Sedím na dvoře a pozoruji kultivující z mého klanu Lan z Gusu.
***
Je mi smutno a nevím proč. Možná si nechci přiznat, že se cítím tak moc sám. Vše okolo mě se začíná měnit a klan Wen může být v budoucnosti hrozbou. Blíží se přednášky v našem klanu, které jsou u nás každý rok a trvají půl roku.
Je mi šestnáct let a mému bratrovi dvacet jedna. Mé jméno jest Wangji Lan. Mám staršího bratra, který je vůdce klanu, jmenuje se Xichen. Jsme známí jako dva nefrity klanu Lan. Já jsem druhý nefrit.
Naši rodiče zemřeli, když jsme byli ještě malé děti, takže nás od dětství vychová náš strýc Qiren. Měli jsme tvrdou výchovu, nejspíše kvůli naší matce. Strýc je na mě tvrdší než na ostatní žáky našeho klanu. Máme přes tři tisíce rodinných pravidel. K tomu přísné tresty.
***
Rozhodnu se jít meditovat do ledového jezera. Chodím sem často, takové moje místo v Oblačném zákoutí. Dobře se tu přemýšlí a relaxuje. Pomalu začíná zapadat slunce, krásný pohled, především z Oblačného zákoutí. Miluji to zde.
***
Našel jsem několik lidí z Gusu, kteří nakonec za divných okolností zemřeli. V tuto dobu mám zrovna volno. Avšak do začátku přednášek mám za úkol tyto úmrtí řešit, mimo Oblačné zákoutí. Jako nejlepší žák našeho klanu, mám pod sebou několik dalších žáků, se kterými řešíme tyto divné události. I v okolí Gusu začali mizet kultivující, vypadá to na nějaká špatná kouzla.
Upřímně z toho vůbec nemám dobrý pocit, můj bratr je těmi událostmi také znepokojen, nejspíše víc než já, ale není divu, je vůdce klanu, ale taky strýc je dost znepokojený touto situací.
Qiren přímo nenávidí křivé cesty a špatná kouzla, bude to tím co kdysi udělala naše matka, než zemřela. A náš otec nechal jiné aby nás vychovali, takže se nás ujal strýc a začal nás učit, stal se naším přísným učitelem. Za sebemenší chybu nás tvrdě trestal, teď už jen mě, jelikož bratr je nějakou dobu klanový vůdce. Hlavně do nás vtoukl rodinná pravidla, sebemenší porušení pravidel, tvrdě trestal a stále trestá. Já si všech přes tři tisíce pravidel musel zapamatovat s mým starším bratrem a také všemi žáky klanu Lan. Což bylo dost náročné, ale strýc je přísný a jeho tvrdé tresty, vás naučí postupně si je zapamatovat nazpaměť jako říkanku. A tomu věřte.
***O pět dní později***
Dnes mají přijít žáci z ostatních klanů, kteří přijdou na přednášky našeho klanu. Tentokrát se k nim poprvé přidám i já. Mám při nich pomáhat. Už mám věk, že se jich mohu zúčastnit. Avšak já se ostatním lidem raději straním, mám raději svůj osobní klid, jsem spíš samotář. Nevyhledávám ničí přítomnost, když to není nutné. Zrovna se vracím s pár žáky zpět do Oblačného zákoutí, když nás začnou otravovat nějací žáci z klanu Jiang. Nejprve uslyším jak si za mými zády šuškají.
“Ten je nádherný.”
“Kdo je to?”
“To je Wangji Lan, druhý z nefritů klanu Lan z Gusu.”
“Oh, vážně?”
“Jo, slyšel jsem o něm. Jeho starší bratr je první z nefritů a také vůdce klanu.”
“Taky jsem o něm slyšel, je ušlechtilý a vznešený, k tomu je nejlepší žák klanu Lan z Gusu.”
A nejde přehlédnout, že se hádají ohledně vstupu do Oblačného zákoutí. V tu chvíli vyleze z toho davu nějaký mladík zhruba v mém věku, nejprve se ukloní a pak hned na to spustí.
“Jsem Wei Wuxian z klanu Jiang z Yunmengu.” představí se. “My žáci z našeho klanu, jsme omylem ztratili naši pozvánku. Ušlechtilý mladý druhý pane Lane, nechtějí nás pustit dovnitř...” nenechám ho domluvit.
“Žádná pozvánka, žádný vstup.” řeknu mu.
“Ale šli jsme z takové dálky až z Yunmengu, jsme unavení po tak dlouhé cestě. Váš klanový vůdce, ví kdo jsme. Nešla by udělat výjimka?” pokračuje dál.
“Žádná pozvánka, žádný vstup.” řeknu znovu a s žáky z mého klanu vejdeme dovnitř Oblačného zákoutí.
“Ale, prosím! Vy jste takový....” nestihne dokončit proslov a umlčím ho umlčovacím kouzlem.
Nemohu porušit pravidlo mého klanu, ale řeknu o tom bratrovi. Zrovna neseme jedno tělo do Oblačného zákoutí. Poslední dobou máme úplně jiné starosti avšak přednášky nehodláme kvůli tomu rušit, takové věci nemáme ve zvyku. Přineseme tělo k bratrovi a strýci. Začnu dávat informace, kde, co atd. Poté začnu o klanu Jiang.
“A bratře....” pronesu.
“Ano, Wangji?” odpoví mi.
“Před bránou do Oblačného zákoutí jsou žáci z klanu Jiang, jenže ztratili svou vztupenku. Přišli na přednášky, ale nepustil jsem je sem...” přeruší mě.
“To je v pořádku, můžeš je pustit dovnitř, když jsi mi to řekl Wangji.” řekne mi. “Tak jdi pro ně.” dodá.
Opět se ukloním a odejdu pro žáky z klanu Jiang. Přivedu je dovnitř a ukáži jim jejich pokoje, ale toho mladíka Weie nikde nevidím. Tak nějak věřím tomu, že zrovna on se sem nějak dovnitř dostane. Stojím ve věži a pozoruji svit měsíce a okolí. Měl jsem pravdu, protože ho právě teď vidím lést na střechu. Když se na ni vyšplhá, podívá se na mě. V ruce má dva pohárky Císařova úsměvu, ale tady je alkohol zakázaný.
“Ehhh, Wangji Lan. Určitě se tu nekocháš krásou noci.” začne se hekavě smát a poté si do úst začne lít onen alkohol.
Seskočím dolů z věže a vyhne se hbitě mému meči. Začneme spolu šermovat s meči. Kupodivu se mi umí celkem rychle a hbitě vyhýbat. Nakonec mu je oba dva rychle rozbiji.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.