V nekonečných dálkách 1. část - Chladné ranní paprsky slunce

Venku právě sněží, celá krajina je skrytá pod bílou peřinou sněhu. Minimálně celé Údolí Vánku, a především Zákoutí mlžních hor, je to překrásný pohled jak se vše třpytí v ranním slunci, kterého chladné zimní paprsky svítí do pokoje Liho, který ještě spí. Jeho dlouhé světle fialové vlasy, se lehce třpytí v paprscích slunce. 

Avšak sotva chladné paprsky světla skrze okno dopadnou na jeho tvář a oči, začne se pomalu probouzet z dalšího krásného snu o jeho nejlepším příteli Wenovi, poslední dobou se mu o něm začalo často zdát, neví tak úplně proč, jsou si velmi blízcí už od jejich dětství, ale tohle je jiné, něco začíná pomalu ale jistě tušit, jenže si to stále nechce připustit, takže ty pocity a myšlenky hází do nejskrytějšího místa jeho srdce a mysli, stále se brání myšlence, že by to tak vůbec mohlo být, vždy když se objeví nějaká taková myšlenka nebo pocit, řekne si že to tak rozhodně není. Avšak už má tyhle pocity dlouho, vlastně ani sám úplně neví, proč si to nechce připustit. 

Možná z toho má strach, přeci jen oba dva jsou synové klanových vůdců, Li je jediný syn vůdce klanu a má mladší sestru Yi Shang, ti jsou děti klanových vůdců klanu Luo a jeho nejlepší přítel Wen je jediný syn a dítě klanových vůdců klanu Moa. Ale z druhé strany by to mohlo být větší a hlubší spojení obou klanů, jen trochu jiným způsobem a to jen za předpokladu že by k němu Wen cítil to samé.

Zývne si a protře si své jasné modré oči, jako jarní obloha nebo hladina řeky či jezera. 

Nestačí se ani pořádně rozkoukat, když se objeví jeho mladší sestra.

“Ehhhmnl, co se děje Yi?” zajímá ho, když se tak náhle pozvala sama dovnitř jeho pokoje. 

“Co? Ty jsi ještě v pyžamu?” diví se. 

“Očividně jsem. Teď jsem otevřel oči.” pronese trochu chladně a otráveně. “Tak co, řekneš mi konečně co děláš v mém pokoji, bez pozvání?” lehce zavrčí. 

“A víš od koho přišel dopis, že za pár dní dorazí k nám?” zaculí se. 

“Ne, jak bych to mohl vědět?” odpoví ji chladně. Tak nějak není zrovna společenský typ a návštěvy klanů a slavnosti nejsou jeho šálek čaje, za to jeho mladší sestry ano.

“Ten tvůj přítel Wen.” šibalsky se na něj usměje.

Okamžitě zpozorní. “Cože?!” vyhrkne najednou a hned se posadí na posteli.

“Myslela jsem, že by tě to zajímalo, když se na něj pokaždé tak zasněně díváš.” pronese a zmizí z jeho pokoje pryč.

Chvíli ještě zaraženě zůstane sedět na posteli.

“Já se na něj nedívám zasněně!” řekne si do vzduch sám pro sebe. 

Avšak jeho normálně chladná tvář s kamenným výrazem zrudne v obličeji, při myšlence že ho konečně znovu uvidí. Sotva si to uvědomí, nahodí zpátky svůj obvyklý výraz. Jenže srdci nedokáže poručit, tak jako své tváři, srdce mu tluče jako o závod a velmi se na něj těší.

Nakonec se rozhodne konečně vstát z postele a jít se obléct do roucha, které se v klanu nosí přes den, v bílé a růžové barvě, má rád tyhle barvy. 

Poté si začne česat své dlouhé světle fialové vlasy do drdolu nahoře, když je oblečený i učesaný, jde na snídani do jídelny v sídle jeho rodiny. 

Všude po sídle už chodí jejich služebnictvo, všichni ho zdraví jak se sluší a patří. 

Sluhové jejich rodiny nosí čistě bílé roucho.

Prochází dlouhou chodbou kolem pokojů, až dorazí ke schodům, on a jeho rodina mají pokoje úplně nahoře v domě, a pokoje strážců rodiny jsou úplně v přízemí, jsou zde i společenské místnosti, knihovna, jídelna, a různá zákoutí. 

A rád hraje na citeru, jednu má přímo ve svém pokoji, ale je zde i místnost s nástrojy, je to klan který umí ovládat magii skrze hudbu, on se stal už před nějakou dobou mladým mistrem, tudíž učí a pomáhá žákům svého klanu dokázat správně hrát melodie a propojit to s duševní energií jejich klanu. Hlavní je melodie očisty ducha a těla, ta je jedna ze základních skladeb. Čistota, světlo, dobro, vznešenost, slušné chování a spojení s přírodou, a důležitá je správná cesta. Je toho mnohem víc....

Bývají zde každý rok přednášky pro žáky z ostatních hlavních rodin. 

A ty se taktéž blíží, na to se vůbec netěší, až bude plné sídlo žáků z ostatních klanů. Moa, Meng a Qing. 

Konečně projde celým sídlem až do jídelny, kde už sedí jeho rodiče i mladší sestra. 

Stůl je ještě stále plný jídla a čajů. 

“Dobré ráno.” pozdraví hlavně své rodiče, jelikož jeho mladší sestra mu už stihla udělat budíček, sotva si ho všimne mrkne na něj.

On se zamračí.

“Za dva dny přijdou klanový vůdci klanu Moa se svým synem, mladým mistrem Wenem. Musí začít něco řešit s klanem Meng, potřebují na delší dobu odcestovat, takže nás prosí aby jsi mu trochu pomohl případně chránit jejich sídlo a také aby jsi s mladým mistrem Wenem trénoval boj s mečem. Navíc nechtějí aby se tam cítil osamělý. Už jsem poslala odpověď, že rozumíme a souhlasíme.” oznámí mu hned jeho matka madam Kang a podívá se mu do jeho krásných modrých očí. 

“Co-že?” vyleze z jeho úst překvapeně. 

“Je to rozkaz. Jsme s jejich rodinou spojenci a mnoholetí přátelé.” odpoví přísně.

“A-le..” nestihne dokončit větu. “Žádné “Ale„” okamžitě ho zarazí.

Ne že by to nechtěl udělat, ale momentálně se víc a víc bojí svých pocitů, a být s ním sám, je z toho nervózní. 

Normálně vůbec neprotestuje a splní vše, co je mu řečeno. 

Po chvíli se pustí do jídla a pije teplý čaj. 

V hlavě se mu honí různé myšlenky a představy, tentokrát si s ním jeho vlastní mysl pěkně hraje. 

Rozhodne se, že se po snídani pokusí uklidnit svou mysl hraním na citeru a meditací, pomáhá mu to sklidnit mysl i ducha. 

A přesně právě to teď potřebuje.

Jasně že se na čas s ním opravdu dost těší, ale zároveň z toho cítí neklid a napětí. 

____

Mezitím si několik mladých žáků z jejich klanu hraje venku ve sněhu v části u svých pokojů. 

Jeden z žáků Lang Esu sedí na schodech a pozoruje ostatní jak se baví. 

On je rozumný a spíše klidnější a poslušně povahy, než ostatní. Má velmi dobrý vztah s mladým mistrem Liem, a taktéž se o něm říká že je nejlepší žák klanu Luo. A taky umí nejlépe z žáků hrát na citeru a ovládat magii skrze hudbu. Díky tomu si ho ostatní žáci trochu dobírají, myslí si že je namyšlený kvůli tomu že má tak dobrý vztah s mladým mistrem a synem hlavní rodiny, ale to není pravda. 

Sice s ním má dobrý vztah, ale rozhodně není namyšlený. 

Jeho nejlepší přítel je žák jménem Zixun Chao, který je trochu potížista občas, rád odmlouvá. Zrovna vyjde z domu, který je určen žákům a sedne si k němu na schody venku.

____

Než půjde hrát na citeru a meditovat, rozhodne se jít zkontrolovat mladé žáky, i když se mu do té zimy nechce, naštěstí svou magií umí rozproudit energii a tudíž mu není zima. 

Prochází kolem malých domků okolo vodopádů, které tečou dolů z hor. Vidí několik z nich jak dělají blbosti ve sněhu u jednoho z vodopádů.

“Nechte toho!” pronese přísným vážným hlasem.

Ne, že by jim úplně chtěl kazit chvíle volna, jenže se někomu může něco stát, do toho ne úplně každý z nich už dokáže ovládat své schopnosti a proudy energie, aby jim nebyla zima. 

Spíš nechce aby se jim cokoliv stalo. 

Jakmile ho zpozoruje Zixun Chao, který si ho všimne první, rychle zmizí zpátky dovnitř.

Tak nějak z jejich mladého mistra jde už od pohledu silná a přísná autorita, většina se mu mile ráda vyhne, když může i když zrovna jsou v klidu a nedělají problémy. Sice z něj nemají vyloženě strach, ale ani nikdo netouží slavného mladého mistra Liho Shanga naštvat. Vzbuzuje přirozený respekt.

Jeho oblíbený mladý žák Lang Esu si ho zrovna všiml, hned se postaví a řádně se ukloní.

“Zdravím vás, mladý mistře Li.” promluví. 

“Také zdravím. Vidím, že se ty se opět nezapojuješ do aktivit, jako ostatní.” usměje se na něj.

“Ne.” odpoví mu Lang.

“Skvělé. Dej na ně pozor, ať si neublíží.” dodá.

“Ano mistře.” řekne.

Poté Li odejde do svého pokoje, kde si sedne ke stolu a začne hrát na citeru a u toho meditovat.