pátek 17. července 2020

Hodiny-Čas bez času čtrnáctý díl


Vyspala se a k večeru šli do čajovny. Už dávno nemá s kým tam chodit. Povídali si o všem možném. O životě, psychických poruchách, vztazích o světě. V něčem si rozuměli a v něčem nikoli. V něčem byl úplně jiný. Hlavně nevěřil v magii a nic o tom nevěděl. No jo vysvětluj něco člověku. To je téměř nemožné. Nechápal ji ve většině věcí a v pár ano. Objednali si čaj a vodní dýmku. Jo dýmky. Tu neměla asi rok...staré časy...minulost. Temná část minulosti. To co ji srazilo nejvíce na kolena. Sny se tříští a zdraví jde do kopru. Nenáviděla tento svět. A nenáviděla lidi. Padl na ni smutek. Bolest na duši. Toto peklo není k žití. Chtělo se plakat. Prostě nechtěla žít. K tomu ji bylo zle fyzicky. Nachlazená. Bolest hlavy,kašel,dušení,bolest v krku, oteklý krk(uzliny).


Snažil se ji pomoci. Jen měl vše opačně a pomalu nic s toho co ona neprožil. Už ji bylo jasné, že si moc rozumět nebudou. Ale štvalo ji to. Jen její srdce přestalo přes veškerou bolest cokoli cítit. Pak spolu šli do parku. Už byla dávno černá tma. Zjistila si vlaky zpět domů. Přituhlo. Zima jak v Rusku. Svart värld och en svart sinne. Seděli na lavičce. Byl ledový vítr a mrazivá zima. Vypila silnou masalu. Najednou ji objal. Lekla se. Prý aby se zahřáli. Ujel ji jeden vlak. Kvůli němu. Pak ji popadl a začal ji líbat. Hnusilo se ji to byla z 99% na holky. Převrátil se ji žaludek. Pak ji začal osahávat. No zažila si za život dost.

Vägen är mörk. Solguden är död. Svarta hjärta är död. Sinne är död. Jag är död inuti. Min hjärta är död. Döden kommer for mig. Mörk värld.

Tak vysílena prudce vstala, že musí stihnout poslední vlak. No beztak u ní skončil. Už tak 30 hodin nespala tak chtěla doprovodit domů. Chtěla zemřít. Smutek...bolest. Dojeli na nádraží u ní. Autobus už nejel museli přes hlavní trat' a pěšky do vesnice. Milovala tu oblohu plnou hvězd jen ji k tomu chyběla ta polární záře. Toužila po severu. Její duše nebude mít klid když tam nebude. Bylo kolem půlnoci. Byli promrzlý na kost. Konečně došli k ní domů. Konečně teplo. Teplo domova. Sedla si úplně mrtvá k počítači a pustila si oblíbenou písničku.

Sun has lost

Mountains fell

What took away our anchor

Snow in the old sky

Escape is a long dead end

We need to rise higher

Temples burn

Fires underneath

What controls our anger

Moon coming in

Sun has lost

Did you know

Mountains fell

Letting one second go on

To go over a lifetime

We were such good friends

Will you find me where I am now

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji moc všem mým čtenářům, že čtou mou tvorbu. Těší mě každý starý i nový čtenář, odběr, komentář. Píšu převážně BL, yaoi a občas i GL, yuri. Nejčastěji píšu FF na čínské BL drama Chen Qing Ling neboli The Untamed, ano je to má největší posedlost, a ano píšu převážně jen fanfikce, ale občas čistě dle mé fantazie. Ten kdo mě zná, už ví o čem píšu, takže toto je spíš pro nové čtenáře. Doufám, že se vám má tvorba líbí, nebo bude líbit. Zanechte komentík, ať vím že jsi byl|a na mém blogu. Aneb píšu přes čtrnáct let. S pozdravem váš Lan Wang-ťi.