pátek 17. července 2020

Hodiny-Čas bez času šestnáctý díl


Láska je kurva. Miluje ho šest let od prvního pohledu na něj. Miluje ho celým svým srdcem. Ten s vlasy barvy slunce. Pořád ji zachranuje život. Stále a pořád dokola. Zachránil ji už tehdy než to udělal. Než se zabil. Vždy když někoho miluje tak zemře či ji ublíží. Smrt ji pronásledovala všude. Už nemohla dál. Ta bolest ji spalovala jako plameny ohně unitř jí. Byla to smrt za živa. Už se nedokázala smát a cítit štěstí. Hledala světlo v temnotách, ale temnota byla její jedinou přítelkyní co ji doprovázela všude kam se hla. Jen úporná bolest, žal, utrpení, samota. Jo jednou v životě se necítila sama. Ano ty dva zasraný roky. Roky faleše a lži. Ten ji srazil na nejnižší dno. Kvůli němu tehdy opět spadla do alkoholu, trávy a znovu do drog. V nejtěžších depresích začala sbírat hřbitovní svíčky. Byli prvně na jejich hroby avšak nějak nestihla otevřený jediný hřbitov. A z toho vzešla posedlost hřbitovními svíčkami a celkově smrtí. Začala z toho všeho býti posedlá smrtí a vším co se smrtí mělo co dočinění.


Přestala nosit jinou barvu než černou. Od té doby nosí jen černou barvu. Přestala vycházet mezi lidi. Nejdříve se předávkovala antidepresivy a pak se dvakrát věšela. Na poprvé to šlo rozvázat a po druhé se jí pod nohami urvala vitrína. Zase ji zachránil. Chtěla odejít za ním. Být s ním. Pak se na začátku roku opět předávkovala tentokrát s vodkou a vínem. Zase ji zachránil. Zavolal anděli na pomoc. Proklínala ho za to i když bez něj nemohla žít. Byl a je její život. Pak se začalo říkat, že je naživu a i kde je. Pak se jí dostalo zprávy, že opravdu žije. Nestihla s ním promluvit jediné slovo. Dostalo se jí naděje, že s ním konečně promluví jediné slovo, snad alespon to. Dozvěděla se část pravdy. On se opravdu zabil, ale zbytek nepoví. Je to nebezpečné. I tyto slova jsou pro ni nebezpečná. Při životě ji drží jen víra, že se sním opět shledá. Pro ostatní je dávno mrtvý, ale pro ni ne. Věří že ho opět spatří. A proto se snaží sama nespáchat sebevraždu.

Tak se jí po dlouhém přemýšlení zrodil dokonalý stoprocentní plán. Tekutý dusík. Našla si kde ho sehnat i za kolik. Zjistila, že bude potřebovat dewarovu nádobu, že bez ní ji ho neprodají. Všechny sady byli hrozně drahé tak ji napadlo jak si ji pořešit levně. K čemu by ji byla celá sada? Všude ji to vyhledalo jen celé sady. Tak to zkusila jinak. Vyhledala si to po kusech. Nakonec se ji povedlo najít i stránku kde je prodávali i po jednom kuse. Tak si objednala tu nejlevnější na dobírku. Byla zvyklá, že dobírka chodí do tří dnů. Měla dostatečný důchod na to na ruce. I přídavek na péči. Tak byla s plánem spokojená. No jenže během týdne ji nic nepřišlo. Tak jim psala kde to vázne. Odpověděli ji, že tento druh zboží chodí po třech týdnech. Tak si řekla ok no tedy. Jenže po třech týdnech ji nic nepřišlo. Tak začala být nervozní. Nakonec ji dobírka přišla až po třech měsících. A to díky mámě už tolik na ruce neměla. Takže plán opět selhal. Byla vytočená a za vola. Ale stránku má stále uloženou pro případ nouze.

Její víra je silnější než cokoli. Bojuje o záchranu své duše. Bojuje o spasení své duše. Ona ví. Ona ví. Ale nesmí mluvit. Zapálila si cigaretu a pustila další hudbu Sólstafir - Necrologue. Uzavřena ve své hlavě nevnímala nic. Už přes rok pro ni neexistoval čas ani prostor. Zešílela. Její chorá mysl zešílela. Vše ji to drtilo a rvalo na kusy. Minulost. Zasekla se v minulosti a přes to nejede vlak. Vždy byla po pár měsících schopna vsát a jít dál, ale poslední dva roky ji dostatečně zničili. Není schopna vyjít mezi lidi. Bojí se lidí čím dál více. Pokuřovala a vyfukovala obláčky dýmu. Ale drogy už přes rok nebere,nepije,nehulí. Nepotřebovala ani detox zvládla se závislosti zbavit sama. Ano temné období co nemá konce. Ani se ji zatím nepodařilo sehnat tu pistoli a jednu kulku. První pokus selhal v tom, že si mozek nakonec vystřelila sama ta holka co ji slíbila, že ji tu pistoli s kulkou donese. Ještě stihla varovat jejího v té době přítele, že se mu chce zabít holka.

S v té době přítelem jeli k němu. Má tam své místo na staré lahvičky od léků, jedů a podobně. Ji se tam povedla najít lahvička plná čpavku. A bylo jasno. No ne na dlouho on ji ten čpavek nakonec vylil. Takže další dojeb. Prostě ji nic nevychází...To co se během dvou let tak se sere..i ta Katatonia v Berlíně ji nevyšla a asi ani nevyjde..Temná minulost, přítomnost a jestli se to po dvou letech asi vážně.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.