Spříznění osudem

Zdroj obrázku

Už jsou to čtyři roky co jsme s Wei Yingem v partnerském vztahu. Známe se sedm let, ale teprve čtyři roky jsme partneři. Za ty roky mezi námi vznikl velmi silný vztah. Vskutku silné pouto avšak každý je z jiného klanu, takže se vídáme jak to jen jde. Občas se nevidíme i několik měsíců. Časem bychom chtěli žít někde spolu, ale není to jednoduché. Respektive to chceme už dávno, ale jak říkám není to jednoduché. Pravděpodobně by to znamenalo, že bychom museli opustit naše klany, ale to by jsme byli označeny za zrádce a celý svět by se nás pokoušel zabít. Neřekl bych, že by to lidé a klany přijali dobře. Sice i slepý musí vidět jak moc jsme si blízcí a už teď to většina nebere extra skvěle. K tomu Wei Ying není vůbec oblíbený okolím, spíš ho každý nenávidí až na jeho nevlastní sourozence, mě a mého bratra, který si ho oblíbil jen díky tomu jak je pro mě důležitý a mému bratrovi na mě vskutku záleží. Už několik let do mě většina rýpe, že chráním a bráním někoho jako je právě Wei. Je pod mou ochranou. Kdybych ho nechránil už by byl nejspíše mnohokrát po smrti, protože ho mnohokrát chtěl někdo zabít. 

Jiang Cheng je jeho nevlastní bratr a Yanli jeho nevlastní sestra. Lan Xichen je můj bratr a Qiren je můj strýc a vůdce klanu. 

Cítím, že já a Wei jsme spříznění osudem. Naprosto změnil celý můj život, ale jsem nakonec vážně rád, že přišel do mého života. Díky němu dostal můj život smysl. Miluji ho. 

Ležím v posteli a myslím, že se bez něj brzy zblázním. Nejde to vydržet. Už jsem ho neviděl tak pět měsíců. Jestli za ním uteču dostanu slušný trest od strýce. Máme 3 000 pravidel našeho klanu v Oblačném (Nebeském) zákoutí. Mám sto chutí za ním utéct do Lotusového pilíře, vzít ho za ruku a zmizet s ním kamkoliv. Aby jsme konečně mohli žít spolu. Takto je to akorát přijít o rozum. Naštěstí je pod ochranou našeho klanu Lan. Ano je to ironie, že? Když porušil snad všechny pravidla. 

Vstanu z postele a jdu hrát na citeru. Poslední dobou na ni často hraju po nocích, protože nemohu spát. Mám mou lásku stále v mysli a chybí mi. Po chvíli mě někdo vyruší. 

“Zase hraješ? Už opět nemůžeš spát?” podívám se za hlasem, je to můj bratr. 

“Ano bratře.” odpovím mu. 

“Ten Wei ti musí hodně chybět, že?” pronese. 

“Ano bratře.” řeknu. 

“Vy dva k sobě patříte. Ty ho opravdu miluješ, co?” tímto mě zaskočí. “Myslíš si, že jsem si toho nevšiml? Máte spolu partnerský vztah. Nevadí mi to. Vždy jsem chtěl aby jsi byl šťastný.” dodá. 

“Miluji ho. Máš pravdu bratře, ale co mám dělat? Už dávno chceme žít spolu, ale není to tak jednoduché. Ani jeden nechce být označen jako zrádce a tak. Jsem zoufalý a bezradný.” řeknu smutně. 

“Co ho jít navštívit do Lotusového pilíře?” navrhne. 

“Ty bys to pro mě udělal?” ptám se ho. 

“A proč ne? Nechci tě vidět takto smutného a v depresi!” odpoví. 

“Tak jdi spát. Zítra vyrážíme.” dodá s úsměvem. 

“Dobře. Děkuji bratře.” nečekal jsem něco takového, ale jsem rád. 

“Tak dobrou noc.” a zmizí pryč. 

Já ještě chvíli hraju a pak jdu spát. 

Ráno se probudím a doufám, že ho skutečně brzy uvidím. Často jsem mu zde léčil různá zranění a hrál mu na citeru. Vlastně jsem mu složil píseň. Než se stihnu probrat už tu je můj bratr s čajem a snídaní. Na to nejsem zvyklý a už vůbec ne od bratra. Zvláštní. 

“Posilni se. Za hodinu vyrážíme. Řekl jsem to strýci a máme předat rovnou pozvánku na lov.” usměje se. 

“Na lov?” divím se. 

“Ano na klanový lov, už dlouho nebyl.” odpoví mi. 

“Taky pravda, že delší dobu nebyl.” souhlasím. 

“Tak se připrav. Přijdu pro tebe.” řekne a odejde. 

Je pravda, že po vyvraždění klanu Wen lov byl snad jen dvakrát. Každý klan řešil svou obnovu. Už jsou to tři roky od konce války. Tehdy se Wei dal na démonickou kultivaci. Jednu dobu žil v Pohřebních mohylách se zbytkem klanu Wen, který byl ovšem nakonec také zabit. Já jediný byl na jeho straně, když se to tak vezme. Věřil jsem v něj. Vyměnil meč za flétnu. Ale až po delší době jsem se dozvěděl pravdu. Wei Ying totiž přišel o zlaté jádro, protože ho věnoval svému bratrovi, takže neměl jinou možnost. Byl obviněn z mnoha událostí, ale nakonec se přišlo na to, že to na něj bylo hozeno a on to neudělal. Naštěstí se pravý viníci našli a byli zabiti a má láska Wei byl z velké části očištěn. Jiang Cheng se stal novým vůdcem. Wei byl označen dlouho za zrádce, ale po nalezení pravdy byl znovu přijat do klanu. 

***O pět dní později*** 

Konečně jsme dorazili do Lotusového pilíře. Už se nemohu dočkat na mého partnera. Často utíkal jeden za druhým. 

Jen co jsme vystoupili z lodi, zahlédnu mou lásku a okamžitě za ním běžím aniž bych si uvědomil, že se mám uklonit na pozdrav. Jen co si mě všimne rozeběhne se za mnou. 

“Wei Yingu!” vykřiknu radostí. 

“Lan Zhane!” a vrhne se mi kolem krku štěstím. 

Obejmeme se a políbíme. Ani jsme si neuvědomili, že jsme mezi kultivujícími. Ale co už. Je milovat někoho špatné? Stejně by se to jednou provalilo a ten čas právě nastal.

Avšak jakmile se objevil vůdce klanu tak jsme se s bratrem uklonili na pozdrav, jak je v tomto světě zvykem a slušností. Tímto si ukazujeme úctu. 

“Lan Wangji a Lane Xichene. Pojďte za mnou.” přivítá nás klanový vůdce. 

“Jiang Chengu. Děkujeme.” ozve se můj bratr. 

A tak odejdeme do Lotusové síně. Vůdce ukáže ať si sedneme. Tak to uděláme. Yanli přinese čaj a položí ho na stůl. 

“Tak co vás sem přivádí?” promluví klanový vůdce. 

Xichen mu předá pozvánku na lov. 

“Takže lov...” řekne si sám pro sebe. 

“Ano.” odpoví můj bratr. 

Noční lov je tradice všech klanů. Začala padat tma. 

“Můžete se zde zdržet jak dlouho budete chtít. Jste tu vždy váženými hosty.” nabídne nám Cheng. 

“Dobře. Rádi se pár dní zdržíme.” souhlasí bratr a podívá se na mě. 

“Mohu být v pokoji s Weiem?” zeptám se. 

“To se zeptej jeho Wangji, ale počítám s tím, že mu to vadit nebude.” odpoví mi. 

Ano jasně, že souhlasil, takže jsme v jeho pokoji. 

***O několik měsíců později*** 

Už jsme pár měsíců na cestách. Nakonec jsme oba odešli z našich klanů. Začali jsme hledat válečné sirotky a slabší lidi, vytvořili jsme si nový vlastní klan. Klan Wanweiťang. Konečně už žijeme spolu a nemusíme žít od sebe. Pomáháme slabším. Jsme skutečně spříznění osudem.