Zrození psychopata (8) Sestry

Už je to jeden měsíc co jsme zpět v New Orleans. Začali jsme žít v našem opuštěném domě, který jsme si tu kdysi našli. Celkem jsme ho upravili. Navíc nejsme zde jediné děti bez domova. Avšak, přestože je teď náš život o něco těžší tak si nestěžujeme, protože zde celkově jsme to vždy brali jako skutečný domov. Jednou za čas někoho zabiji jen tak pro zábavu a občas se ke mě přidá Liu. Můj mladší bratr také našel temnou slast a euforii v zabíjení jako já. Temná hmota uvnitř nás

Zaslechl jsem, že jsme oba hledaný a vrazi. Ale také jsem zaslechl, že jsou hledaný ještě dvě sestry. Dvě vražedkyně. Prý také zabili své rodiče a utekli. Nikdo neví kam. Navíc prý utekli z Mandevillu, tak jako my. Zvláštní, že?

Jane the Killer a Nina the Killer alespoň tak se jim říká. A mě zase Jeff the Killer a bratrovi Liu the Killer. V novinách jsou naše popisy.

Procházím ulicemi... Přemýšlím nad svou další obětí. Avšak já mám výhodu, protože můžu zabíjet přes astrální tělo což ostatní ne. Otočím se. Všimnu si dívky s dlouhými černými vlasy a v černém oblečení. Přijde mi povědomá. Po chvíli si vzpomenu. Je to ta dívka, kterou jsem viděl z autobusu. Ale co tady dělá? Otočí se směrem ke mě a usměje se. Nechápu. Jdu za ní. Chci ji poznat už delší dobu. Vědět kdo vlastně je. Stojí a sleduje mě. Jdu blíž, blíž...

”Jak se jmenuješ?„ oslovím ji.

”Já jsem Jane a ty Jeff, že?„ odpoví mi. ”A tvůj bratr je Liu, že?„ dodá.

Cože? Ona nás zná? Kdo to sakra je?! Vážně?!

”Eh. Ano, ale jak to sakra víš?„ řeknu nakonec.

”Sledujeme vás s mou mladší sestrou Ninou. Zabil jsi vaše rodiče, ale to my také. Usoudili jsme, že by jste utekli sem. Neboj.„ odpoví s úsměvem.

”Vy jste ty dvě vražedkyně na útěku, že? Tebe jsem jednou viděl v Mandevillu z autobusu.„ příznám.

”A vy zase ti dva vrazi.„ lehce se zasměje.

”Uhm. Jo jsme.„ zamumlám.

”Můžeme si s lidmi hrát všichni čtyři společně. Co ty na to?„ navrhne mi.

”Proč ne. Klidně.„ řeknu.

Zrovna začíná pršet. Blíží se zimní období.

Její sestra se právě objevila.

”T-ty jsi Jeff!„ zajásá a skočí mi kolem krku.

”Tak tedy pojďme. Jsme tu moc na očích.„ řeknu přísným hlasem.

”Jo máš pravdu.„ ozve se Jane.

”Zmizíme odtud.„ pobídnu je.

Jdeme do bočních ulic.

”V osm hodin večer se ukažte u opuštěného domu v lese na kraji města. Až padne tma. Teď vás sebou nevezmu je to moc nebezpečné a bylo by to až moc nápadné.„ rozhodnu.

”Dobře. Máš pravdu a děkujeme.„ ozve se Nina.

”Fajn. Tak já jdu.„ a zmizím.

Vskutku zvláštní pocit. Netuším jestli jim mohu věřit, ale zase si říkám, že každý jednou zemře. Já i Liu. Oba jednoho dne také zemřeme. Smrt je jediná jistota v životě. Dívky mě zajímají. Jsou jako my. Nemáme kamarády a Jane s Ninou by jimi mohli být. Touha je poznat víc. Jsou krásné slečny.

Sehnal jsem nám nějaké jídlo a pití. Avšak peníze postupně mizí. Přijde čas kdy budu muset začít krást aby jsme přežili. Pro bratra ovšem udělám cokoliv. Pro mého bratra bych zemřel. Prošel bych i peklem. Po hodině konečně dojdu domů kde už na mě čeká bráška. Únava.

”Jsem doma.„ pronesu.

Jdu do horního patra kde máme svůj pokoj. Takové naše místo kde jsme se zabydleli. Naše místnost. Vlastně jsme si přivlastnili celý tento dům, přestože nám pozemek nepatří. Položím batoh se zásobami na zem a vyndám z něj jídlo a pití.

”Už jsem se o tebe bál, že se ti něco stalo bratře.„ přivítá mě a políbí mě na ústa.

”Miluji tě můj malý bráško. Nikdy tě neopustím a vždy tě budu chránit. Starat se o tebe. Navždy tě budu milovat.„ také ho políbím.

”Budeme spolu navždy.„ úsměv.

”Ano.„ smích.

Divný pocit. Občas mi trochu chybí rodiče, ale toho, že jsem je zabil nelituji. Bez nich je nám lépe a máme volnost. Díky tomu, že jsou mrtví jsme se mohli vrátit zpět sem. Do skutečného domova. Tady jsme se narodili.

”Pojď se najíst.„ podám mu jídlo.

”Děkuji. Dobrou chuť.„ promluví.

”Dnes budeme mít dva hosty. Jsou to dvě sestry. Jednu z nich jsem viděl předtím v Mandevillu.„ oznámím mu novinu. ”Navíc obě dvě už dávno ví kdo jsme aniž bych jim cokoli řekl. Ale už to věděli i naše jména a to, že jsme bratři.„ dodám zamyšleně.

Musím je hlídat. Přeci jen nemám v plánu ještě umírat. Ještě si chci alespoň pár lidí ještě zabít než zemřu. Opatrnost se hodí.

”C-cože? Návštěva?„ skoro se udusí jídlem.

”Ano Liu. Je to tak.„ potvrdím mu to. ”Neboj se máš mě nebo ne? K tomu jsme oba taky vrazi.„ snažím se uklidnit nás oba.

”Dobře. Já vím a ty máš mě.„ odpoví mi.

”Bez tebe bych nedokázal žít a ani nechtěl. Nenávidím lidi, ale tebe miluji nadevše Liu.„ opět políbím ty jeho sladká ústa.

”Já bez tebe taky ne Jeffe. Pojďme spát. Jsem unavený.„ řekne.

”Dobrý nápad. Taky jsem dost unavený.„ odpovím mu a jdu si lehnout k němu.

Spíme vždy vedle sebe v objetí. Žádná dívka se nevyrovná mému bratrovi. Ať se mi náhodou líbí jakákoliv holka nikdy se mi nebude nikdo líbit víc než můj bratr a nikdy nikoho nebudu milovat víc než mého bratra.

Svá těla co nejvíce přitiskneme k sobě. Je nám tak i větší teplo. Psychopat, vrah... Avšak mám zbytek citů. Ale jen k jediné osobě a k nikomu jinému. Už necítím pomalu nic. Žádná bolest jen slast a euforie, když někoho zabiji. Naplňuje mě to.