu roztavil zlaté jádro. A proto zemřel. Už nikdy nikoho nebudu milovat. Slzy mi stékají z očí. 

Stojím u nich a svým mečem podříznu jejich hrdla. Chladná čepel se zbarvila rudou krví, která z něj stéká. Má pomsta z lásky.