Stejný osud 3. Z klanu Wen

Pohled Wen Qing 

Je jasné, že Wen Chao se jen tak nebude chovat slušně, ale doufám že nebude dělat příliš velké problémy.

Já jsem dostala pokoj s mým mladším bratrem, což je dobře.

Jsem po světě známá, jako chladná a krutá lékařka klanu Wen. Což je pravda, vůči ostatním jsem možná chladná, jelikož mě zajímá, jen bezpečí pro mého mladšího bratra. Zbytek mě až tak moc nezajímá, ale jsem lékařka, mým úkolem je léčit lidi, což dělám, jako to dělala má rodina, snažím se to předat mému mladšímu bratrovi, snaží se, dost se zlepšuje takže se mi nejspíš podaří, mu předat mé vědomosti a dovednosti, od doby co Tančící bohyně vzala část jeho vědomí, je pomalejší. Dávám si to za vinu, že jsem nedokázala ho ochránit ani vyléčit, je pro mě nejdůležitější ze všech, už mám jen jeho, kdo mi zůstal. Miluji ho nadevše. Musím ho chránit, kdo jiný by to dělal? 

Zrovna se procházím v zadní části Oblačného zákoutí, kde má být kousek kovu Yin. Mám za úkol, jen tiše pozorovat a najít pro našeho velmistra onen kousek. Zatím ho nikde necítím, vím kde má být, teď ho jen najít.

Zaslechnu nějaké hlasy a hluk, podívám se tím směrem, a uvidím toho odvážného mladíka Wei Wuxiana ještě s jedním, jak blbnou v řece. Wei Wuxian si mě všimne, okamžitě jde za mnou, netrvá dlouho a je u mě. 

Chtěla jsem dříve zmizet, ale nepovedlo se.

“Slečno Qing!” zaslechnu a otočím se.

Pokusí se na mě sáhnout, ale já okamžitě vytáhnu své jehly.

“Nikdo vám neřekl, že na lékaře se nesahá?” řeknu chladně.

“Slyšel jsem, že je v klanu Wen skvělá lékařka, je prý chladná a krutá, a nesahá se na ni.” odpoví mi. 

“To je, ale náhoda, že jsme na sebe opět narazili. Takže co děláte v zadní části Oblačného zákoutí? Když je sem vstup zakázán? Buď tu něco hledáte, nebo mě sledujete.” začne se smát.

“Nebuďte směšný!” řeknu chladně. “A co tu děláte vy?” zeptám se.

“To je velké podnikání.” odpoví, v ten moment zpozorním.

Všimne si toho.

“Chytám ryby.” znovu se začne smát.

Hodím po něm vražedný pohled, a jdu pryč.

Vypadá to, že si na něj budu muset dávat pozor, jelikož začíná slídit kolem mě, sice to byla náhoda, ale něco tuší, což není dobré. Přeci jen, už to že se klan Wen ukázal v Oblačném zákoutí, je divné. Musím být opatrná. Nevím hlavně co čekat od toho Wei Wuxiana, jestli je chytrý nebo pouze šašek, či obojí dohromady? Netuším. To se ukáže časem.

Když se blížím k mému pokoji, zaslechnu část rozhovoru vůdce klanu Lan a učitele klanu Lan.

“Je podezřelé, že se zde objevil klan Wen. Obávám se, že klan Wen ovládá magii ohně.” říká vůdce klanu.

“Ano, je to podezřelé, ale každý kdo přijde do našeho klanu, je náš host. Budeme se chovat slušně, jak se patří, ale budeme opatrní a pozorovat je. Od doby co klan Wen zvolil nesmrtelného velmistra, se chová divně.” odpoví mu zamyšleně a vážně učitel.

“Ano strýčku.” odpovídá mu.

To odpovídá ke klanu Lan z Gusu. Jeho vznešenost. Nevěří nám, ale přesto jsme jejich hosté, a neodmítli nás. 

To co se říká o klanu Lan, je pravda, podle toho co zatím vidím.  

Jen aby to jednou nebyla jejich zkáza. 

Bylo mi hned jasné, že nás budou podezřívat, a hlavně když náš velmistr unáší kultivující z různých klanů, na svoje experimenty s kovem Yin. Sice se mi to nelíbí, ale co nadělám?

Dojdu do svého pokoje, kde je můj mladší bráška. Zrovna se snaží udělat lék na bolest. 

“Starší sestro.” promluví, když si mě všimne.

“A Ningu, jak jde lék?” zeptám se a jdu k němu. 

Přičichnu si. 

“Chybí jedna bylina. Zkus to znovu.” odpovím mu.

“Ano, sestro.” usměje se na mě, já ho pohladím po jeho dlouhých vlasech.

Začíná padat tma. Rozhodnu se jít nám udělat večeři.

“Udělám nám něco k jídlu.” a odejdu. 

Když jdu do kuchyně, zahlédnu Wen Chaa, jak pochoduje ze strany na stranu, a kope do kamínků, ten jeho arogantní výraz, doufám že si mě nevšimne, opravdu na něj nemám náladu, nemáme se rádi. 

Kdyby to šlo, pravděpodobně by jsme se navzájem pozabíjeli, jenže mě velmistr potřebuje a on je jeho syn. Ovšem já jsem lékařka, a ne vrah, což je nejspíš má nevýhoda. 

“Wen Qing, Wen Qing.” ozve se najednou.

Ach, ne! 

“Co chceš?!” řeknu otráveně. 

“Kam jdeš?” rýpe dál.

“Do toho ti nic není!” odpovím naštvaně. 

“Ach, Wen Qing, Wen Qing, jak to se mnou mluvíš?!” pronese arogantně. 

Chytne mi ruce a přirazí ke zdi domu. 

“Wen Chao! Nech mě být!” zavrčím na něj zlostně. 

On mi jen víc sevře zápěstí, a začne se smát. Opět, jako vždy přikloní svou hlavu k té mojí, to nenávidím. 

“Však počkej Wen Qing, jednou si s tebou budu hrát pořádně. Pche.” řekne zlomyslně. 

“Hej! Takto se chová k ženě? Okamžitě ji pusť!” podaří se mi zahlédnout, kdo to je, kdo jiný než Wei Wuxian?

Jasně, že už zase je tam, kde nemá být, ale poprvé jsem ráda, že ho vidím, což ale není dobré pro něj. 

“To jsi už zase ty?! Jak se opovažuje na mě mluvit taková nula, jako jsi ty?!” zaměří svou pozornost na něj, tudíž se mi povede se dostat z jeho sevření. 

“Jestli já jsem nula, tak co jsi poté ty? Když si dovoluješ sáhnout na ženu? To vás tedy v klanu Wen učí pěkné věci, to je tedy pravda!” začne se smát. 

Díky tomu, že se začínají hádat, se mi možná podaří zmizet, alespoň v to doufám. 

Vypadá to, že ten Wei Wuxian má určitou čest a morálku, jen jeho projev je jako u malého dítěte. 

Bohužel se mi nepodařilo vypařit, Wen Chao si mého pokusu o to odejít, všiml takže mě opět prudce chytí za ruku. 

 

“Wen Qing, kam si myslíš že jdeš?!” zavrčí na mě, jako pes.

Já se mu tentokrát ovšem vytrhnu.

“Wen Chao, nech mě být! Nesahej na mě!” vykřiknu a podaří se mi vytáhnout mé jehly, které mu skončí přímo před očima. 

“Ještě jsem s vámi neskončil!” vyprskne a jde naštvaně pryč. 

“Slečno Qing, jste v pořádku?” zeptá se mě nečekaně. 

“Ano, už jsem si zvykla.” odpovím mu a odejdu.