Šla spát. Usla pomalu jen co lehla. Ráno odjel bez rozloučení. Bylo ji smutno v hloubi duše. Toužila po smrti. Dál ji hnalo jen to, že zde ještě na někoho čekala. Na osobu co má být mrtvá. Na svou lásku. Avšak viděla ho jen dvakrát v životě. Sice si vzal život, ale vstal z mrtvých. Ach, kdo by řekl, že láska na první pohled bude tak silná? Milovala ho, toužila po pravdě jen po něm. Ale věděli to snad jen dvě osoby. Dalo by se říci, že to bylo jejím tajemstvím. Bylo pro ni nebezpečné aby nejí nejniternější nitro a bolest někdo znal. Hodně nepřátel v zádech. A hodně ji lidé ublížili. Lidé ty malé červy zadupat do země. Lidstvo největší špína a odpad. Avšak sám Lucifer prahl po její duši. Bůh ji vždy chtěl zničit a temnota ji chránila před likvidací. Avšak pár démonů po ni občas útočí. Nejraději na ni útočí démoni bolesti. Živí se její bolestí. Má ji v sobě tolik, že se stáhla úplně od lidí a zešílela s toho všeho.
Zase měla křeče v břiše z hladu tak si šla ohřát kuře z bramborama. A zapálila si cigaretu. Přemýšlela i nad kafem, ale došlo ji mléko a bez něj to není ono. A čaj měla skoro dopitý. Bylo ji tak děsně smutno. Úzkost,samota,bolest,vzpomínky. Mučilo ji to unitř. Už to nedokáže skrývat. Musí to vše ven. Ven z jejího nitra. Nával toho všeho že by si nejraději vystřelila mozek z hlavy. Jo. A na hned. Temná minulost i přítomnost. Kupodivu začala být tak po třech-čtyřech měsících schopna i normálně něco sníst. Ani už nevěděla jestli je jí více zle po jídle či bez něj. Musela jíst pomalu a s přestávkami kvůli žaludku. Ano mívala tak těžké deprese, že několik měsíců nebyla schopna nic jíst natož se na to jídlo podívat. Myslíte si, že to není reálně možné? Že je člověku psychicky tak zle, že není schopný několik měsíců jíst? Žel je to možné a já jsem toho živý důkaz. Je možné, že začínám mít žaludeční vředy.
Dojedla a zapálila si další cigaretu. Už měla zase afty na jazyku. Bolel jí. Cigáro dala kupodivu dobře. Bylo půl jedné odpoledne. Ach ten čas zase letí. Vážně ji nemá rád. Avšak čas je relativní pojem, čas vlastně neexistuje. A smrt je též relativní pojem ta též neexistuje. Každý živý tvor má tři těla. Hmotné tělo neboli schránku, duši a astrální tělo. Když zemře schránka tak zemře jen to hmotné, ale ne my jako my. Ale je zde možnost se v Astrálu nechat zničit neboli se úplně vymazat. Duše normálně má po smrti hmotného těla projít očistcem avšak jde o to jestli byla hozena třeba kletba či ne a když ano jaký druh kletby. Též jde o to jaký druh duše to je. Do města mrtvých odcházejí jen upíří duše, vlkodlačí duše a přízraci. A do Abbysu neboli název pro peklo přicházejí především démoni ano Abbysu vládne Lucifer.
Seděla tak a tupě zírala do bělavé zdi. Zrovna ji hrálo album Trencadis - Ödelagt. Její oblíbené. Zase přemýšlela nad vším. Minulostí, přítomností,budoucností. Zase se ji o něm zdálo. Ano jediné chvíle jejího štěstí byli ty noci když spala a zdálo se jí o něm. Jediné chvíle kdy mohla být s ním. Se svou láskou. Udělala si další čaj. Vzpomínky ji drtili. Mučily. Často se cítila jako Ježíš Kristus na kříži. Ani nevěděla proč tomu tak je. Čas letěl tak rychle a při tom tak pomalu. Na to, že byla už zima bylo teplo a slunce oslepovalo její zrak. Občas zde sněžilo hned na to pršelo, ale aktuálně bylo teplo jako na jaře. Výhled na přehradu a silnici. Bydlela jak ve městě u rodičů tak na vesnici v bytě. Jen její "rodina" ji nepřijala takovou jak se narodila.
Chtěla odejít za svou vysněnou polární září. Do dalekých končin severu. Do divočiny. Utéci pryč od všeho. Až ji dostatečně dohrabe dojede si tam stopem. Ale čeká s tím na jaro či začátek léta. V zimě se do těch končin prý stopem moc nedostane. Takže...mezitím bylo před Vánocemi a na ní padala ještě větší úzkost. Minulé Vánoce málem skočila pod metro. Jo pořád stejné a ještě horší. Bylo ji na nic.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.