Stejný osud 4. Lékařka klanu Wen

 Pohled Wen Qing 

Ten Wei Wuxian je zvláštní člověk, má kuráž, odvahu, čest i morálku, i když se chová jako dítě, poprvé jsem byla ráda za jeho přítomnost, rozhodně jeho přítomnost je lepší než přítomnost toho příšerného Wen Chaa. 

Avšak jeho povaha mu bude jednou osudná. No vlastně jim oběma, mají povahy na to někoho pořádně srát, takže se jednoho dne někdo neudrží. Jde o to kdo z nich bude první. Zajímavá otázka.

_

Ale myslím na jeho starší sestru Jiang Yanli, je to přitažlivá žena. Líbí se mi, je pěkná. Jen nevím jestli já přitahuji ji, docela by mě to zajímalo, zdali to vidí stejně. Hlavně to jak se na mě dívala, její pohled mám stále před očima. 

Výjimečně chci sama někoho víc poznat, a to právě ji. Nestává se často, že bych sama za sebe chtěla někoho poznat a s někým se vůbec sbližovat. To není můj styl.

Jen doufám, že můj klan nezabije i ji, ale pochybuju že někoho ušetří, náš velmistr má v plánu vyhladit všechny velké klany, díky kovu Yin, kdyby nebylo kovu Yin, tak by na to neměl odvahu. 

_

Už je tma a konečně jsem dorazila do kuchyně, takže mohu začít vařit jídlo pro mě a mého brášku.

_O dvě hodiny později _

Večeři mám konečně hotovou, je to rýže s bylinkami jelikož zde v Oblačném zákoutí je zakázáno zabíjet zvířata, no pomalu ani ty bylinky, naštěstí je nosím pomalu kamkoliv z domova, takže jsem nějaké měla, docela by mě zajímalo co tu vlastně jedí, když je zde pomalu vše zakázané.

No nic, odnesu večeři do našeho pokoje, A Ning už má tentokrát správně udělaný lék proti bolesti.

“Sestro.” podívá se na mě.

“A Ningu, pojď jíst, večeře je hotová.” odpovím mu. 

“Dobře.” odpoví mi a sedne si ke stolu.

“A chválím tě, zlepšuješ se ve výrobě léků.” pohladím ho po tváři. “Dobrou chuť.” popřeji mu. 

“Tobě taky sestro.” odpoví mi.

Začneme jíst.

Další den začínají přednášky klanu Lan.

Po večeři jdu umýt nádobí a pak jdeme spát, už je pozdě večer, A Ning sice na přednášky zatím nesmí, protože je příliš mladý, ale i tak je pozdě, a já už jsem na přednášky dostatečně stará, tudíž já na ně musím, když jsme v Oblačném zákoutí, musíme dodržovat pravidla tohoto klanu, jsme v jejich domově.

Pohled Jiang Yanli 

Sedím na dvoře a myslím na Wen Qing. Je to překrásná a sexy žena. Říkám si jestli ji taky přitahuji, jako ona mě. Je úchvatná, hlavně její úsměv, i když na první pohled působí dost chladně, v působení, chování, i trochu vzhledově, jako chladná princezna. Ale nevěřím, že je skutečně až tak chladná, myslím si že uvnitř není zas tak ledová, už podle toho co jsem viděla ohledně jejího mladšího bratra, avšak vypadá to že ji záleží skutečně jen na jejím bratrovi, na ostatních až tak moc ne. 

Všimla jsem si, že se stará o svého mladšího bratra, jako já o ty moje. 

Zaujala mě, jenže jsem od dětství zasnoubená s Jin Zixuanem, kterému moji mladší bratři říkají Květinový páv, naši rodiče dohodli tento sňatek, když jsme byli ještě děti, takže jsme ani neměli možnost říct náš názor, jestli to vůbec chceme, já jsem to kdysi začala chtít, ale po tom co jsem zahlédla Wen Qing si už nejsem jistá ničím, vlastně si nejsem jistá jestli jsem ten sňatek skutečně chtěla, nebo mě až moc ovlivnili moji rodiče. Jsem zmatená sama v sobě, tak nějak nevím co to semnou teď je.

_

Už je tma, jdu mým mladším bratrům udělat lotusovou polévku, kterou tak milují už od našeho dětství.

Zítra začínají přednášky, takže by jsme měli jít brzy spát, aby jsme nepřišli pozdě.

Po jídle se všichni uložíme ke spánku.

_O měsíc později _

Pohled Wen Qing 

Jasně že Wen Chao dělá problémy všude kam přijde, dostal několik trestů společně s Wei Wuxianem. Ti dva pohromadě jsou jako apokalypsa, pohroma světa. 

Ale mimo jiné, jsem se sblížila s Jiang Yanli, je talentovaná, hodná, milá, starostlivá, přátelská. Zjistili jsme, že si spolu rozumíme.

_

Zrovna je po přednášce dnešního dne, takže máme momentálně volno už. To znamená, že se teď procházím s Jiang Yanli po Oblačném zákoutí. Je to zde kouzelné a malebné.

Pomalu díky ní zapomínám na můj úkol od velmistra, kov Yin nemůžu najít, k tomu se nečekaně objevil jiný zájem, než najít kov Yin, a tím zájmem je právě ona. Takto jsem se nikdy předtím necítila, ani toto co cítím, jen k mému mladšímu bratrovi, ale jinak k nikomu jinému. Je to co k ní cítím láska? Nejsem si jistá, co je to za pocity, city a emoce.

-

Jasně že mezitím nenápadně hledám co po mě velmistr chce, ale už to není můj jediný zájem. V podstatě mě ani nikdy kov Yin nezajímal, ale našeho velmistra ano.

_

“Jste překrásná a půvabná, slečno Jiang.” přiznám konečně, že se mi líbí.

“Děkuji, to vy také, slečno Wen.” lehce se začervená ve tvářích a usměje se na mě.

Já neodolám, přitáhnu si ji blíž k sobě do vášnivého polibku, ona se přidá. Takto se chvíli líbáme a objímáme. Naštěstí momentálně jsme v nějakém koutu Oblačného zákoutí, kam není moc vidět. 

V naší zemi se na homosexualitu dívá dost špatně, takže by jsme kvůli tomu měli problémy, ale co je špatného na lásce?! Ale i tak se od sebe raději odpoutáme, aby nás náhodou nikdo nezahlédl. Navíc Jiang Yanli je roky zasnoubená, což by na ni ukázalo neblahé světlo.

“P-promiňte, slečno Jiang.” hned se jí za to omluvím. 

“V pořádku, nic se neděje, kdybych sama nechtěla, nedovolila bych vám to. Takže buďte v klidu, slečno Wen.” odpoví mi. 

“Opravdu vám to nevadí, slečno Jiang? Jste přeci zasnoubená.” chci se jen ujistit.

“Ano, opravdu mi to nevadí. Jen by o tom nikdo neměl vědět. A bylo to krásné a příjemné. Něco takového jsem nikdy necítila.” utvrdí mě v tom.

“To mě těší. Já taky nic takového nikdy necítila, byl to překrásný pocit.” odpovím ji.

Ona si mě bez varování taktéž přitáhne blíž k sobě do polibku. Je to vážně nádherný pocit, který se nedá popsat slovy. Vnímám každý její dotek, doteky našich rtů, zajedu ji rukou do výstřihu a začnu sahat na její ňadra. Nedokáži vnímat nic jiného než ji.

Po několika minutách se odtrhne.

“Musím udělat jídlo mým mladším bratrům. A zkontrolovat je.” usměje se na mě svým kouzelným úsměvem.

“A já zase mému mladšímu bratrovi. Uvidíme se později?” zeptám se jí.

“Ano budu ráda.” dá mi něžný polibek na tvář, pak odejde pryč.

Chvíli ještě stojím na místě, a snažím se vstřebat co se právě teď stalo... Co to mělo být?