Stejný osud 5. Slečna Wen

 Pohled Jiang Yanli 

Odejdu se podívat na mé mladší bratry, co právě teď provádějí, jsou jako oheň a voda, ale mají se navzájem rádi, záleží jednomu na tom druhém, mají podobné povahy, ale i tak odlišné. 

Jasně, že se opět pošťuchují, A Xian zase provokuje Lan Wangjiho, ten si prostě nedá pokoj, ale to by nebyl on, má takovou povahu, už od dětství, nikomu se nedaří zkrotit jeho divokou povahu, zkoušeli jsme to mnohokrát, ale bez úspěchu. 

“Starší sestro!” všimne si mě A Xian.

“A Xian, co to opět provádíš? To ti ty tresty nestačí?” promluvím. 

Ano, měl za ten měsíc už dost trestů, za porušování pravidel klanu Lan. Ovšem to by nebyl on.

A Xian se zamračí tím svým úšklebkem, provinile a zároveň rošťácky. Znám tento jeho pohled, že nebude v klidu...

“Stačí mi ty tresty, ale znáš mě, starší sestro...” hlesne. 

“Právě že znám, A Xian, ale snaž se být hodný. Víš co říkal otec a matka, že?” řeknu mu lehce přísně.

“Ano vím, abych nedělal problémy a neudělal ostudu klanu Jiang.” odpoví, teď už jiným tónem hlasu. “Víš, že se snažím, starší sestro...” dodá.

“Ano, já vím A Xian.” a pohladím ho po vlasech, on se ke mě přitulí a obejme mě. 

“Slečno Jiang.” pozdraví mě mladý mistr Lan Wangji, ukloní se.

“Mladý mistře Lane.” taktéž se ukloním.

_

Poté odejde. Všimla jsem si, že se A Xian poměrně dost zajímá o Lan Wangjiho, taktéž že si k sobě nacházejí cestu, Lan Wangji už k němu není až tak chladný jako na začátku, co jsme přišli do Oblačného zákoutí. Mají spolu zvláštní vztah. A Xian rád provokuje všechny kolem sebe, ale u mladého mistra Lana je to v čem si jiné. Oba dva se začali měnit, od doby co se poznali.

“Kde je A Cheng?” zajímá mě.

“To nevím, ale nejspíš někde nahání Wen Qing.” odpoví a začne se smát. 

“Wen Qing?!” vyhrknu náhle, až se zarazím.

Nechápu co semnou tato žena udělala, já snad žárlím? Ale stejně, tak jak ji znám, bude k němu chladná, jako pomalu ke všem.  

Teď jsem si uvědomila, že já a Wen Qing jsme povahově podobně, jako A Xian a Lan Wangji. Já jsem jako A Xian, jen více kultivovaná a vychovaná a Wen Qing je zase chladná jako Lan Wangji. Zajímavé... Až teď jsem si všimla oné podobnosti. 

“Starší sestro?” podívá se na mě zvláštním pohledem. “Že by tu někdo žárlil?” jasně že si prostě musel rýpnout.

“A Xian! Já nežárlím!” vyprsknu, což se mi vůbec nepodobá, normálně mám klidnou povahu, ale teď? 

Co to sakra!? Vzpomenu si na ten hřejivý pocit, když se nade rty dotýkali, podvědomě si zkousnu spodní ret. 

“Mě to nevadí starší sestro, rozhodně mnohem lepší výběr, než ten květinový páv!” uchechtne se. 

Jo to má nejspíš pravdu...

Pohled Wen Qing 

Sotva jsem odešla z místa, kde jsme byli s Jiang Yanli, si všimnu jejího bratra Jiang Chenga, který mě pronásleduje jako černý stín, ach jo to je otravné, je mi to dost nepříjemné, kdyby tak věděl že už mám o někoho zájem, a že on to rozhodně není, že je to jeho starší sestra, sama pro sebe se usměji nad tou ironií. 

“Tvá starší sestra dobře líbá!” otočím se na něj, ten výraz musím vidět, také stojí za to! 

“Dělám si srandu!” začnu se smát, výjimečně nemám ledový výraz ve tváři, na chvíli. 

Teď se na mě dívá zmateně a stydlivě, zrudl v obličeji, bůh ví co si představuje! Najednou nemá slova.

“Jo a mimochodem nemám zájem, takže mě přestaň stále sledovat jako otravný hmyz.” dodám a jdu dál.

Naštěstí nejde zase za mnou, za což jsem ráda, je to příjemný pocit, nemít ho hned za prdelí. Rozhodnu se rovnou jít udělat jídlo a čaj pro mého brášku. 

Wen Chao má novou hračku jménem Wei Wuxian, takže já od něj mám trochu klid, ale ne o moc, je to prostě Wen Chao.

_O tři hodiny později _

Sedíme s A Ningem v našem pokoji, v klidu jíme jídlo, které jsem uvařila a pijeme čaj. 

Stále nemohu najít ten kousek kovu Yin pro velmistra, pravidelně mu posílám zprávy. Často zde letá naše sova na špehování. 

Velmistr už je dost nervózní ohledně kovu Yin, musím si dávat pozor na tu zatracenou sovu, nechci ohrozit Jiang Yanli. Doufám, že nás neviděl přes sovu, přestávám plnit úkol od velmistra, mám plnou hlavu Jiang Yanli. 

“Kde stále jsi sestro? Od doby co jsme zde, tě skoro nevidím.” řekne smutně. 

“Mám práci, A Ningu. Ale neboj se, brzy se ti budu zase věnovat více.” pohladím ho po vlasech. 

“Chybíš mi sestro, jsem osamělý.” odpoví mi.

To je mi jasné, jenže co nadělám? No nemusela bych se tolik věnovat Jiang Yanli, taky pravda, jen ji ovšem nedokáži odolat, to je holý fakt, je to divný pocit, zajímat se o někoho jiného než je můj mladší bratr. 

“Ty mě taky, jsi pro mě nejdůležitější ze všech, nikoho jiného než tebe nemám.” odvětím.

“Mám tě moc rád sestro. Co bych bez tebe dělal? Děkuji že se o mě tak staráš.” položí mi hlavu do klína a já hladím jeho dlouhé vlasy. 

On je někdo bez koho si nedokážu představit život, ani bych bez něj nechtěla žít. 

Pohled Jiang Yanli 

A Cheng se objeví a jeho výraz je zvláštní, depresivní a smíchané ještě s něčím.

“A Chengu, jsi v pořádku? Co se stalo?” zajímá mě. 

“Nechci o tom mluvit.” jeho hlas je zlomený.

Nejspíš tuším co se stalo, pravděpodobně chladné odmítnutí, řekla bych. Je mi ho líto, jelikož má očividně zájem o mě, i když to musíme držet v tajnosti. 

“Wen Qing, že?” řeknu opatrně, on mlčí, nic neříká, jen hledí prázdně do země. 

Je to hrozný pohled vidět ho takto. Až se z toho pohledu sama cítím zle. 

Je to nezvyk vidět A Chenga v takovémto stavu, ale vše je jednou poprvé, že? Avšak s tímto bohužel nic nemohu udělat, věci jsou takové jaké jsou.

K tomu se cítím špatně, protože je to můj mladší bratr, sice o tom neví, ale já to vím i cítím. Nechci aby se takto cítil kvůli mě, ale bohužel to asi nemá řešení. 

Momentálně jsem bezradná, nemám jak ho utišit, maximálně lží, což se mi nechce lhát vlastní rodině, takže ho jen tiše obejmu.

“Jsem tu pro tebe bratře.” promluvím.