Chladná čepel 4 Ledová jeskyně

“Ty Wangji a mladý mistře Weii pojďte s námi.” řekne můj bratr, takže ho následujeme.

Máme s Weiem stejný trest. On mě dokáže přivést do stavu úplného šílence. To se snad nikdy předtím nestalo. Je opravdu zvláštní.

Bratr a strýc nás odvedou na dvůr, kde už jsou připravení žáci z mého klanu a v rukou drží feruly. Klekneme si na zem a začnou nám na zádech přistávat tvrdé rány ferulou, až po zhruba sto ranách začneme plivat krev. Já klečím pevně a vzpřímeně, za to Wei skučí bolestí vedle mě, avšak když vidí, že já se ani nehnu tak se také narovná a přestane skučet, alespoň téměř úplně. Další překvapení.

Když náš trest skončí, tak jdu na své místo, kam chodím relaxovat a meditovat. Případně i přemýšlet.
Po cestě uslyším hlas Weie, jak si stěžuje svým sourozencům Yanli a Chengovi Jiang. Jeho bratr je podobný magor jako on a k tomu i Huaisang Nie. Taková trojka cvoků, ale Wei je pohledný mladík, ale povahově je nesnesitelný. Nebo ne? Nikdy bych neřekl, že takto budu přemýšlet o jakémkoliv muži natož někom jako je zrovna právě Wei Wuxian. Tyto myšlenky mě začínají děsit. Co to jako má být?! Já fakt zabiji mého staršího bratra! Kruci! To ne!

Dojdu k Ledovému jezírku a svléknu se z oblečení, takže mám nahou hruď. Vejdu do ledové vody a začnu meditovat. Jenže netrvá dlouho a někdo mě vyruší.

“Lan Zhan! Lan Zhan! Tak tady jsi!” ozve se známý hlas.

“Co tady děláš?! Jak jsi se o tomto místě dozvěděl?!” řeknu mu chladným hlasem.

“Xichen mi řekl o tomto místě.” odpoví, když doběhne ke mě dolů.

Rychle odhodí své boty kamsi a svlékne se. Musím uznat, že má sexy hruď. P-počkat cože?! Já toho Xichena vážně zabiji i když se to příčí s pravidly klanu Lan.

“Brrr, to je ale studená voda. Jak to můžeš vydržet?” a klepe se zimou.

Začne se přibližovat směrem ke mě a já začnu couvat co nejdále od něj.

“Ale no tak! Lan Zhan! Přišel jsem si sem léčit svá zranění! A když budeme u sebe, nebude nám zima!” říká mi.

“Já si tu neléčím zranění, ale medituji. A zima mi není.” stále ustupuji dál od něj.

Všimnu si, že se náhle zastaví což mě zarazí.

“Necítíš tu něco divného, Lan Zhane?” ptá se mě, ale než se stihnu otočit, najednou zmizí.

“Wei Wuxiane?!” zavolám jeho jméno, sotva to dořeknu už mizím taky.

Nějaký vodní vír mě strhne pod sebe a skončím hned za ním.

“Kde to jsme?” ptá se mě.

“To nevím. O této části v Oblačném zákoutí nevím. Jsem tu poprvé tak jako ty.” odpovím mu zmateně.

Tak oba dva jdeme hlouběji dovnitř jeskyně. Jsou tu králíci s čelenkami mého klanu Lan.

“Všude je tu led, ale není tady zima. To je divné. A proč mají ty králíci čelenky vašeho klanu?” konstatuje a ptá se.

“Dávej pozor, buď opatrný.” řeknu mu vážným tónem hlasu, ale už ne tak nepřátelsky, teď spíše starostlivě.

Najednou se přikrčí a kolem mě prolétne tlak z citery. Já ovšem mohu jít blíže. Na konci jeskyně je citera. Na Weie útočí sama od sebe, ale na mě. Když ho po několikáté skoro trefí, tak před něj hodím můj meč a tím zarazím další útok na něj.

“Vražedný akord.” vydechnu překvapeně.

Vždy jsem si chtěl zkusit zahrát si na tuto citeru.

“Na mě útočí, ale na tebe ne.” ozve se Wei.

“Mě pravděpodobně pozná jako potomka z klanu Lan a na každého kdo není z mého klanu útočí.” odvětím.

“Lan Zhan, půjč mi tvou čelenku!” zavolá na mě.

Já se na něj otočím, ale jelikož na něj citera opět útočí, jdu za ním a sundám si svou čelenku a sváži naše ruce k sobě. Teď přestala konečně útočit na Weie, takže se přiblížíme úplně k ní. Sednu si k citeře a položím prsty na struny, všimnu si jak Wei sedí na kameni, kde leží citera, vrhnu na něj vražedný pohled a ještě větší, když se dotkne citery.

“Nemůžeš být alespoň trochu uctivý k mým předkům?” řeknu mu a on se hned zvedne.  “A nesahej na tu citeru.” dodám.

Lehce se zasměje.

“Promiň Lan Zhane.” šibalsky se usměje. “Ale jak ji mohu vyzkoušet, když se ji nemohu dotknout?” pokračuje.

“Možná mám řešení.” a začnu na ni hrát.

V tu chvíli se všude okolo nás ozvou různé hlasy, křik a zvuky mečů, různé rozhovory a tak podobně.

“Co se to děje, Lan Zhane?” pronese.

“To nevím, hlavně buď ve střehu.” přestanu hrát na citeru a zvednu se, připravím si meč na boj. “Zní to jako pět klanů...” dodám.

“Co je to kov Yin?” zeptá se Wei.

“O něm bych raději nemluvila.” ozve se hlas za námi a tak se prudce otočíme za sebe.

“Kdo to je?” nechápe Wei.

“To bude starší Lan Yi, která vytvořila vražedný akord.” ozvu se já a hned se před ní ukloním. “ Jsem žák klanu Lan, Wangji Lan. Zdravím vás starší.” řeknu okamžitě a pobídnu Weie ať udělá to samé.

Ukloní se.

“Zdravím vás starší. Jsem Wei Wuxian z klanu Jiang z Yunmengu. A co je ten kov Yin?” představí se a začne se vyptávat.

I mě zajímá o co jde. Takže ho nechám mluvit. A tak starší začne vysvětlovat. Nechce se jí mluvit, poznám to podle jejího výrazu.