Zrození psychopata (1) - Mladší bratr Liu

Obrázek1, Obrázek2

Seděl jsem u stolu a přemýšlel, tak nějak nad vším možným. Mé jméno je Jeff Woods.

Mezi mými vrstevníky jsem nebyl, vůbec oblíbený a celkově u lidí. Neměli mě v lásce. Můj mladší bratr se jmenuje Liu. Ten jediný mě měl rád. Na to, že nesnáším lidi jeho rád mám. Podle ostatních jsem šílený. Mám dlouhé černé vlasy co mi spadají do obličeje. Stále jsem nosil tu svou bílou mikinu s kapucí na hlavě a své černé úzké kalhoty s černými botami.

Nenosil jsem skoro nic jiného. Když to potřebovalo nutně vyprat, tak jsem nosil svou druhou nejoblíbenější mikinu a tou je černá mikina s bílými lebkami a opět s kapucí a jinými kalhotami. 

Kvůli šikaně ve škole, jsem se začal řezat. Svou zlost a bolest jsem zprvu vybíjel na svém těle žiletkami . Při tom jsem si představoval mé šikanátory. Údajně trpím těžkou depresí s úzkostmi. Něco na tom asi bude. Ale já to nevnímal. Já vnímám jen svou bolest a nenávist vůči lidem a celému světu. Nejraději bych na tomto světě nebyl. Jenže můj mladší bráška mě potřebuje. Počal jsem se zajímat o magii.

Takže, jsem začal chodit do místní knihovny, hledat staré knihy o různých bytostech, rituálech a přes toto téma jsem se dostal k tajemné historii. Zjistil jsem, že to spolu souvisí. Nakonec, jsem skončil u satanistické Bible. A ta mě zaujala nejvíce. Černá magie mě pohltila. Vznikl můj první oltář. Naštěstí, jsme s bratrem měli každý vlastní pokoj. Jasně, že já měl celý pokoj do temných barev a různé strašidelné dekorace v něm.

Tedy pro mě to strašidelné nebylo, ale pro ostatní by bylo. V jednom rohu pokoje stála umělá lidská kostra. Na jednom stole byli černé a rudé svíčky v černých svícnech a soška kostlivce a umělá vrána. Černé závěsy a černý koberec a zdi byli bílé s rudými fleky znázorňující stěnu od krve. Rodiče se mi snažili dělat radost, když se to tak vezme. Ale i když jsem měl třeba vybavený pokoj podle toho jak jsem chtěl tak to bylo vše. Jinak mě odstrčili a občas jsem zaslechl rozhovor s mámou a tátou jak se bavili o tom, že jsem magor co patří do psychiatrické léčebny, že to nemám v hlavě v pořádku a tak dále. Což mě hodně zraňovalo, ale nosil jsem svou kamennou masku. I když jsem to nedával, moc najevo, byl jsem hodně citlivý.

Avšak, jednoho dne jsme museli přestoupit na jinou školu, kvůli stěhování do nového města. Rodiče si našli novou práci, která je lépe placená. Vůbec se nám nechtělo, hlavně mě ne. Ani jeden se nerad seznamuje s novými lidmi.Tak jsme se oblékli a vzali si všechny učebnice. Jasně, že jsem šel klasicky ve své bílé mikině. Když jsme odešli na autobus, tak na zastávce zrovna stála parta nějakých kluků. Snažil jsem se jim vyhnout, ale naneštěstí jsme museli zrovna na tuto zastávku směr nová škola.

Nejprve si nás nevšimli, ale když jsme se blížili, tak na nás upřeli své pohrdavé a arogantní pohledy, jako by byli něco víc. Přesně tento typ lidí nenávidím ze všech nejvíc. 

Nejprve na mě jeden z nich zavolal "Hej ty hnilobo z hrobu co tu smrdíš?!!!" a začal se smát.

Ale, potom vstal a hned na to i zbytek z nich. A rozešli se směrem k nám. 

"Hej ty zrůdo mluvím s tebou!" a strčil do mě. 

"A co tenhle skrček?" a znovu se zasmál.

Opět do mě uhodil. Ten druhý se zbytkem se pustili do mého brášky. Což jsem nevydržel a tomu co mě uhodil dal pěstí do obličeje a druhou rukou mu roztrhl ucho. Hned na to jsem se vrhnul po zbylých třech co se pustili do mladšího z nás dvou. Tomu jednomu jsem tak zakroutil rukou, až se ozvalo nejedno prasknutí, až zaskučel bolestí. A zbylí dva jen ztuhle hleděli na jejich starší kamarády, ale to už jsem držel kámen a oba uhodil do hlavy, až jim začala téct krev. Padli do bezvědomí. Po chvíli na to přijel autobus a my nastoupili. Odjeli do nové školy...