Rozhodla se pro poslední snahu aby bylo lépe. Rozhodla se po pomalu roce co je sama si najít přítele či přítelkyni. Poslední snaha se se vším vyrovnat. Poslední snaha o to začít úplně znovu. A když poslední snaha nevvyjde tak se rozhodla se prostě zabít. Snaží se po dvou letech opět nabrat sílu vstát. Nemůže jít dál když během dvou let nemá sílu ani vstát. Poslední dva roky to zabili úplně. Snaží se to vše přejít a mávnout nad tím vším rukou. Jen ji ty události srazili na takové dno na jakém nikdy předtím nebyla.. Ano to co se vše stalo..To ji zničilo...Tolik bolesti a žalu. Lidé ji úplně zničili..Už nikomu nevěří. Bolí ji duše. Povede se ji být někdy šťastná? To je ve hvězdách. Dokáže být jiná? O to se marně snaží celý život. Změnit to co změnit nejde. A smířit se s minulostí? Nemožné. Proč to tak bolí? Proč jsou lidé tak zlí a necitelní? Ano bývala i komunikativní, ale po jisté události se úplně distancovala od lidí. Její strach z lidí se prohloubil. Lidé jsou necitelní tvorové. Bála se další bolesti, kterou už nedávala. Chtěla zemřít.
Je pro ni vysvobození s toho pekla? Její život byl peklo. Málo kdo si umí představit jaké utrpení její život byl. Trpěla celý život. Tak, že se to nedá popsat slovy. Chtěla začít jinak. Lépe. Ale vždy to dopadlo stejně. Katastrofa. Láska ji mučila tak že ji dohnala k šílenství. Nenáviděla tento svět. Chtěla být jen šťastná. To toho chtěla tak moc? Proč se jí musí vždy vše posrat? Zapálila hřbitovní svíčky na oltáři hlavně tu za něj. A cigaretu. Pustila si další hudbu Ayreon - The Truth Is Here. A rozplakala se. Poslední dobou jen jen úzkost a bolest. Už to nechtěla. Už ne. Nikdy to nechtěla. Nikdy nechtěla toto utrpení. A kdo by to chtěl? Leda tak šílenec. Měla sto chutí zemřít. Prostě zmizez beze slova. Odejít od té bolesti bití. Usnout navždy. Jen ji žádná sebevražda nevyšla a to ji dohánělo k šílenství. Víte co je nejhorší? Ne? Když vás s onoho prostoru vykopnou se slovy "Ještě nepřišel tvůj čas" a zase se probudíte do toho stejně černého světa jako byl předtím. Jen je ještě černější protože vás nechtějí ani tam.
Jo to je nejhorší. Rrozhodla se jít na svou oblíbenou skálu. Sněžilo. Už přišla zima. Bylo po Vánocích. Vánoce strávila s rodinou. Všimli si nových ran na jejím těle a toho, že je nějaká jiná. Ale už ji znali tak to neřešili. Nikdy se o ni nijak nestarali. Byla nemocná jak psychicky tak fyzicky. Mohla kdykoli zemřít. Zdraví se ji zhoršovalo i psychika. Nevěděla jak dál. Byla ztracena sama v sobě. Ztracena v temnotě a chladu. Neuměla komunikovat s lidmi. Vážně tento svět nechápala. A on nechápal jí. Nikdo ji nechápal. Všichni ji opustili. Faleš a lež. Hráči s city. Prokletý jest tento svět. Bída a chudoba. Jídlo co se pomalu nedá jíst. Vše se jen zdražuje. Kam tento svět spěje? Ještě do větších sraček než je. Jak se zde dá přežít? Dost obtížně. Když nemáte pomalu ani korunu. Nájmy předražené tak, že na jídlo a hygienu pomalu nezbývají peníze. Říká se, že peníze nejsou všechno. No za poslední dobu sleduji opak.
Byla už tak zoufalá ze všeho, že když se jí nedařilo najít lásku a nové štěstí tak se rozhodla definitivně pro poslední krok. Stále jinou možnost neviděla a nové světlo nenašla. Hvězdy spadli z nebe a zůstala jen temná temnota. Rozhodla se pro ukončení bolesti. Znala ten prostor a smrt znala osobně i s dalšími bytostmi. Věděla, že když spáchá sebevraždu její duše odejde nejpravděpodobněji do Abbysu. Znala Abyss. Takže věděla kam pravděpodobně odejde. Abyss dle tohoto světa přezdívaný peklo. A ano Abyssu vládne sám Lucifer. To jí nevadilo. Není to tam tak zlé. Zapřemýšlela se. Zapálila další cigaretu. Opět se modlila v duchu aby ji to vyšlo. Dokouřila cigaretu a típla. Pak se šla obléci do svých černých dlouhých viktoriánských šatů s černými legínami. Na svůj bledý obličej nandala bílí pudr a ústa natřela černou rtěnkou a na oči nandala černé stíny a pak je orámovala černou tužkou. Nehty do špičky už měla nalakované černě. Obula si černé steelky a nasadila černý dlouhý okovaný zimní kabát a vzala si zbytek krabičky s cigaretami a zapalovač. Zandala to do kapsy kabátu a vyrazila ven.
I když to bylo město měla zde oblíbené místo se skalami a nádhernou divokou přírodou. Tekl tudy divoký potok. Chodila sem ráda především na zdejší skáli. Vždy když sem šla skončila na nějaké ze zdejších skal. Bydlela téměř kousek od té nádhery. Takže sem chodila pěšky. Pod jednou z prvních skal byl malý něco jako pomník. Někdo zde už musel zemřít. Svíčka zde bývala zapálena. Došla k začátku cesty ke skalám. Museli se prvně sejít kamenné schody dolů k potoku. Zasněžená zmrzlá cesta. Byla sněhová vánice. Došla na spodní cestu pod skalami kde šuměl potok. Chvíli se rozhodovala na kterou skálu půjde. Nakonec zvolila tu více strmou a vyšší. Tam vedla normálnější cesta. Vyškrábala se až na vrchol. Tam si v těžké depresi sedla na dřevěnou houpačku a zapálila si cigaretu. Úzkost,bolest,slzy,vzpomínky. Ani tu cigaretu nedokouřila a vrhla se dolů ze skáli. Už tu bolest žití nevydržela. A nastalo ticho...Konečně...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.