V nekonečných dálkách 2. část - Bouřlivé tóny srdce

Kolem něj se rozestoupí fialová a modrá energie, vycházející z jeho jádra a citery. Jasné paprsky jeho energie tančí okolo něj a po místnosti.

Cítí zase klid v mysli a duši, ale jeho srdce má jiný názor než on, divoce mu tluče v hrudi s každým tónem jeho citery. 

Liova hudba tentokrát zní jako rozbouřené moře v bouři, než jako klidná hladina jezera. 

Hudba klanu Luo je spojena s emocemi, takže hudba zní, tak jak se určitý jedinec cítí uvnitř svého jádra, uvnitř svého nitra, jejich hudba nelže.

Je to zvláštní propojení hudby a jádra, emocí a energie. 

Barva energií při jejich hraní, znamená ze kterých čaker vychází v danou chvíli jejich energie, spojená s emocemi a city, což znamená že to může být i různá kombinace barev, která se v průběhu hraní může měnit, není to neobvyklé, ba naopak stává se to pomalu pokaždé, spíš kdyby se to nedělo, až to bylo špatné znamení.

Má zavřené oči a je v hluboké meditaci, u toho hraje na citeru. Skrze meditaci uvolňuje napětí a jeho hudba začíná být trochu klidnější, teď jako zvuky vodopádu, který se tříští o skály kolem něj, ale už nedokáže uklidnit své emoce, v tuhle chvíli už jsou příliš silné. 

Nakonec se probudí z hluboké meditace a přestane hrát na citeru. Výjimečně to vzdá. 

Co se najednou stalo, že mu to vůbec nepomohlo? Však mu to pokaždé pomohlo! 

Jen prázdně hledí z okna svého pokoje na bílou krásu. 

Vstane od stolu a jde k oknu, pozoruje hory ztracené v mlze a mracích pokryté sněhem, a proudy vody z vodopádů, které se divoce tříští o skály. 

Zde v Údolí Vánku a Zákoutí mlžných hor bývá dost silný vítr a mráz, který se prohání drsnou a nezkrotnou přírodou, jen v Zákoutí mlžných hor okolo vodopádů nebývá tolik sněhu a ledu, jelikož ho silné proudy vody omývají, ale i tak jsou na skalách chvílemi vidět rampouchy zmrzlé vody, které se lesknou a třpytí jako miliony křišťálů a drahokamů zároveň, když se je něžně pohladí paprsky slunce, když si najdou cestu přes mlhu a mraky.

Miluje ty pohledy do těch nekonečných dálek. Zasněně se dívá do těch tajemných zákoutí dalekých hor a vodopádů. 

Už se cítí klidnější, rozhodne se jít znovu hrát na citeru. I kdyby mu to nepomohlo, má prostě rád hru na citeru, jsou chvíle kdy si hraje jen tak pro radost, sám pro sebe. 

Opět usedne ke stolu a začíná hrát, tentokrát jinou melodii, okolo něj se objeví nejdříve fialová a bílá energie, která se postupně začne měnit do bílé a růžové energie, což znamená čisté, upřímné emoce a city k někomu, nejčastěji značí začínající pocity a city lásky, podle odstínu je poznat, jak moc silné a hluboko ony city jsou. 

Během chvilky se mu změní do tmavší růžové. Hluboké a silné pocity zamilovanosti.

Právě Li má tyto odstíny poprvé, teď už by si vážně měl přiznat co cítí a ke komu. Ví to už dlouho, ale brání se tomu, ovšem když se jeho energie změnila v tuhle barvu, znamená to že už se tomu pomalu přestává bránit a nechává svým tělem a myslí proudit tyto emoce a city. Sice mu zatím energie nesvítí z hradiště, ze srdeční čakry, ale nebude to trvat příliš dlouho, kdyby ještě dnes znovu hrál, určitě by mu už svítila přímo od srdce.

_____

Ani Hranicím barevných stínů, které se nachází v Údolí Stínu, se zimní bílá přikrývka, která se střpytí jako křišťál, nevyhla. Je níže v horách, tudíž je zde o něco tepleji, než vysoko v horách.

Tam dneska žáci nemají volný den, tak jako v Zákoutí mlžných hor. 

Jejich starý učitel je právě učí, jak ovládat svou energii ze svého jádra skrze malbu. Dnešní den je učí novou techniku, jak spojit své jádro s malbou. 

Tohle je zase technika klanu Moa. 

Jediné dítě klanových vůdců Wen Lao, nemusí chodit na přednášky povinně, i když jeho přítomnost je vždy dobrá, hlavně jako autorita.

Ale umí toho mnohem víc než by měl, rád totiž experimentuje s magií, přestože by neměl, ostatním klanům se jeho přístup nelíbí, říkají že by jednoho dne mohl sejít ze správné cesty na tu špatnou, prý by se z něj mohla stát hrozba celého světa, kultivujících i obyčejných lidí. Zatím zkoumá techniky vlastního klanu, staré svitky i historii.

Je nejnadanější žák klanu Moa a k tomu jeden z nejnadanějších žáků ze všech klanů. 

Nejlepší žáci ze všech klanů jsou sourozenci Li a Yi Shang z klanu Luo a po nich je Wen Lao z klanu Moa a pak je tu Rin a Jun Qi dcery klanových vůdců klanu Qing. 

Jelikož Wen nechce být zrovna v učebně s ostatními žáky, tak si maluje obraz ve svém pokoji, do své tajné sbírky, na kterém je mladý mistr a jeho nejlepší přítel Li Shang.

Už mnoho let ho tajně maluje podle své paměti.

Venku sněží a on je unešen svou další malbou svého Měsíčního paprsku, Chladného vánku, který ovšem hřeje jeho duši, když se nachází v jeho blízkosti, tak jak mu říká pouze on, díky jeho nadherným dlouhým až bílým vlasům, které mu lemují tu nádhernou tvář s těmi jasnýma modrýma očima, které jsou jako magické hloubky jezera, ten jeho nádherný kouzelný pohled, že se v těch modrých hlubokých tůních dávno utopil. Je jím okouzlen, jako by ho očaroval nějakou magií. Ten jeho líbezný melodický jemný a zároveň chladný hlas, by mohl poslouchat navždy, chladné ale zároveň vznešené a elegantní vystupování a povaha ho ohromuje. Je velkolepý a majestátní, okouzlující. A ta jeho osobní lahodná vůně, jako voda z vodopádů a vůně květin ve vánku. Má rád tu vůni jeho těla, rád ji nasává a nechává se v ní unést do oblak. 

Když je při malování opět uchvácen, nečekaně se kolem něj objeví růžová energie, která ho obklopí, a cítí se zvláštně. Má velmi zvláštní pocity, neví jak by je popsal.

Už padla tma a noc, jelikož je zima tak brzo padá noc a svět pohltí černá, jako hluboká propast duše a srdce. 

Obraz už právě teď dokončil, tudíž se trochu protáhne a má náladu malovat ještě jeden obraz s ním, jiný. Ten co má hotový položí na stranu, aby uschl, vybere si jiné místo v místnosti a sedne si, začíná další malbu, stále z něj září ta energie, která vychází z jeho jádra a nitra.

Myslí na něj, brzo se opět uvidí, hlavně na delší dobu, protože jeho rodiče nějakou dobu v sídle nebudou.

Je ponořen do svých představ, jak by si přál společně trávený čas, když zde budou bez rodiny, to znamená určitou volnost, protože stále s pravidly a etikou vznešených hlavních rodin, stále jim nesmí udělat ostudu. 

Doufá, že se jednoho dne stane zázrak a Měsíční paprsek bude skutečně jeho, za celou dobu od dětství si nevšiml, že by o někoho měl zájem, je samotář a má rád svůj vlastní prostor, do kterého nikoho nepustí a také svůj klid, on je jedna z dost málo výjimek, kterou si nakonec dokázal vůbec připustit k tělu a svěřovat se, je velmi uzavřený před světem a nikomu nevěří na sto procent. 

Přitahuje ho, tak silně že si nakonec musel přiznat své city k němu, co cítí je mnohem silnější než on, našlo si to cestu, už si toho plně vědom, ovšem trvalo mu to hodně dlouho, roky s tím uvnitř sebe bojoval a nedokázal si to přiznat, neví jestli je to vyloženě láska, jen jsou to vskutku hluboké a skutečné pocity a city, položil by za něj i život, kdyby musel. 

_____

Zákoutí mlžných hor pohltila černá noc, Li už je po večeři a je už dost unavený, rozhodne se jít spát. Celý den myslí na Wena, má ho plnou hlavu a už to nejde ovládat a zastavit, víc než poslední dobou, pocity uvnitř jeho nitra jsou stále silnější, už se tomu nedokáže bránit.