Zrození psychopata (9) Vrazi

***Proud času***

Mě už je sedmnáct let a mému bratrovi patnáct. Naše bratrská láska je velmi silná. Milujeme se na život a na smrt. Doslova. Silné bratrské pouto.

Jane se svou sestrou Ninou se k nám přidali před třemi lety. Vraždíme lidi všichni společně. Jane je osmnáct a Nině šestnáct. Ukrýváme se. Zatím nás nikdo nenašel. Jsme vrazi.

Také se k nám přidal kluk Ben Drowned. Sladký blonďáček. Ďábelský psychopat.


Nina je do mě blázen a k tomu než jsem ji poznal už měla také rozřízlá ústa do úsměvu jako já. Opice jedna. Jenže já jevím větší zájem o mého bratra a Bena.

Liu trochu žárlí. Mám raději muže. Přitažlivost.
Blonďáčka s rudými oči jsem si hned zamiloval. Je roztomilý a zároveň psycho. Luxusní kombinace nebo ne? Pro mě ano.

Ale jak už jsem řekl nikdy nebudu nikoho milovat více než mého mladšího bratra. Pravda...

Užíváme si strach lidí, když si s nimi jdeme hrát. Říká se kdo si hraje nezlobí, že? Milujeme ten pohled na mrtvá těla v kaluži krve a vlastních vnitřnostech. Úžasný pohledy na naší práci. Nejprve své oběti mučíme než je zabijeme. Kdyby jsme je rovnou zabili byla by to nuda. Alespoň pro nás ano. Ďábelské. Už takto žijeme tři roky. Jen se divím, že nás ještě nenašla policie. Zvláštní, ale jsme za to rádi, protože můžeme dál vraždit. Fajn pocit.

***
”Tak koho si vybereme dál?„ pronesu otázku.

Konečně máme s bratrem nějaké kamarády. A jsou stejní magoři, blázni, psychopati. Navíc každý z nás zažil šikanu. Lidé nás nenáviděli odjakživa. Postupem času se v nás něco změnilo. Vždy jsme byli jiní. Ti divný. Nikdo nás neměl rád. Ani naše rodiny. Každý z naší party nakonec zabil své rodiče. Ben se zbláznil po smrti své sestry. Šílenství. Taky neměli přátele jako my s bratrem. Přátelství ze smrti.

”Někoho jsem našel.„ odpoví Ben.

”Vážně? A koho pak?„ zajímá se Nina.

”Je to jeden muž se svou manželkou. Mají tři děti.„ odpoví blonďák.

”To zní skvěle.„ řeknu a můj šílený úsměv se roztáhne.

”Bydlí v jednom domě na okraji města. Je to jediný dům u lesa a jezera.„ dodá.

”Já taky někoho našla.„ ozve se Jane.

”Povídej.„ pobídnu ji.

”Je to matka s dcerou v chudé části města.„ usměje se.

”Fajn, takže kdy tam půjdeme? Už mám neukojitelnou touhu někoho vykuchat.„ můj šílený smích.

Všichni žijeme v opuštěném domě. V podzemní toho domu. Z domu kde jsme žili předtím jsme odešli na lepší a větší místo. Navíc je lépe skryté a má podzemní prostory kde se dá skvěle schovat. Ve dvou místnostech jsme si vytvořili mučírny. Zde mučíme lidi. Zároveň je to i náš domov. Konečně cítíme, že máme skutečný domov a skutečnou rodinu.

”Dnes.„ rozhodne Ben.

”Skvělý nápad. A koho dnes? Dal bych si tu rodinu co vy na to?„ nabídnu.

”Tak jdeme?„ ptá se Liu.

”Jo. Už se nemohu dočkat.„ Drowned se začne smát.

Miluji jeho smích. Vypadá jako démonický malý skřítek. Roztomilost nadevše. Tak je rozhodnuto. Nejraději bych toho blonďáka na místě vojel. Blonďáček mě láká.

A tak si sbalíme věci potřebné pro další vraždu. Nosíme především nože. Ty se dají v pohodě schovat. Navíc mučíme zde v úkrytu. Máme víc úkrytů. Mučení v jejich domech a obydlích je moc riskantní. Také máme víc mučíren na různých místech. Už nám řekl kde přesně je ten dům.

”Já, Liu a Ben půjdeme napřed a vy dvě půjdete nenápadně za námi.„ dám rozkaz.

Jsme zvyklí chodit ve víc skupinách aby to nebylo tak nápadné. Musíme si dávat pozor. Sice nám moc nezáleží na našich životech, ale zase si chceme užít co nejvíce zábavy. Po dvou hodinách obklikou dorazíme k domu našich nových objetí. Klasicky je odstřihneme od elektriky. Vypadá velmi bohatě tato rodina. Vybral vskutku dobře. Používáme rukavice.

Ven vyjde starší muž okolo třiceti. Jsme schovaný v temnotě noci. Po chvíli se vrhnu po muži a do krční tepny mu vrazím nůž. Muž padne na kolena a rukou si chytne krk ze kterého stříká všude krev. Temná hmota. Opět cítím ten úžasný pocit. Hned na to se Ben dostane dovnitř domu. Já a Liu svými noži bodáme do těla a šíleně se u toho smějeme. Chytneme jeho tělo. Jsme potřísnění krví. Vezmeme ho dovnitř. Tam už vidíme Bena, který stihl všechny čtyři svázat a dát jim roubíky do úst. Netrvá dlouho a objeví se i Jane s Ninou.

”Super už jste dorazili.„ usměji se na ně.

”Ano Jeffe. Zábava může začít.„ promluví dívka s dlouhými černými vlasy.

”Už začala.„ ozve se můj bratr.

”Tss.. Bez nás jo?„ řekne dívka s fialovou mikinou.

”V pohodě. Jste tu právě v čas.„ přivítá je démonický skřítek.

Jsme zvyklí chodit i s batohy na věci. Ano, je to pro zábavu ovšem i přežití. Bereme svým obětem peníze, cennosti, oblečení, jídlo a pití a občas na těch místech i spíme. Především si v jejich obydlích můžeme vykoupat, najíst, zcivilizovat. Bereme vše potřebné. Přežití...

Blonďák nožem vydloubne oči matce dětí. Já mezitím svléknu triko jejich otci a rozpárám mu hrudník. Vezmu jeho srdce a sním ho. Liu se vrhne na jejich syna a Jane s Ninou na dcery. Morbidní. Místnost se začíná barvit do ruda krví a vnitřnostmi. Šílenství. Vyndáme jim z úst roubíky a nožem vyřízneme jazyky. Holky dcerám uříznou bradavky. Pomalu uřezávají prsa dívek. Ten strach v těch očích. Ach, jak já tohle miluji. Ben zase skalpelem odřízne otci penis i koule. Já mezitím postupně jím ty chutná srdce z hrudi. Miluji chuť lidských srdcí. Chuť krve. Přestože už omdleli bolestí tak nás to nezastaví si s těly ještě víc hrát. Zbavili jsme je prstů, očí, pohlavních orgánů, jazyků, vnitřností. Dokonalý pohled.

”Jak já toto miluji.„ pronesu nahlas.

Políbím ty sladké ústa mého bratra a všimnu si žárlivého pohledu Bena. Je kawaii. Dojdu k němu a poprvé ho políbím.

”Tady nám někdo žárlí.„ škádlím ho, znovu políbím ty rty. ”Jsi nádherný.„ dodám.