Chladná čepel 6 Hvězdy jsou naši svědci

***O dvě hodiny později*** 

Začínám zjišťovat, že Wei Ying je sice pošuk, ale má dobré srdce. Nevím co to do mě najednou vjelo, ale tak nějak toho nelituji. 

Ležím v posteli a myslím na to co se stalo. Je to proti pravidlům klanu Lan. Od kdy já porušuji pravidla?! Měním se. 

Nechápu své emoce, pocity ani city. Ze začátku mi lezl dost krkem a otravovala mě jen jeho přítomnost, ale to pomalu každého. Jak už jsem řekl, jsem spíše samotář co se lidem vyhýbá. Jenže on je úplně jiný než ostatní a to mě na něm možná tak přitahuje. 

Sám to absolutně nechápu. Má divokou povahu, je ovšem chytrý, nadaný, pohledný mladík a hlavně má dobré srdce, to je hlavní. 

Zítra budeme pouštět lampiony. Nakonec se rozhodnu jít spát. Jsem unavený. 

***Druhý den***

Ráno se probudím a jakmile otevřu oči na mysl mi hned přijde Wei Ying. Vzpomenu si na včera, na vše co se stalo, na Starší a kov Yin, poté na můj první sexuální zážitek a k tomu právě s Wei Yingem což je naprostá ironie. Mám v sobě velký zmatek a nedokáži přijít na to co mě tak moc táhne zrovna k Weiovi. Jen doufám, že to nikdo nezjistí, především můj strýc, ten by nás asi zabil. No dobře, nezabil jelikož je to proti pravidlům mého klanu, ale rozhodně by jsme dostali poměrně velký výprask. Jen nevím kdo by dostal větší. Této myšlence se musím lehce zasmát. 

Ovšem další den musíme odejít z Oblačného zákoutí, hledat zbylé kousky kovu Yin, jak jsme slíbili Starší Lan Yi. Popravě se mi vůbec nechce, ale je to má povinnost. Doufám, že se podaří předejít velké katastrofě, jen z toho už ani já nemám dobrý pocit, blíží se bouře, které se nejspíše nedá předejít. Očividně je krveprolití blízko a nevyhnutelné. Vypadá to, že s klanem Wen budou v nejbližší době problémy. Ale zatím nic moc nedělají, alespoň ne v Oblačném zákoutí, ovšem už je jasné, že zde hledají kousek kovu Yin. 

Povzdechnu si a jdu se obléct do oblečení, poté zamířím na přednášku. Jsem tu úplně první, ale taky aby ne. Netrvá dlouho a Orchidejový pokoj se začne postupně plnit žáky. 

Je teprve třetí den přednášek a to počítám i se zahajovacím obřadem. No už jsem stihl mít sex s Weiem, na kterého čekám až se objeví v místnosti. Absolutně nevím co to do mě včera vjelo, ehh, tedy vím, byl to Weiův penis. Sotva se objeví a sedne si do své lavice, otočí se na mě a začne mi mávat, v tu chvíli zrudnu jako čili paprička, můj bratr si toho musel všimnout, protože se na mě šibalsky usmívá. Stud, zmatení, přitažlivost a nadržený, zjistím že se mi postavil penis, naštěstí to není vidět, díky oblečení, které nosíme. Cítím se ovšem trapně. Zrudnu ještě víc. Snažím se na něj nedívat, jenže mi to moc nejde. Wei si mých pohledů všimne a usměje se na mě. Nemůžu se vůbec soustředit v jeho přítomnosti. Naštěstí toto vše znám, jako nejlepší žák našeho klanu. Což je má záchrana. 

***

Po několika hodinách přednáška skončí. Rozhodnu se jít do pokoje, ale mezitím si vezmu nějaké jídlo, takže než dojím musím zůstat v této místnosti. Další pravidlo mého klanu. Nesmíme jíst v našich pokojích. Maximálně pít. Objeví se můj starší bratr. Vezme konvičku s právě uvařeným čajem. Poté si sedne vedle mě. Na stole jsou dva šálky, do kterých nalije čaj. 

“Zítra odcházíte...” prolomí hrobové ticho. 

“Ano...” odpovím mu. “Ale chci jít sám hledat zbylé kousky kovu Yin.” dodám. 

“Ach, Wangji... Měl bys mít nějaké kamarády. Co máš proti mladému mistrovi Weiovi? Navíc cesta bude dost nebezpečná. Neměl bys jít sám. Podle mě je mladý mistr Wei dobrá volba. K tomu jste skončili oba dva v Ledové jeskyni, mluvili jste se starší Lan Yi společně. Vím, že je mladý mistr Wei divoká povaha, avšak má dobré srdce. Nenutím tě jít s ním, ale věř mi on půjde s tebou.” mluví dál můj bratr Xichen. 

Společný slib... 

“Právě, protože je to nebezpečné!” vyhrknu náhle. 

“Ty se o mladého mistra Weie bojíš. Tobě na něm záleží, Wangji. A ani nemusíš nic říkat abych poznal, že se ti líbí a máš stejný názor jako já.” usměje se. “Neboj se jeho přítomnosti. Vím, že se držíš dál od lidí a jsi ostražitý. Bojíš se, že ti lidé ublíží. Nosíš svou chladnou masku navenek, ale uvnitř sebe jsi citlivý, bratře.” dodá. 

Vrhnu na něj vražedný pohled a beze slova odejdu ven. Jeho to musí toto vážně bavit. Opravdu mě s tím celkem dost štve, ale má tak nějak pravdu, o to víc mě to štve. 

Podívám se na oblohu a zjistím, že za tak hodinu bude západ slunce, takže si jdu vzít věci na výrobu lampionu. Ostatní žáci už dávno začali vyrábět své lampiony. Když dorazím na místo, zjistím že Wei tady zatím není. Proč mě to vůbec zajímá? Zničehonic mě zaskočí Wei a drží v ruce lampion s králíčkem. Lekl jsem se, nečekal jsem to. 

“Co kdy by jsme vyslovili přání společně?” ptá se mě. 

“Jsem zvyklí to dělat sám.” odpovím. 

“Ale zvyky se mohou změnit. Škoda tento lampion jsem vytvořil speciálně pro tebe.” řekne a tváří se lehce zklamaně. 

Usměji se na něj. 

“Jé ty jsi se usmál!” zasměje se a já po něm opět vystartuji se svým mečem. 

A tak vzniká náš společný slib, který jsme si právě teď spolu dali. Hvězdy jsou naši svědci.