Zrození psychopata (2) - První den v nové škole

Kdyby lidi ublížili mě to ještě nějak přežiji, ale na bratříčka nikdo sahat nebude! Svého bratra miluji nadevše. Autobus jel až ke škole. Ani jednomu se tam nechce, ale rodiče rozhodli a tak to bylo vyřešené. Tehdy jsem ji zahlédl poprvé z okna autobusu. Měla dlouhé černé vlnité vlasy a černé šaty s výstřihem. Na první pohled mě zaujala. Ještě zbývá pět zastávek. No super. Ale stále jsem musel myslet na ty blbce ze zastávky. A především mě začala děsit myšlenka, že se mi to až moc líbilo, jim ublížit. Vyvolalo to ve mě radost a vnitřní klid. Začal jsem pociťovat chuť to udělat znovu, jen abych pocítil ten úžasný pocit. Autobus zastavil a Liu do mě strčil, abych začal vnímat.

"Příští zastávku máme vystoupit" připomněl když si všiml, že opět vůbec nic nevnímám.

"OH, jasně" nějak jsem se probral z myšlenek.

Autobus se rozjel a já s Liu, jsme se posunuli ke dveřím. Zastavil a my vstoupili. Rozhlédl jsem se kolem sebe a vydal se směrem za davem lidí zhruba stejně starých. 

Mě je čtrnáct let a mému bratrovi dvanáct. Po pár metrech za rohem se objevila velká budova školy. Ostatní vstoupili hlavním vchodem do budovy, ale my se zastavili a hleděli nervózně na sebe, ale museli vejít a tak jsem ho vzal za ruku a rozešli se směrem k hlavnímu vchodu. Na chodbě bylo hodně děcek různého věku. Já ovšem zapomněl jméno ředitele, nebo to byla ředitelka? Zamyslel jsem se, než na nás někdo promluvil.

"Co tu děláte vy dva? Vás neznám." vzhlédl jsem vzhůru a před námi stál starší muž. 

"Ehmm, my jsme zde nový. Jsme tu poprvé. Kde je tu ředitel, nebo ředitelka?" pronesl jsem. 

"Aha. Vy, jste ti noví studenti." odkašlal si "Pojďte se mnou." dodal. 

Tak jsme na sebe kývli a vydali se za mužem.

Chodba v přízemí byla dlouhá. Všude kolem nás jen ty vražedné pohledy od všech kolem. A mě se na tváři rozzářil ten úsměv, jako ráno na zastávce. Došli jsme ke schodišti nahoru. Takhle jsme došli do třetího patra kde ten starší muž zaklepal na dveře s nápisem Ředitelna.

"Teď už běžete sami. Musím do své třídy za chvíli začíná hodina." po celé době mlčení z něj vypadlo toto. Poté zmizel do zadních dveří.

"Dále" ozvalo se z ředitelny.

Tak jsem chytit kliku a otevřel dveře. Za stolem seděl muž kolem třiceti let. Od nějakých papírů zvedl hlavu a podíval se směrem k nám. 

"Zavřete dveře." napomenul nás hned jen co jsme vešli. Tak jsem zatáhl za kliku udělal krok a zavřel ty podělaný dveře aby se neposral.

Zavřel jsem je. Ředitel byl už teď nepříjemný. 

"Tak vy budete ti noví žáci co?" nadhodil.

"Ano" pronesl Liu náhle.

"Jeff a Liu Woods, prosím." dodal jsem já.

"Ano, vaše matka tu včera byla a před chvíli volala. Tak ji zavolám zpět, že jste se už objevili." řekl.

A podíval se do hromady těch papírů "Aaa tady vás mám" zamumlal. 

"Jeff čtrnáct let a Liu dvanáct." zamumlal dál a čuměl do těch papírů.

Mezitím pil pravděpodobně kafe. Až se mu mlžili brýle, takže to muselo být ještě horké ať to bylo co to bylo. Proč nad tím přemýšlím když mě to vůbec nezajímá? Říkal jsem si v duchu. Stáli jsme tam tak dvě minuty když zazvonilo na první hodinu.

"No dobře." pronesl, zvedl hlavu a podíval se opět na nás.

"Řeknu vám nejprve hlavní pravidla této školy, ale nejdříve zavolám vaší matce." opět sklonil hlavu a pak ji otočil a zvedl telefon, až teď jsem si všiml, že tu mají ještě pevnou linku.

Kam jsem se to sakra dostal? To je vážně za trest. Ne, jen že jsem tímto přišel o jediného mého kamaráda, ale tohle bude peklo.

"Dobrý den. Tady ředitel John. Jen jsem chtěl oznámit, že vaši synové stojí právě přede mnou." promluvil do telefonu.

"Ano, malém bych zapomněl. Dobře. Na shledanou." a položil telefon. 

***

"Takže pár pravidel. 1. Učitelům se smí jen vykat, 2. Je povinnost učitele vždy pozdravit, 3. Když učitel vejde do třídy každý student se postaví a sednout si můžete jen po povolení učitele, 4. Nesmí se kouřit na pozemku školy ani okolo školy, 5. Pro určité studenty je zde povinný psychiatr což platí zrovna pro tebe Jeffe. To by bylo k pravidlům. A teď Liu ty budeš v páté třídě a ty Jeffe v sedmé třídě. A Jeffe zítra máš úvodní sezení se školním psychiatrem. Teď jděte do svých tříd. Vaše třídy jsou v pátém patře. Tak šup, šup a nezapomeňte na dveře." dostali jsme úvodní proslov.

Dnešní den je peklo. Vyrazili jsme z místnosti, zavřeli dveře a šli do pátého posledního patra. Měl jsem chuť, zabít naše rodiče za tohle. A povinný školní psychiatr? To si ze mě rodiče dělají prdel? To jako vážně? Vždy jsem u sebe nosil schovanou jednu žiletku pro případy nouze. Objevily se velké nervy. Doprovodil jsem bratra před jeho třídu a zaklepal, až se ozvalo dále tak vešel. Všichni se na něj podívali divným pohledem co jsem stihl zahlédnout. Já se vydal na WC. Sedl jsem si do kabiny na prkínko a vytáhl svou žiletku z kapsy. Vyhrnul si rukáv mikiny a pořezal se z nervů, abych se uklidnil a byl schopný, vůbec jít do nové třídy. Žiletku vrátil do kalhot, stáhl rukáv. Neochotně vstal a vytratil se ke třídě. Zaklepal a když se ozvalo otravné "dále" vešel jsem do třídy.