Píseň smutku

Zdroj obrázku

Když slyším flétnu, jsem jediný smutný...

Správná cesta je cesta meče...

Ach, proč jen jsi se dal na démonickou kultivaci? Wei Yingu?

Vyměnil jsi svůj Suibian za flétnu Chenqing...

Původně žák klanu Jiang, ale během Tažení proti slunci jsi se vydal jinou cestou...

Tehdy v Beznočním městě jsem nebyl na tvé straně... Doteď toho lituji...

Jsou to tři roky od tvé smrti... Hledal jsem tě všude... Ale nikde nenašel...

***

Celé tři roky jsem stále hrál na mou citeru naši píseň...

***

Povolali mě ke klanu Mo...

Ta píseň, kterou jsem ti napsal...

Poznal jsem tě Wei Yingu...

***

Znají se už velmi dlouho. Za ty roky se stali vskutku blízkými. Jsou jen dva měsíce od sebe. Je jim sedmnáct let a znají se od svých jedenácti. Smutek.

Bude jejich láska silnější než nástrahy života?

Jsou do sebe zamilovaný, ale neví to.

***

Zrovna procházejí kolem čajovny, kde spolu několikrát byli. Zažili toho spolu celkem dost. Čajovna v Yilingu.

“Přenocujeme tu? Jako kdysi?” navrhne Wei Wuxian.

“Proč ne. Stejně už padá tma” usměje se na něj Lan Wangji.

“Dobře” zajásá a vezme ho za ruku, táhne ho k čajovně.

Vejdou dovnitř.

“Mistr Lan Wangji a mistr Wei Wuxian.” Všichni tři se ukloní na pozdrav.

“Už jsem vás tu dlouho neviděl” pronese čajovník.

“Vskutku jsme tu dlouho nebyli” odpoví Lan Wangji.

“Zhruba tři roky?” pronese Wei Wuxian.

“Jo tak to zhruba bude“.

A budete si opět přát nocleh?” zajímá se čajovník.

“Ano. Na tři noci” odpoví Lan Wangji.

“Dobře,” usměje se čajovník. “A prosil bych do pokoje přinést čaje. Děkuji.” řekne Lan Wangji, zaplatí a vezme si klíč.

Odejdou do svého pokoje. Když je přinesen čaj Lan Wangji se postaví.

“Za chvíli jsem zpět“ usměje se na něj a zmizí.

Po tak půl hodině se vrátí a má u sebe Císařův úsměv, který Wei Wuxian tak rád pije. Podá mu jeho oblíbený alkohol.

“Děkuji, Lan Zhane,.” poděkuje mu.

Sedí u postele a pijí pití. Každý podle svého gusta. Odvaha?

Wei Wuxian ho miluje celým svým srdcem. Zemřel by pro něj. Nedokázal by bez něj žít. Hluboké city. Nakonec je to on, kdo se první odhodlá k činu. Přitáhne si ho blíž k sobě a políbí ho. Nebrání se tomu. Spíše se s chutí přidává. Neodolatelná přitažlivost.

Ochutnávají navzájem své vlhké rty. Netrvá dlouho a kusy oblečení létají po pokoji do všech rohů. Poznávají navzájem svá nahá těla. Jejich dlouhé vlasy je příjemně lechtají. Dotýká se jeden druhého.

Dokonalý pocit, moci se dotknout toho druhého. O tomto tajně snili a teď je to skutečné. Právě se to děje.

Wei Wuxian si jazykem hraje s jeho bradavkami a rukou s tím mohutným dokonalým penisem. Po chvíli uchopí ten krásný penis do své pusy a začne po něm jezdit dolu a nahoru. Mezitím svými prsty zajede dovnitř toho božího těla. Netrvá dlouho a najde jeho citlivé místečko. Pozná ho podle hlasitého výkřiku rozkoše. Nedá mu to a začne do něj pomalu a opatrně vnikat svým penisem. Počká, než si zvykne na jeho velikost.

“Ahh... Už můžeš...” vydechne tiše Lan Wangji.

“Skutečně? Nechci ti ublížit” ptá se.

“A-ano...” vydechne toužebně.

Nedá se dál pobízet a začne pohybovat svými boky. Tvrdě naráží do jeho prostaty. Jako smyslů zbavený. Pocit naprosté euforie a slasti mu koluje v těle. Vášeň a touha. Nikdy předtím se necítil tak úžasně a skvěle. Naprostý chtíč. Vzrušení, štěstí...

Ani jeden by nikdy neřekl, že k tomuto někdy dojde. Jen v jejich tajných snech a fantaziích. Jsou tak šťastní, že to ani nejde popsat. Nikdy si neřekli, jak moc se milují. Strach? Stud? Obavy? Kdo ví? Čistá vzájemná láska, avšak nikdy nevyslovená. Užívají si vzájemné doteky, spojení svých těl a duší. Patří k sobě. Spřízněné duše. Naprostá oddanost jeden druhému. Čistá věrná srdce.

Hýbe se chvílemi pomalu a chvílemi rychleji. Nechce se rychle udělat. Jednou rukou si hraje s penisem své lásky. Koule pleskají o jeho půlky a uvnitř to pěkně čvachtá.

“M-miluji tě Lan Zhaaane...” vydechne udýchaně a vybuchne dovnitř toho úžasného těla.

V tu samou chvíli se jeho ruka zaplní spermatem své boží lásky.

“T-taky tě miluji Wei Yingu.” odpoví taktéž udýchaně Lan.

Jsou rozlámaní z tvrdé podlahy. Dopijí čaj a rozhodnou se jít spát. Přeci jen jsou zde kvůli duchům.

“Lan Zhane, skutečně tě miluji” protne ticho.

“Wei Yingu taky tě skutečně miluji” odpoví mu.

“Zamiloval jsem se do tebe na první pohled. Ano, už tehdy jsem se zamiloval. A postupem času víc a víc...” přizná se.

“Já na to přišel až ve svých třinácti. A přiznal si to až ve čtrnácti,” dodá.

“Ze začátku jsi mi lezl na nervy, ale postupně mě to k tobě táhlo víc a víc a nešlo odolat. Avšak už je to mnoho let zpátky...” dodá.

“Jo tehdy nám bylo jedenáct let. Takže tak před šesti lety zhruba” odpoví. “Pojď sem ke mně. Chci spát vedle tebe” řekne.

Tak leží vedle sebe v objetí. Netrvá dlouho a odeberou se do říše snů. Od této noci jsou partneři. Zamilovaní, šťastní...

Druhý den se probudí, oblečou se a jdou na snídani.

“Dnes jdeme do Pohřebních mohyl, že?” ptá se Wei Wuxian.

“Ano.” odpoví mu.

**O dvě hodiny později**

Dorazili k Pohřebním mohylám. Je zde cítit temná energie. Hodně temné energie odtud uniká do okolí. Jdou mezi stromy a rozhlíží se kolem sebe. Nikde nic. Ticho jako v hrobě. Ach, vzpomínky... Opět na tomto ponurém místě, avšak tentokrát spolu po boku, ne na opačné straně.

Po chvíli na ně začnou útočit démoni a duchové. Kývnou na sebe hlavou a Wei Wuxian začne hrát na svou flétnu Chenqing a Lan Wangji na svou citeru Guqin. Hrají jako kdysi. Spolu před smrtí Wei Wuxiana. Zahání a ničí zlé démony a zlé duchy zpět do stínů. Skvěle se doplňují... Po nějaké době se jim podaří zničit většinu temnoty a vyčistit toto místo, ale na tomto místě vždy byla temnota... A vzpomínky, které nejdou pohřbít a možná to ani nechtějí...

***

Víš Wei Yingu odteď už navždy budu na tvé straně a navždy tě budu chránit. Už nikdy o tebe nechci přijít. Už nikdy...

***

“Už navždy spolu, Lan Zhane. Miluji tě,” protne ticho.

“Už navždy spolu, Wei Yingu. Miluji tě,” odpoví.