Hluboko v srdci 2 Tvrdohlavost

Všichni tři se obejmou.

“Chyběli jste mi!” pronese a víc se vtiskne do jejich obětí.

Jsou jediný koho onen chlapec má, ujali se ho po vyvraždění jeho sekty. Jediný přeživší ze Sekty zrcadlového jezera.
Nakonec všichni tři začali žít v Panství čtyř ročních období. Jsou jako rodina. Je pomalu jako jejich syn.

“Odveď koně.” přikáže mu Zhou Zishu a on poslechne.

Začíná zrovna pršet, takže jdou dovnitř a Chengling během pár minut přijde za nimi.
Wen KeXing jde vařit večeři a Chengling mu opět pomáhá.
Velký šaman vytvořil mezitím další léky pro Zhou Zishu, takže mu je hned dá.

“Měli by jste si přiznat své skutečné city, které k sobě máte.” pronese princ Qi, během toho co mu Velký šaman kontroluje hřeby v těle Zhou Zishu.
“Je to můj mladší bráška.” protočí očima.

Princ Qi a Velký šaman se na sebe jen podívají. V tu chvíli, už ví že to na nich poznali oba dva. Přeci jen znají Zhou Zishu už od dětství, také ví jak moc je paličatý. Oni dva jsou jeho velmi blízkými přáteli už od dětství.

“Wen KeXing už si to rozhodně přiznal. Jde to na něm dost vidět. Jednoho dne se ti přizná. Dřív nebo později. A ty sám si to budeš muset jednoho dne přiznat ve svém nitru.” přidá se Velký šaman.

“Nemám si co přiznat.” stále odporuje.

“Ty se nikdy nezměníš, že?” podotkne princ Qi.

“Tak proč jsi se kvůli němu rozhodl žít? A když několikrát pomalu zemřel, jsi chtěl zemřít taky? Proč tedy oba dva máte slovo, spolu budeme žít a spolu zemřeme? A když ho chce někdo zabít, stojíš před ním a říkáš, že musí jít přes tebe nebo ať tě zabíjí spolu s ním?” dodá Velký šaman a princ Qi jen kývne hlavou na souhlas.

Poté oba odejdou z místnosti.

***
Oběma je dávno jasné, že se navzájem milují, jen se snaží svého společného kamaráda z dětství popostrčit, jelikož vidí že ho Wen KeXing skutečně miluje a chtějí aby byli šťastní, už si nenápadně ověřili, že city Wen KeXinga jsou upřímné a skutečné, také to že jejich city jsou vzájemné. Ovšem moc dobře ví, jak je Zhou Zishu tvrdohlavý.

***
Wen KeXing a Chengling konečně dodělají večeři.

“Ah Xu pojď se najíst.” usměje se.

“Dobře Lao Wene.” také se na něj usměje.

Tak jde s ním, ostatní už sedí u stolu. Posadí se vedle sebe. Začnou postupně všichni jíst a pít dobré víno.

“To je k jídlu jen toto?” ozve se kdo jiný než Ye Baiyi.

Ten s tím jídlem a pitím asi nikdy nedá pokoj, co?

"Hej!” začne hned startovat Wen KeXing, ale Zhou Zishu ho chytne za ruku a on se uklidní. “Ano je jen toto.” doplní ho.

Ti dva jsou vážně, jako oheň a voda. Chovají se, jako malé děti a při tom Ye Baiyi je starší a nesmrtelný. Ovšem i tak se chová, jako malé dítě, u Wen KeXinga se to dá dejme tomu pochopit.

“Tak neuctivý.“ jeho typická slova.

Nakonec oba dva raději mlčí a pokračují v jídle a pití.

***
Poté si jdou sednout na střechu s vínem, už je po dešti a začínají být vidět hvězdy. Popíjí víno a hledí na noční oblohu. Objímají se a drží za ruce.
Skrze mraky začíná být vidět chvílemi měsíc.

Lao Wen ho tiše a zasněně pozoruje a chvílemi si zkousne spodní ret. Má takovou chuť ho políbit. Z té blízkosti pokaždé šílí. Srdce v hrudi mu opět divoce tluče, bije jako o závod. Je hluboko v srdci. Ta velká touha po něm, z citů k němu už naprosto šílí.
A proč mu je neřekne? Možná, protože mu nevěří a myslí si, že ho jen lituje a hraje si s ním, jelikož umírá. Nevěří mu, že to myslí smrtelně vážně a rozhodně si nehraje s jeho city. Ale co cítí on k němu?
Může se z toho naprosto zbláznit. Neví co má dělat. Tak moc rád by mu konečně vyznal lásku, ale nechce aby to bral, jen jako hloupou hru, že si z něj dělá jen blbou srandu, jelikož to tak opravdu není. Je jediným důvodem proč se ještě vůbec snaží žít, po smrti svých rodičů.

“Lao Wene?” vyruší ho z myšlenek.

“Ah Xu, copak?” zeptá se ho hned.

“Co ke mě skutečně cítíš? Ale upřímně.” touto otázkou ho vskutku zaskočí.

*
Má mu říct opravdu pravdu? Že ho tak moc a hluboce miluje? Že šílí z toho co má ve svém srdci? To jak moc je bezradný?

“I kdybych ti ji řekl, nevěřil by jsi mi.” řekne smutně.

Dá si velkého loka vína.

“Zkus to.” naléhá na něj.

“To je jedno...” dopije víno a skočí dolů ze střechy.

Zmizí někam do noci.
V kuchyni si vezme další víno a zmizí do lesa a z očí mu stékají slzy po tvářích. Ty city ho mučí. Proč mu nedokázal říct co k němu doopravdy cítí?
Je opřený o strom a pije víno. Začíná být lehce opilý. Je mu hrozně moc smutno a myšlenky na to že umírá ho trhají na kusy, trhají jeho duši a srdce. Avšak Velký šaman mu řekl, že jde vyléčit, ale půjde to pomalu. Nezbývá mu nic jiného než věřit Velkému šamanovi, že ho skutečně zachrání.
Všiml si, že i Velký šaman a princ Qi jsou smutní, že si toto sám udělal, i to že očividně naprosto ví jakou má povahu, ale i to že ho mají opravdu a upřímně rádi, záleží jim na něm, možná cítí i lehkou žárlivost, když vidí jak mají blízký vztah, ovšem díky jejich blízkému vztahu má šanci, že bude žít a nezemře mu, to by ho zabilo.